Párty Hárder: Summer Massacre

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější. (19.06.2022)

Po zkouknutí jedničky, která si to u mě svojí absurditou vypálila na cca 70% a několikrát jsem se u ní fakt přes všechny ty fekál vsuvky zasmála, jsem se na dvojku těšila jako na jistojistej nářez, kterej to všechno dotáhne ještě o level výš. A ono kupodivu, nebo možná právě proto, aby film prošel přes kinodistribuci, působí celé pokračování, ač je skoro dvakrát tak dlouhé, jakoby se tentokrát se všemi nápady drželo mnohem víc při zemi a bylo celkově víc křečovitý a strojený. Zatímco jedničku bych si dala klidně hned znovu, u dvojky to nutkání nemám. Kvalitní filmařina se ale musí nechat, je vidět, že se Řezník s každým kouskem někam posouvá a myslím jako lichotku, když řeknu, že styl, jakým jdou oba filmy natočený, nepůsobí vůbec typicky česky. 50% (17.03.2023)

Jak již bylo řečeno - něco, co mělo být nejspíš největší předností filmu je zároveň jeho slabinou - tedy parametry celovečerního filmu. Přiblížení mainstreamu, nasazení do kin je sice super, ale film už nemá takovou dynamiku a kadenci vtipů jako měla jednička. Možná i právě ony vstřícné kroky k mainstreamu znamenají mírné obroušení hran. Párty Hárder sice stále dokáže servírovat brutální i brutálně nechutný humor a rozhodně bych uvítal další díl, ale zkrátka překonat jedničku se nepodařilo. I tak Řezníkovi moc děkuji za něco, co v české kinematografii absolutně nemá obdoby! 7/10 (15.03.2023)

Nečekaně dobré zakončení Filmového víkendu, v Boskovicích. V záplavě českých, béčkových trapno komedií, kde i slovo "prdel" je pro mnohé režiséry za hranou, je tenhle "Párty masakr" příjemnou změnou. Příběhově je to samozřejmě o ničem, ale ty hlody, ty hlášky! Z těch šlo celé letní kino do kolen, včetně mě a to mě jen tak něco nerozesměje. Ano, trapno tenhle film provází po celou dobu, ale oproti prvnímu dílu si to trapno užijete a skvěle se pobavíte! ___ (11. Filmový víkend ČSFD, Letní kino, Boskovice) (08.08.2022)

Marty Pohl opět posunul svou filmografii o krok výš, pomalými krůčky došel až do běžné distribuce a to bez kompromisů a s tím, co v podstatě dělá už dvacet let – za to má můj obrovský respekt a přeju mu masivní úspěch, aby mohl svou tvorbu posunout zase o kus dál. Párty Hárder: Summer Massacre už je opravdu regulérní film se vším všudy – oproti natřískané Párty Hárd hodinovce má pozvolnější tempo a promyšlenější scénář, ve kterém je snad každý vtip dohraný a leckterá vtipná momentka dostane ještě nadstavbu. Nejzásadnějším prvkem je vývoj postavy Poulíčka, která projde největší proměnou a skvěle doplní dvojici hlavních hrdinů z prvního dílu. Přes všechny prasárny a nadávky dostane prostor i utužování kamarádství, které je funkční a uvěřitelné. Možná jsem čekal, že to bude ještě více přepálené, ale Marty se zaměřil na soudržnost příběhu a nesnažil se jen kupit bizáry a oplzlosti jak na běžícím páse, což filmu nepochybně prospívá. Držím Martymu palce, aby se jako režisér etabloval stejně silně jako Řezník – nejen česká hudební scéna potřebuje čas od času rozčeřit zahnědlé vody, český film to potřebuje ještě víc. Tak ať se lidi hrnou do kina, Éra Déra je tu! (21.06.2022)