Kočičí lidé

Zvláštní seriál o ujeté komunitě lidí v Americe, která se věnuje ať už záchraně koček nebo jejich chovem. Viděn díl s Trapkingem. Jako majitele kočky mě to zaujalo, ale to je asi tak vše... (08.10.2023)

Myslím, že Cat People bude nejvíc bavit lidi, kteří jsou podobně "postižení" jako protagonisté jednotlivých dílů. A i těm to může připadat jako (více či méně) nudný bizar, který sice díky krátké stopáži rychle uteče, ale kromě povyražení na jeden večer toho nic moc víc nenabídne. Pokud jde o jednotlivé epizody, vyvolaly ve mně rozličné pocity. Hudba Cat Rappera z první epizody mi sice přijde jako odpad (leč vtipný), ale určitě je to hodnej kluk a jeho kočky se u něj mají dobře. Koček z té americky kýčovité estrády v druhé epizodě mi bylo spíš líto, ale stejně té ženské věřím, že má kočky ráda. Třetí epizoda mi přišla nejzajímavější, protože pro mě znamenala objev zajímavé japonské umělkyně, která vytváří neuvěřitelně precizní kopie kočičích hlav, kterým říká Wakuneco, a sledovat tu její nepředstavitelnou piplačku a předání jednoho výtvoru zákaznicím (ročně vyrobí jen 2-3 hlavy!) mi osobně přišlo velmi fascinující a dojemné současně (btw. zaujalo mě, že někdo, kdo se živí něčím takovým, mluví jako o svém největším vzoru o Picassovi). Těch polodivokých amerických a řeckých koček ze čtvrté a páté epizody mi bylo líto a přišly mi dost depresivní to sledovat, byť je samozřejmě strašně záslužné, že se s tím někdo snaží něco dělat (obzvláště příběh těch dánských manželů, kteří v Řecku založili útulek God's Little People Cat Rescue, mi přijde zcela neuvěřitelný, a četl jsem o něm už před 3 lety na Aktuálně.cz, kde se to nesmyslně prezentovalo jako práce snů). A konečně poslední, šestá epizoda mi přišla asi nejméně zajímavá, protože na mě působila dojmem, že už tvůrcům došli zajímaví protagonisté s nějakým příběhem, a tak natočili epizodu o mladém páru, který si místo dítěte pořídil kočku, jsou na ni brutálně fixovaní (především ta holka), a žijí v iluzi, že jejich kočka je nejen nejhezčí a nejdokonalejší na světě (podobně jako si to myslí všichni rodiče o svých - pro změnu lidských - potomcích), ale že musí každému připadat strašně zábavné, jak chodí po ulicích a "jezdí" na surfu - osobně jsem u toho umíral nudou, protože jsem si připadal, jak kdyby mi někdo ukazoval svoje fotky z dovolené, které jsou k nerozeznání od milionu jiných zbytečných fotek. Celkově mi výběr lidí do toho dokumentu přišel zvláštní a asi bych si dovedl představit něco jiného, co by mě bavilo víc, protože zpětně mám pocit, že jsem se u toho vlastně dost nudil, a  nevím, co si o tom myslet, což platí i pro tu prapodivnou úvodní znělku. (26.07.2021)

Celá séria sa výrazne líši diel od dielu, nakoľko jednotlivé časti na seba takmer nijako nenaväzujú. V prvom diely sa preto stretneme s nezaujímavým reperom s mačkou, avšak s primárnym fokusom na repera. Dvojka sa už viac venuje mačkám, v príbehu s ich majiteľkami - cirkusantkami, ktoré sa po krízových rokoch boria s prežitím. Trojka je pre zmenu o japonke, ktorá robí mačky do rámčekov na steny zo živých fúzov a srste, čiže opäť viac fokus na ľudí, ako mačky. Posledné tri diely to ale zachránili, či už milými príbehmi o záchranároch sterilizujúcich a starajúcich sa o mačky na vlastné náklady, o mačke surferke, alebo o romantickom dánskom páre s mačacou farmou v Grécku, v ktorom sa snúbi príbeh miesta aj času. (06.11.2022)