Réžia:
Peter BebjakKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Juraj DobrakovHrajú:
Martin Finger, Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich, Robert Mikluš, Patricie Pagáčová, Kateřina Marešová, Jan Kolařík, Igor Orozovič, Matouš Ruml (viac)Epizódy(6)
-
Poprava bodyguarda (E01)
-
Kráľ diskoték (E02)
-
Kleopatra (E03)
-
Priehrada (E04)
-
Sudy (E05)
-
Priznanie (E06)
Obsahy(1)
Je všeobecne známe, že situácia po nežnej revolúcii priniesla v deväťdesiatych rokoch strmý nárast kriminality. Kriminalita v tej dobe bola nesmierne násilná a krutá. Polícia na tieto podmienky nebola vôbec pripravená, ani vybavená a jej úloha bola nesmierne náročná. Seriál je dramatizáciou skutočných kriminálnych prípadov, ktoré vyšetrovalo 1. oddelenie pražskej kriminálnej polície a ktoré sa stali po rozdelení Československa, v rozmedzí rokov 1993 až 1995. Osobné linky protagonistov sa nezakladajú na realite, ale skutková podstata činov a spôsob ich odhalenia ostávajú autentické. Na tvorbe scenára sa podieľali tvorcovia Josef Mareš a Matěj Podzimek. Josef Mareš je bývalý vedúci 1. oddelenia a na niektorých prípadoch osobne pracoval... Na 1. oddelení nastupuje mladý, ešte neskúsený detektív Tomáš Kozák. Už ostrieľaný „operatívec“ Václav Plíšek, nie je z nováčika nadšený, avšak na riešenie takýchto malicherností nebude čas, nakoľko obaja budú spoločne čeliť bezprecedentnému návalu vrážd. (RTVS)
(viac)Recenzie (304)
Hodnotím níže, než jak bych si přál, ale když ono to opravdu bylo takové půl na půl. Největší smůla Devadesátek je, že prostě v tom, že je nemůžu nesrovnat s Případy 1. oddělení, a ty byly rozhodně lepší. Přehlednější, každý díl byl nějak uzavřený, kromě samotných případů mě zajímaly i civilní, většinou dobře napsané osudy jednotlivých postav. V Devadesátkách mi to chybělo, protože takový příběh dostal vlastně jen mladý Kozák ve spíše nesympatickém podání Kryštofa Bartoše, a není to rozhodně žádná hitparáda - jedno klišé za druhým. První tři díly seriálu, přepostavované, zmatené, psané pamětníkem té doby a znalcem případů pro další pamětníky a znalce, mě navíc málem odradily od druhé poloviny, která už byla lepší (s výjimkou Kozáka a prostitutky), Peter Bebjak ji opatřil výbornou atmosférou a nesmírně ji táhl Martin Finger. Vlastně i Ondřej Sokol byl fajn, mile mě překvapil, a díky jeho a Fingerově chemii se povedl i konec, jakkoliv nereálně mohl jinak působit. ()
Devadesátky mi k srdci nepřirostly. Jestli jsem se kdysi těšil na nové díly 1. oddělení, v případě jejich prequelu jsem se neubránil zklamání - zvlášť v souvislosti s nadšením, jaké zachvátilo diváky, a s tím, jak Devadesátky ovládly mediální a společenský prostor. Prokletím české kotliny byl, je a bude provincionalismus a ten má neblahý vliv na Devadesátky ve všech ohledech. Mohl bych si oprášit komentář k Sametovým vrahům. Takhle nemá vypadat vrchol televizní tvorby, ale čistokrevný průměr. Problematický střih, (pod)průměrná kamera, neschopnost vyvolat a udržet atmosféru a napětí, přemíra dialogů. Devadesátky nejsou retro jen námětem a časovým ukotvením, ony vypadají jako by byly natočené v polovině 90. let. Moderní vypravěčské metody a techniky, které ovlivnily vývoj světové televizní tvorby posledních tří dekád, Česká televize ještě nestačila zaznamenat. Zařadila by dánská, švédská nebo britská televizní stanice Devadesátky do svého vysílání? Odvysílala by je dokonce v hlavním vysílacím čase? Bojím se, že po Devadesátkách s pochopitelnou výjimkou Slovenska ve světě ani pes neštěkne. Když pročítám komentáře k seriálu, vybavím si podcast historika Michala Stehlíka Přepište dějiny s dílem Češi jsou nejlepší. A hned, řečeno s ironickým úsměvem na tváři, těm ovacím rozumím líp. Jen krátce k Marešovu scénáři: soustředěný velký příběh se mu z jinak výbušného atraktivního materiálu vytvořit nepodařilo, epizodický styl práce mu sedí líp. Celkový dojem: 55 %. ()
