Na ceste

Popravdě jsem čekal, že to celou dobu bude strašně vážné, ale nakonec je to celkem dlouhou dobu příjemná komediální road movie, kde se dlouho jen v drobných náznacích ukazuje, že půjde o něco dramatičtějšího... a když k tomu konečně dojde, působí to naprosto přirozeně. Tohle bych povinně pouštěl asi všem českým režisérům, aby viděli, JAK se má dělat žánr "komedie/drama", protože ty české pokusy se snaží o humor tak prvních 15 minut a pak už se jen topí v depce, ale tady to funguje přesně tak jak by mělo. Panah Panahi navíc svého tátu nezapře a když pominu úvod a závěr, je v tom jeho ovlivnění ním dost vidět. A já jsem za to popravdě rád, jelikož jeho táta je jedním z mých nejoblíbenějších režisérů a přesnou ukázkou, proč mám íránskou kinematografii tolik v oblibě - a vypadá to, že i jeho syn má slušně našlápnuto a snad mu v tom ani režim moc nezabrání. Od stylu svého táty se liší snad jen tím, že má vizuálně výraznější scény, které se do toho ale skvěle hodí i ve spojení s těmi delšími pomalými záběry, které mi občas až evokovaly Benninga. Taky to má dost silný příběh, promyšlené postavy i vztahy mezi nimi, spoustu zajímavých a promyšlených scén (které jsou někdy i skvěle propojené, třeba ta, kde se matka se synem baví o filmu 2001 a k vyznění té scény se pak jedna pozdější vrací), příjemně se to sleduje, je to skvěle natočené a naprosto uvěřitelně zahrané, akorát mě mrzí, že to nemá o něco promyšlenější scénář. Bylo by tam totiž co dopilovat, třeba to s tou sádrou, protože to nikam moc nevedlo a přitom se tam s tím v těch náznacích krapet hrálo. Stejně tak bych byl mnohem radši, kdyby to skončilo v tom autě, protože ta scéna co následuje pak mi přišla úplně zbytečná, abychom to fakt všichni, jo, pochopili a brali to depresivněji než v té předcházející scéně, která mi ale přišla silnější, přesnější a víc vypovídající, zatímco ta poslední spíš už krapet vydírá. Jinak jsem ale dost spokojený a hlavně jsem rád za to, že jsem konečně mohl vidět nějaký íránský film v kině :-) 4* (20.03.2022)

Taková íránská Little Miss Sunshine. Již dlouhou dobu dysfunkční rodina se blíží okamžiku velkého loučení, přičemž ale není schopná již prakticky vůbec mezi sebou komunikovat. Prvotřídní a přitom úsporná kamera, výborně napsané a zahrané postavy (zejména mudrlanstský a sobecký otec, co permanentně simuluje, aby se vyhnul jakékoli odpovědnosti) a snad první íránský film, ve kterém jsem si všiml, že je v něm humor. Kdyby to nemělo ty tendence příliš mačkat tu poetickou klávesu (přeneseně i reálně), vyženu to hodnocení vejš. Vzhledem k tomu, že perské filmy jsem doposud využíval jako pejorativní příměr k akademické nudě, tak je to vlastně velké nadšení. (08.06.2022)

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)

podařená road movie podle klasické šablony, kdy někdo někam jede, hodně se mluví a cesta je "rozbíjena" epizodickými zastávkami. Změna je tu nicméně v tom, že diváci se sice v průběhu dozví kvůli komu rodina tuhle cestu podstupuje, ale nedozví se proč. Ono to na jednu stranu nevadí, protože během rozhovorů a díky viditelně přítomné nervozitě se dovtípíme, že se něco děje. Na druhou stranu ale to že tuhle informaci nemáme a nakonec jí ani nedostaneme způsobuje, že se emoce i napětí lehce drolí a dopad loučení není až takový. Nejspíš to byl ale tvůrčí záměr. Velkým plusem je každopádně nádherná kamera a výkon teprve osmiletého Rayana Sarlaka. Jeho neutuchající energie mě sice chvílemi dost iritovala, ale je to právě on, kdo sem nakonec vnáší humor a rozbíjí melancholickou atmosféru...80% (19.10.2022)

"Jestli brečí, tak je v pořádku." Na cestě bylo mé první setkání s íránskou kinematografií a mohu říct, že tento film zanechá v divákovi dojem. Na první pohled humorný snímek se postupně z odlehčeného rodinného road movie mění v hutný příběh s hořkou pachutí (bez)naděje. Panahi si veskrz umným způsobem pohrává s náznaky a nechává tak po určitou dobu stopáže diváka tápat nad důvodem oné cesty. Chválím herecké obsazení, zejména pak malého bratra, který byl sice chvílemi na facku, ale byl zahraný neskutečně dobře. Scénka s cyklistou mě opravdu mile pobavila, zatímco distancované, ale o to silnější loučení mě (i na dálku) dostalo. Závěr filmu byl trošku bizarní, přesto ale zapamatovatelný. Slabší čtyři hvězdičky! (07.02.2022)