Dva roky prázdnin

Snadno jsem mohl bez rozmyslu zalovit v nejasném pocitu z dětství "docela se mi to líbilo" a připojit všeobecně zde panující náladě odpovídající čtyři hvězdičky. Věren však svým zásadám, rozhodl jsem se opět vstoupit do téže řeky. Zjevně však Subjektiv jakožto podmnožina panta taky rhei. Za proud, jenž mě odnesl směrem od seriálu nejvíce, nezodpovídá nikdo jiný než sám Jules Verne, jehož předlohu jsem naštěstí pro seriál četl až se zpožděním. +++++ Začít mohu tím, jak se tvůrcům nepodařilo převědčivě ukázat proměnu chlapců v muže, jejich neschopností uvádět i řešit dramaticko-dobrodružné situace, dialogy podřízenými snad jen příkazu: "no tak říkejte něco," poměrně slabým herectvím, které umožňuje uvěřitelné splnění instrukcí "přejdi zleva do prava, vylez na kopec a vystřel na ptáka," leč při vyjádření emocí selhává. Seriál přichází se zcela novým dějem předcházejícím ztroskotání, který zabírá většinu seriálu, dějem jednoduchým, bez napětí, bez atmosféry, dějem šestákových dobrodružství, těžko rozlišitelnými chlapeckými postavami bez vývoje, jež jen občas náznakem a omylem ukazují, že Verne je nutil cosi překonávat a dospívat. +++++ Ani Verne nebyl mistr psychologie postav, byl si však vědom svých možností a pouštěl se jen do takových popisů lidského nitra, na něž se cítil. Detailní duše nahrazoval výrazným vystupováním s jednoduchými motivy přehledných postav. V seriálu jsou sice postavy taktéž přehledné, žel naprosto bezvýrazné. A ještě něco, Verneovy postavy silně definovalo to, co znají a umí. Ned Land z 20 000 mil pod mořem byl především harpunář a přímočarý silák, Joe z Pěti neděl v balóně až artisticky ohebný smíšek, Cyrus Smith z Tajupného ostrova hrdý a extrémně praktický inženýr, Paganel z Dětí kapitána Granta roztržitý zeměpisec s obrovským přehledem. Ve Dvou rocích prázdnin najdeme chlapců poměrně hodně, což je malinko rozmazává, ale i tak každý měl nějakou svou jedinečnůstku. +++++ Všechny problematické aspekty seriálu bych však možná přeci jen unesl, kdyby alespoň duch Vernea v něm zůstal přítomen. Kde že toho ducha vidím? Tak vzpomeňte... Vernea přeci považujeme za vizionáře, zvěstovatele technologického pokroku. Dva roky prázdnin sice létající stroje, torpédovky ani ponorky neobsahují, ale v širším slova smysla tu pořád přebývá víra v sílu lidského poznání, která i dětem umožňuje přežít v divočině a civilizovat ji ve Verneovském slova smyslu. Nechává v románu své hrdiny získávat potravu z kmene stromů, používat lasa a bolasa, chodit na chůdách v močálech, vyrábět brusle, opatřovat si sůl či sestrojit draka, jenž unese malého chlapce. Poměrně podrobně popisuje, jak na to, čímž sděluje, jakou výhodu přináší lidem ono "mít znalosti." V tom žije Verne! A seriál? Zřejmě si to vůbec neuvědomuje a tento prvek téměř zcela ignoruje. Silné **. (17.09.2012)

Verne napísal knihu o skupine chlapcov ktorý za dramatických okolností stroskotajú a prežívajú na pustom ostrove...kniha bravúrne opisuje osamelosť a bezradnosť situáciu mladých stroskotancov. Krása knihy je v psychológii postáv a postupná premena chlapcov v chlapov ktorý dostanú tú najlepšiu školu života. Seriál si vzal len názov knihy a asi 1 % z deja knihy...skutočne niekedy neviem čo je to za móda chcieť adaptovať nejakú knihu a potom ju totálne ignorovať ??? jednu hviezdičku dávam za úvodnú znelku pána Černocha. (03.03.2013)

Konečně jsem se odhodlala podívat se na tento dobrodružný seriál ze svého mládí, od jehož sledování mne kdysi odradil zde několikrát zmiňovaný špatný dabing. Teď jsem jej utlumila a podložila titulky a během dvou večerů si jej promítla. Byly to příjemné večery hlavně díky krásné průvodní melodii, která prostupuje celým příběhem a dokresluje jeho podmanivou atmosféru. Verneovy romány milovala kdysi celá moje generace, stejně jako já tento seriál. Robinzonáda několika chlapců, kterým se prázdninový výlet plachetnicí poněkud protáhl díky bouři a ztroskotání na neznámém ostrově a přinutil je, postarat se o sebe v divočině, to je velmi lákavé téma pro všechny snílky i dobrodružné povahy. Kdo by nechtěl pociťovat vítr ve vlasech a poslouchat šplouchání mořských vln při sledování modrého nebe nad hlavou a nekonečného oceánu kolem. Kamarádské vztahy i vzájemné rozmíšky, které dramatické soužití trosečníků doprovázejí jsou přesvědčivé, stejně jako život na opuštěném ostrově, který se díky zásobám z poškozené plachetnice, stává uvěřitelným. Myslím, že i dnes by chtěl mnohý kluk či holka prožít napínavé prázdninové dobrodružství jako Gordon, Brian, Doniphan, Baxter či Wilcox, ale pak se zase v klidu vrátit ke svému počítači do civilizace. Seriál skončil, sny zůstaly. (19.06.2016)

Tak tohle je seriál mého dětství. Seriál úplně nejseriálovější. Pro mne zkrátka zážitek na celý život. Tak moc jsem se tehdy těšila na každý další dí! Tak moc mě bralo to „Vzhůru na palubu“ a všechno ostatní. A nostalgicky mě to bere do dnes. Napjatě jsem čekala na další reprízu, ta se však nekonala (kromě čtyřdílné podoby na tehdejší OK3 s rychlodabingem). Vášeň pro moře a plachetnice mi zůstala. Jak jsem zajásala, když před dvěma roky vyšel seriál na DVD. Naprosto příšerným dabingem jsem ani překvapená nebyla (ačkoli na sekundu se mi zastesklo po tom starém dobrém), stejně bych si pustila originál. Ale i titulky v tomto případě chtějí slušnou představivost a alespoň maličko francouzské ucho na úplné výpadky. Ptát se „proč?“ je asi zbytečné v dnešní době konzumu. No, ale musím se přiznat, že jsem viděla jen tři díly a líbilo se mi to pořád… a ten zbytek si, nevím proč, tak nějak šetřím. Hloupost? Možná. Ale vím, že nejsem sama. (26.07.2011)

Na rozdiel od väčšiny nemám tento seriál spojený s Karlom Černochom ale skôr so sklamaním, ktoré priniesol. S úžasnou a fantastickou knihou nemá okrem zopár postáv (ale nie charakterov) a skutočne veľmi okresaným a pozmeneným dejom, žiaľ nič spoločné. Možno keby som Verneovu knihu nemilovala a nepoznala takmer naspamäť, tak by som ho brala ako fajn dobrodružný seriál pre mládež, ale žiaľ keď som ho ako dieťa videla, skončil pre mňa veľkým rozčarovaním. (01.08.2011)