Réžia:
Věra JordánováScenár:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Marta Vančurová, Jan Kačer, Radoslav Brzobohatý, Hana Kreihanslová, Jaroslava Adamová, Viola Zinková, Magdalena Reifová, Věra Petáková, Ladislav Kazda, Jiřina Petrovická, Hana Davidová (viac)Epizódy(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný miniseriál Jana Eyrová vznikl v roce 1972 podle stejnojmenného románu Charlotty Brontëové. Vypráví příběh dívky, která svým charakterem, statečností a vytrvalostí získává úctu i lásku lidí kolem sebe. Jana Eyrová je jeden z prvních moderních typů dívky nebo ženy v literatuře, citově bohaté a oduševnělé bytosti, která hrdě vystupuje proti pokrytectví, falši a dobovým předsudkům. Ryzí charakter, který sází na absolutní poctivost lidí, na jejich hodnocení podle vlastností a ne podle společenského postavení. Televizní zpracování je ale také vyprávěním o velké, osudové lásce. Režisérce Věře Jordánové se ve čtyřech částech televizního přepisu románu podařilo zachytit podmanivou atmosféru doby dostavníků, svíček v arkýřových oknech a krinolín. A Marta Vančurová se stala ideální představitelkou titulní role. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. ()
Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude! ()
Příběh Jany Eyrové patří mezi můj nejoblíbenější. Ať jde o literární pojetí nebo filmovou tvorbu. Naše českoslovesnká Jana Eyrová je moc krásná. Jan Kačer jako Edward vynikající a Marta Vančurová taktéž co by Jana. Nejdojímavější příběh sirotka, který i přes nepřízeň osudu nalezne své štěstí = velkou lásku. ()
Česká adaptace se povedla. Dala by se jí vyčíst chudší výprava (tou ale neoplývaly ani v té době současné anglické verze). Příběh nepostrádá tajemství, napětí a temnou atmosféru. Obsazení Jany Martou Vančurovou bylo šťastné. Dala postavě prostotu i půvab, sílu a pevný charakter. Na Rochestera Jana Kačera jsem si sice trochu zvykala, ale i on se zhostil své role skvěle. Jediný trochu rušivý moment - podle mého názoru v rozporu s knihou - byl ten, kdy se Jana vrací k panu Rochesterovi, a když ho vidí slepého a zmrzačeného, na chvíli uteče ven a rozpláče se. Co ale bylo zase ve filmu navíc a dělalo ho opravdu poetickým, bylo použití veršů Victora Huga, které recituje Jana ("Proč, nemáte-li mi co říci, se držíte mě pod paží, proč mámíte mě dál svou lící, jež dech i králům vyráží".....). Bylo by docela dobré, kdyby Česká televize v rámci uvolňování svých archivních věcí na DVD vydala i tenhle titul. ()
Vůbec ne špatný pokus československé televize o anglickou klasiku s nádhernou hudbou Vadima Petrova a šílenou kvalitou obrazu, bez které by to ovšem už tak nějak nebylo ono. Pokaždé, když tohle zpracování vidím, mě ale zamrzí jedna věc – že si Radoslav Brzobohatý a Jan Kačer neprohodili role. Stačí, aby se St. John v seriálu objevil na pár minut, a hned pochopíte, kdo z těch dvou byl ve skutečnosti lepší herec. Brzobohatého charisma a ironický smysl pro humor, kterým obdařil svoji postavu, by se podle mě k roli Rochestera výborně hodil, zatímco Kačerův neměnný výraz i intonace a jako by chladné vystupování, tedy věci, které mě u něj po celou dobu příšerně štvaly, by se v roli pastora Riverse daly celkem dobře zúročit. No co už... I tak se na to ale vždycky ráda podívám. ()
Reklama