Dva roky prázdnin

Vzhůru na palubu, dálky volají... Odrostla jsem sice Julesi Verneovi i dětským dobrodružným seriálům, ale nikdy není na škodu si dětská léta připomenout. Bojovala jsem s příšerným dabingem a natvrdlostí hlavních postav, přesto jsem si Donifana a jeho partu svým způsobem zamilovala a těšila jsem se na každou etapu jejich velice dobrodružné dovolené. (09.08.2009)

Tak tohle je seriál mého dětství. Seriál úplně nejseriálovější. Pro mne zkrátka zážitek na celý život. Tak moc jsem se tehdy těšila na každý další dí! Tak moc mě bralo to „Vzhůru na palubu“ a všechno ostatní. A nostalgicky mě to bere do dnes. Napjatě jsem čekala na další reprízu, ta se však nekonala (kromě čtyřdílné podoby na tehdejší OK3 s rychlodabingem). Vášeň pro moře a plachetnice mi zůstala. Jak jsem zajásala, když před dvěma roky vyšel seriál na DVD. Naprosto příšerným dabingem jsem ani překvapená nebyla (ačkoli na sekundu se mi zastesklo po tom starém dobrém), stejně bych si pustila originál. Ale i titulky v tomto případě chtějí slušnou představivost a alespoň maličko francouzské ucho na úplné výpadky. Ptát se „proč?“ je asi zbytečné v dnešní době konzumu. No, ale musím se přiznat, že jsem viděla jen tři díly a líbilo se mi to pořád… a ten zbytek si, nevím proč, tak nějak šetřím. Hloupost? Možná. Ale vím, že nejsem sama. (26.07.2011)

Tehdy jsem tenhle seriál miloval natolik, že jsem se úvodní píseň naučil nazpaměť ;o) Později jsem však zjistil, že děj knihy je podstatně bohatší a zajímavější. Seriál byl zkrátka omezen rozpočtem a na výsledné podobě to bylo přecejen dost znát. To by samozřejmě bylo možné autorům odpustit, ovšem proč byl děj nejen zjednodušen a "znízkonákladněn", ale dokonce v mnoha věcech i zásadně pozměněn, to jsem vskutku nepochopil... (13.09.2006)

Nádherný seriál mého dětství, nesměl jsem vynechat žádný díl. Už jen úvodní znělka naháněla a nahání husí kůži. Tohle je pravé filmové dobrodružství. Samozřejmě vím, že hodně dělá nostalgie a pohled dětskýma očima, proto také nedám 5 hvězd, i když ten malej kluk co na to kdysi koukal by jich dal ještě víc. (28.04.2015)

Snadno jsem mohl bez rozmyslu zalovit v nejasném pocitu z dětství "docela se mi to líbilo" a připojit všeobecně zde panující náladě odpovídající čtyři hvězdičky. Věren však svým zásadám, rozhodl jsem se opět vstoupit do téže řeky. Zjevně však Subjektiv jakožto podmnožina panta taky rhei. Za proud, jenž mě odnesl směrem od seriálu nejvíce, nezodpovídá nikdo jiný než sám Jules Verne, jehož předlohu jsem naštěstí pro seriál četl až se zpožděním. +++++ Začít mohu tím, jak se tvůrcům nepodařilo převědčivě ukázat proměnu chlapců v muže, jejich neschopností uvádět i řešit dramaticko-dobrodružné situace, dialogy podřízenými snad jen příkazu: "no tak říkejte něco," poměrně slabým herectvím, které umožňuje uvěřitelné splnění instrukcí "přejdi zleva do prava, vylez na kopec a vystřel na ptáka," leč při vyjádření emocí selhává. Seriál přichází se zcela novým dějem předcházejícím ztroskotání, který zabírá většinu seriálu, dějem jednoduchým, bez napětí, bez atmosféry, dějem šestákových dobrodružství, těžko rozlišitelnými chlapeckými postavami bez vývoje, jež jen občas náznakem a omylem ukazují, že Verne je nutil cosi překonávat a dospívat. +++++ Ani Verne nebyl mistr psychologie postav, byl si však vědom svých možností a pouštěl se jen do takových popisů lidského nitra, na něž se cítil. Detailní duše nahrazoval výrazným vystupováním s jednoduchými motivy přehledných postav. V seriálu jsou sice postavy taktéž přehledné, žel naprosto bezvýrazné. A ještě něco, Verneovy postavy silně definovalo to, co znají a umí. Ned Land z 20 000 mil pod mořem byl především harpunář a přímočarý silák, Joe z Pěti neděl v balóně až artisticky ohebný smíšek, Cyrus Smith z Tajupného ostrova hrdý a extrémně praktický inženýr, Paganel z Dětí kapitána Granta roztržitý zeměpisec s obrovským přehledem. Ve Dvou rocích prázdnin najdeme chlapců poměrně hodně, což je malinko rozmazává, ale i tak každý měl nějakou svou jedinečnůstku. +++++ Všechny problematické aspekty seriálu bych však možná přeci jen unesl, kdyby alespoň duch Vernea v něm zůstal přítomen. Kde že toho ducha vidím? Tak vzpomeňte... Vernea přeci považujeme za vizionáře, zvěstovatele technologického pokroku. Dva roky prázdnin sice létající stroje, torpédovky ani ponorky neobsahují, ale v širším slova smysla tu pořád přebývá víra v sílu lidského poznání, která i dětem umožňuje přežít v divočině a civilizovat ji ve Verneovském slova smyslu. Nechává v románu své hrdiny získávat potravu z kmene stromů, používat lasa a bolasa, chodit na chůdách v močálech, vyrábět brusle, opatřovat si sůl či sestrojit draka, jenž unese malého chlapce. Poměrně podrobně popisuje, jak na to, čímž sděluje, jakou výhodu přináší lidem ono "mít znalosti." V tom žije Verne! A seriál? Zřejmě si to vůbec neuvědomuje a tento prvek téměř zcela ignoruje. Silné **. (17.09.2012)