O Nesytovi

Nesyta je chudák pořád hladový a tak jde kam ho z hladu šilhající oči vedou a hladem se třesoucí nohy nesou, aby našel někoho, kdo ho vezme do služby, ve které by se do syta najedl. Pak už to je vykrádačka jiných pohádek. Nejzábavnější je, jak na vsi jsou lidi zděšení, když je někdo trochu zamatlaný ve tváři. Hrůzou z toho mohou zešílet, byť jinak je v nažehleném a načančaném oděvu Div, že člověk necítí vůni Arielu i z obrazovky. Ovšem největší ustrnutí nastane, když se zohyzdí princezna, a to šátkem kolem krku, dvěma uvolněnými pramínky vlasů a šmouhou na čele a tvářích. (15.01.2012)

Opravdu velmi nepovedená pohádka. Zounar jako herec je mizerný, Rybová je sice krásná, ale to nestačí, Schmitzer je sice dobrý herec, ale role krále mu vůbec nesedí. Hudební motiv se neustále opakuje, takže je naprosto otravný. Král je chudý i když mu patří celé království a nikde není vysvětleno proč. Nikdo jej neokrádá, vojáků má jak mladých myší, ale princezna nemá na šaty a v pokladně je jeden zlaťák. Je to takové nepovedené S čerty nejsou žerty. Dvě hvězdičky pouze za ten krásný exteriér skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. (05.04.2021)

Tak toto je velmi milé pohádkové překvapení. Hned na počátku potěší exteriéry, které k natočení pohádek doslova vybízejí. Mladý Martin Zounar byl ještě štíhlý a jeho bříško možná začalo narůstat právě po tého pohádce. O Nesytovi je jedna z variací pohádek o čertech nebo též Otesánek. Jenže už na začátku příběh trochu postrádá logiku. Když rodiče žádají o syna peklo, čekal bych, že si na oplátku pekelníci přijdou pro Nesytu. Toho ale musí všude odmítnout pro jeho věčně hladový žaludek a až teprve pak mu peklo nabídne službu. Také Nesyta odhalí moc kabátu sám a vlastně jen díky své nevycválanosti, když čertovi prohrabává kapsy. Při svém návratu pak pohádka odkazuje na charakter lidí. Ti se ho sice bojí pro pár šmuh na tváři, určitě by si maskéři měli dát víc záležet, ale na druhé straně za ním chodí velmi ochotně, když vysolí prachy na dřevo. Tedy přesně jako v životě, máte-li peníze, máte i přátele, do té chvíle na vzhledu nezáleží. A totéž platí pro marnivou princeznu. Král sice nemá na plat pro své zaměstnance, ale společně s princeznou myslí jen na to, kde sehnat prachy na její nové šaty. A zatímco běžní obyvatelé vsi jsou dotováni pouze, když se nějak přičiní, což je jistě správné, vojáci se mohou válet v ležení a nic nedělat, což Nesytovi bohatě stačí. I Linda Rybová se zrovna moc nezeškaredí jen několika šmouhama na tváři. Přesto mezi velkým počtem televizních pohádek je to jedna z těch milých, které si rád připomenu. (06.04.2021)

,,Buchty, koláče, domácí syrečky, škvarky a koblížky!“ Nesyta je trochu guilty pleasure movie. Zounar jako rázovitý hlavní hrdina, co sežere, na co přijde, nemá chybu. Linda Rybová je roztomilá, no co po ní chtít víc. Jen ten Schmitzer je naprosto nevhodně obsazen jako král. Příběh připomíná S čerty nejsou žerty v televizním podání. Nicméně naivita a jednoduchost děje i charakterů je návyková. Vesničany většinou hrají hrozná polena, co brutálně přehrávají. Je pak radost sledovat staršího pána, jak žebrá u Nesyty o zlaťák, jako kdyby se o to snažilo dítě ve školce. Zmínit musím také chytlavou melodii, která hraje úplně všude téměř celou pohádku. Ke konci jí tak budete milovat nebo nenávidět, možná ale obojí. (26.12.2015)

Lepší tradiční televizní pohádka pro nedělní odpoledne, tentokrát natáčená v extreriérech skanzenu v Rožnově pod Radhoštem, ve které Martin Zounar hraje mladého muže, kterému tak chutná, až ho nikdo nechce zaměstnat, protože jako odměnu za práci všechno sní. Pak však najde práci v pekle a dostane všemi mastmi mazaný dárek. Dá se řící, že tato pohádka je kratší a jednodušší verze celovečerní pohádka S čerty nejsou žerty. Líbit se kromě příběhu však bude i Ulrychova hudba a nádherné prostředí Rožnovského skanzenu. Hudba: Petr Ulrych (01.02.2010)