Vyšehrad: Seryjál

Všechny blikance nadějného lvíčete pěkně na jedné kupě aneb 83minutová upoutávka na připravovaný film. Nic víc, nic míň, než jednotlivé epizody dnes už legendárního seriálu pospojované, okomentované a doplněné o pár minut navíc. Nejenom, že původní euforie už je pryč, ale jako celek to taky moc nefunguje A tak mi existence seryjálu, ve světě kde už je seriál, nedává moc smysl. (23.03.2023)

Protože lodní počítač Holly má IQ 6000, což je stejně kolik má 12 000 fanoušků fotbalu (mrk mrk pro znalce Červenýho trpaslíka), jsem se Vyšehradu vyhýbal obloukem o velikosti nejmíň devíti fotbalovejch hřišť. Můj humor už je ale díky internetu a memům natolik zdegenerovanej, že se mi líbil primitivní film (který je kompletním sestřihem krátkometrážních epizod seriálu) o fotbalu, ačkoliv fotbal bytostně nesnáším víc jak pondělní dvojhodinu tělocviku na střední s panem Kyblikem. Jakože nebudu lhát, ten českej trapnohumor a až satirickej výsměch pokrytectví zazobanejch fotbalovejch celebrit je tak debilní, až je prostě skvělej a stejně tak pokrytecky zábavnej.... Štáfkův komediální fištrón v roli alfasamce Laviho co se řítí jak lavina a je génius i dylina je top notch. No a Jakub Prachař v geniální "dvojroli" je chodící automat na hlášky – jaktěživ bych si ani v Eurojackpotu nevsadil na to, že to někdy řeknu. Krátkometrážní formát je velký plus, snad ještě větší jak pleška average Baník enjoyera.... [VERDIKT: 7 mičud z 10 ty mičurine, tohle prostě nejde brát vážně] (19.07.2022)

Skoro každý, kdo toto viděl si stěžoval, že se jedná jen o seriál, když se to jmenuje Vyšehrad: Seryjál. Každopádně tento projekt obsahuje i scény, které v normálním seriálu nebyly a vznikl, protože už příští rok dorazí Vyšehrad: Fylm. I když druhá polovina trochu ztrácí, jedná se o docela zábavnou podívanou. Dávám 65%. (29.11.2021)

Tenhle Seryál jsem musel přiznávám trochu rozdýchat. A myslím, že je dobře, že píšu koment s odstupem. Ani já jsem samotný seroš neviděl a možná je to divákovi Seryálu a hlavně Fylmu ku škodě. Tenhle seryál a seroš jsou parádním zrcadlem některým našim serebritám (jak říká kamarád sere Brita a i mně!), kterým se jaksi rozmazala hranice normálnosti a toho co už je za hranou jen díky tomu, že mají více peněz za něž si mohou dovolit skoro vše. Zároveň si začnou myslet, že jsou tím pádem něco více než ten póvl tam dole, ta chátra zavšivená. Často pak díky této vlastní mlze nechápou, že normální mohou maximálně tak připadat jim podobným a že většina lidí na někouká jak na magory. Jsou to případy různých fotbalistů, některých héreček a jednoho pokérovanýho Karlose. Ale tihle lidé jsou zřejmě také potřeba, protože část ůzy jimž nepřipadají jako magoři se v nich zhlíží, touží žít v jejich luxusu a hladově lapá jakoukoliv pikantnost z jejich skvělých životů ať už jde o události radostné či ještě lépe tragické. Ona je totiž pořád v tom všudy přítomná závist a tak když se nemám jako oni, tak jim to vlastně patří ten rak či smrtelná nehoda... Bulvár to živí a tak tu máme vlastní ekosystém, který od toho roku 1989 služně prosperuje. Tak takhle si tu žijem. Vyšehrad do tohohle pěkně šlápnul a servítky si nebere. Oč je fekálnější o to více ukazuje tu absurditu života těchto serebrit. Já už to tu párkrát psal. Nepotřebuji opravdu vidět i se zvukovými doprovody jak je někdo na WC na velké straně. Vadilo mi to i tady, ale nakonec právě díky tomu rozdejchání to zde toleruji, protože to tam asi patřilo. Trochu jsem při závěrečných dojmech z filmu anchytal sám sebe. Léta volám po nekorektním filmu, který se vykašla na všechny ty nezávadné scénáře a konečně ukáže pořádnou porci nekorektní zábavy a teď bych měl vzdychat, že to bylo husté? :-).  Navíc místy to bylofakt vtipné. Takže dávám za tři vynechané tréninky. * * * (29.05.2022)

„Ona je to fakt prázdná nádoba, kámo. Je to úplně duty free. Není to na žádnej velkej pokec!“ Domovská Sparta už nehodlala přivírat oči. Někdejší fotbalová hvězda Julius „Lavi“ Lavický dojel na své špatné návyky a nezdravou životosprávu, možná pomýšlel na Real, ale FC Slavoj Vyšehrad je pravdou. Navíc „skleněný Rosa dostal jeho legendary ten“. Štáfkova sebevzhlíživá guma je dokonalá, tam nasadí individuál, tu zase se snaží utéct dvěma policajtům, jindy jeho přípravu zhatí zásadní pleťová katastrofa, pak se doptává, zda má trenér Jarolím jeho číslo. Pánové Jakub Prachař nebo Ondřej Pavelka nabízejí zjevné herecké potěšení, celkově to má spád, ale brzy se to tak nějak okouká a divák očekává, že bizarní gagy doplní i něco navíc. Nestane se. Postupně narážíme na to, že pokud nepůjdeme „hlouběji“ a s dílčími pointami, fungovat už to nebude. A těch záchodových gagů bylo ve finále trochu moc. (04.12.2021)