Dva roky prázdnin

Nádherný seriál mého dětství, nesměl jsem vynechat žádný díl. Už jen úvodní znělka naháněla a nahání husí kůži. Tohle je pravé filmové dobrodružství. Samozřejmě vím, že hodně dělá nostalgie a pohled dětskýma očima, proto také nedám 5 hvězd, i když ten malej kluk co na to kdysi koukal by jich dal ještě víc. (28.04.2015)

Jako dítě jsem tenhle seriál miloval. Vždy když jsem zaslechl z televize ono: "Vzhůru na palubu, dálky volají....." v podání výborného Karla Černocha, tak mě to přikovalo na gauč. Ač jsem knížku měl přečtenou snad desetkrát, tak jsem hltal každou minutu dobrodružství party kluků. Z dalších výborně zpracovaných Verneovek ve formě seriálu, které tenkrát běžely v Magionu a Veze bych doporučil: Děti kapitána Granta, Tajuplný ostrov, Matyáš Sandorf. (04.01.2014)

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. (07.08.2009)

Před lety se mi to líbilo,teď jsem to, právě kvůli totálně příšernému dabingu vzdal.... Takhle s dabovali filmy když u nás začínala videa... Úvodní píseň zkomponoval Alain Lemeur, text napsal Claude Desail, Českou verzi písně opatřil textem Zdeněk Štěpán a nazpíval Karel Černoch. (18.06.2009)

Pro mě to bylo dobrodružství, které si pouštím dodnes, kde cítím dech moře, šplouchání vln a modré nebe. Vlastně takové pěkné odreagování od všedních starostí. A váže se k tomu malá vzpomínka. Na konci naší ulice žil starý námořník, jménem Michal, který možná proplul všechny vody oceánů. Měl vypravěčský talent a já byl vděčným posluchačem. Ještě dnes si pamatuji, jeho příběhy, které se někde odehrály pod souhvězdím Jižního kříže nebo u Hornova mysu. Škoda jen, že sny s tímto seriálem a starým Michalem odešly kamsi do ztracena spolu s dětskými léty. (11.02.2020)