VÁM CHLAPŮM JDOU FAKT JENOM TY ZAČÁTKY. Konce jdou jen nejlepším a teď už je myslím jen málo pochyb, že Josef Mareš k nim bezpochyby patří a prostředky zvládne raz dva. Bývalý elitní policista, který se tímto vyšvihl mezi elitní scénáristy v podstatě jako samouk (opravte mě prosím, zda se pletu), to už si zaslouží nejvyšší uznání. Než začne někdo hořekovat nad tím, že se "točí pořád samé detektivky," ať si uvědomí, že tento žánr je populární v mnoha formách asi doby sira Arthura Conana Doyla. Zkrátka a dobře, Marešův vhled do tehdejších událostí spolu s bezchybným režijním vedením Petera Bebjaka a herci dávají dohromady seriál, který svým způsobem nemá obdoby. Samozřejmě, není to dokument (od toho je Polosvět), takže je jasné, že je použita scénáristická licence (což by si měli uvědomit příbuzní a kolegové bývalého Policisty Havloviče, že on zkrátka Sokol není). Každopádně udělat prequel Případům prvního oddělení byl nápad za milion (Martin Finger rulez) a ať pátrám, jak pátrám, vidím na Devadesátkách jen jednu malou vadu - je v nich málo Roberta Mikluše! Těšil jsem se na postavu mladého Korejse a moc se nedočkal, považoval jsem za logické, když upoutávky i na něm stavěly (za což tvůrci ovšem nemůžou). ()
Začátek byl sice slabší, ale jakmile se Devadesátky přehouply do své druhé poloviny, mělo to fakt grády. Jednoznačně nejlepší byl pátý díl, nicméně závěrečná epizoda se mu téměř vyrovnala. Každopádně se tvůrcům povedlo skvěle vystihnout atmosféru doby, která nahrávala nejrůznějším zločincům nejspíš ještě o poznání víc než ta současná. Mezi další nezpochybnitelné klady seriálu dozajista patří dobře zvolená herecká sestava. Výkonům převážné většiny zúčastněných se nedá zhola nic vytknout. Velkou pochvalu si zaslouží především Ondřej Sokol jako nadporučík František Tůma, Igor Orozovič coby orlický vrah Karel Kopáč a Michal Novotný jako mafiánský podnikatel Ivan Jonák. Zapomenout nesmím ani na absolutně vychytaný hudební doprovod a nemyslím tím pouze vybrané písně evokující devadesátá léta. K dokonalosti chybí asi už jen ten trochu lepší start. (80%) ()
Atmosféricky vynikající seriál s velmi přesvědčivými herci a absencí rychlokvašených a instantních emocí! Jestli je seriál 100% věrný skutečnosti, nebo ne, mě upřímně nezajímá, hodnotím umělecké dílo, skutečnost jsem viděl v několika více či méně podařených dokumentech. Divácký zážitek byl takový, že jsem konečně po dlouhé době neměl trapný pocit za tvůrce a smutek z toho, že věnuju svůj drahý čas naivní kravině. Devadesátky jsou kus poctivé práce a mně sedly. Josef Mareš by se mohl dát na dráhu profesionálního scénáristy. Myslím, že by mu to šlo... ()
Galéria (132)
Fotka © Česká televize / Klára Cvrčková
Zaujímavosti (101)
- Hlídkové policejní vozy mají běžné poznávací značky, kterými ale začaly být postupně označovány až od roku 1995. Děj epizody se však odehrává mezi listopadem 1993 a dubnem 1994. V té době měly všechny hlídkové vozy značku s písmenem „B“ a pěti číslicemi. (Martin_L)
- V titulcích na konci dílu, v seznamu lidí, kteří byli v kauze odsouzeni, je chybně uvedeno Štillerovo křestní jméno – Narcel místo Marcel. (kriplozoik)
- Interiéry Discolandu Sylvie se natáčely na Kladně v klubu rádia Relax, místními přezdívaný „díra“. Ivan jonák (Michal Novotný) sedí na gauči, který je na chodbě, kde je šatna, toalety a vchod na parket, jeho dívka Jahůdka přichází vchodovými dveřmi. (Kabourek)
Reklama