Rang Zong
Langjong
Obsahy(1)
Filmový štáb přijíždí do Thajska zdokumentovat příběh jedné zvláštní rodiny. Postarší šamanka Nim je – podobně jako všechny ženy v její rodině – posedlá bohyní, která jí umožňuje léčit vesničany z duševních neduhů. Její neteř a nástupnice Mink šamanství odmítá. Když si její tělo začne procházet spirituální i fyzickou proměnou, z obyčejného dokumentu se rázem stane zneklidňující found footage film. Mrazivá atmosféra spolehlivě vyleká i otrlého diváka. (Febiofest)
(viac)Recenzie (46)
Fiktivní dokument, kde si známý thajský režisér povypůjčoval ze všech možných slavných FF a kupodivu rozhodně nevytvořil nepoživatelný guláš. Atmosféra houstne velmi pozvolna, pravý horor přijde na řadu až po znovunalezení zmizelé Mink ve druhé půli a to nejdrsnější se vejde do poslední půlhodinky, ale tvůrcům se daří pomocí drobných znepokojivých detailů udržet pozornost diváka celou dobu. Srovnání s REC pak zcela na místě a místy bych řekl, že Pisanthanakun svůj vzor překonal, a to ať už SPOILER v nešťastném osudu nebohého pejska Lucky (jaká to ironie) či malého Ponga. V zápalu pro věc se tedy tvůrcům docela vytratila řekněme až elementární logika - matka s děckem hlídá posedlou, posedlá nebyla nikdy spoutána..., ale to se dá vzhledem k jinak báječně děsivému působku rozhodně odpustit. Čtyři. ()
Šamanizmus a pomoc posadnutému dievčaťu v netradičnom kabáte neohraného thajského prostredia má skutočne niečo do seba. Rang Zong je väčšinu stopáže pomerne pútavým hororom, ktorému však čiastočne škodí neautentický dokumentárny formát, ktorý najmä v závere pôsobil neuveriteľne naivne. Aj preto som zvažoval, že dám filmu o hviezdu menej. Do rána som si to však nechal uležať v hlave a pravdou je, že vo mne Rang Zong zanechal prevažne pozitívne dojmy, a tak nakoniec s prižmúrením oka hodnotím štvorkou. ()
Včera jsem si užil hororový zájezd do Indonésie a dnes se mě pokusili vybubat v Thajsku (vysvětlení pro zmatené, ale nadšené sex turisty: bubáním míním strašení, při němž se pod případnými ultrakrátkými sukénkami neskrývá záludný twist). Přestože nemám ve svém rodokmenu žádné Asiaty, jsem asi v určitých ohledech naladěn na jejich vlnovou délku, protože mě jejich hororové snímky velmi často baví. Dnešní děsivosti byly sice z úplně jiného soudku než ty včerejší, ale to vůbec nehrálo roli. Jedno měly totiž oba filmy společné; disponovaly dokonale propracovanou atmosférou. Dnešní zážitek byl trochu jiný, protože jsem se ani jednou nelekl, což bylo způsobeno tím, že thajští tvůrci vytvářeli děs jiným způsobem, ale ten zvláštní pocit, který ve mně snímek zanechal, si vychutnávám ještě teď, když píšu tento komentář/recenzi. Zvláštní je to, že jsem si nikdy příliš neoblíbil filmy typu The Blair Witch Project (1999), tentokrát mi ale tento styl natáčení vůbec nevadil. No, za mě šlo o velmi zdařilé pásmo pohyblivých obrázků, které mi znovu dokázalo, že se na asijské filmaře mohu v tomto ohledu spolehnout. / Poučení: Před zlými duchy tě neochrání ani Úřad práce. ()
Šamanské rituály a snaha o exorcizmus v zapadnutej thajskej dedinke, kde mladé dievča posadol démon, a zatiaľ čo sa film rozbieha pomaly a vyše hodinu vykresľuje stupňujúcu sa agresivitu hlavnej hrdinky, v záverečných minútach teda neostane kameň na kameni a zvrtne sa to vo fajnový akčný masaker. Pomaly mi to pripomínalo REC v ázijskom štýle. V amerických hororoch to funguje jednoducho: Príde priblblý farárik s krížmi a svätenou vodou, šup šup, a démon je väčšinou fuč. Lenže keď niekoho posadne taký poriadne nasraný thajský, až také ľahké to nebude, a aspoň sa presvedčíme, že všetky rituály sú úplne na prd. Povedzme, že sa povznesiem nad nejakými nelogickosťami typu “nechajme holčinu kľudne behať po dome s kamerami, nech nám unesie decko či zožerie psa, však nič hrozné sa nedeje“, lebo v Ázii tento rok dokopy nič nevzniklo a okrem veľmi nádejného „The Sadness“ vlastne ani nič neočakávam. Technická stránka je ale rozhodne brilantná, film navyše dokáže upútať pekným prostredím a stále intenzívnejším napätím. Nezvyknem fandiť hororom dlhším ako dve hodiny, ale pokiaľ má stále čo ponúknuť a dokonca mám pocit, že ubehol celkom rýchlo, nemám dôvod sa sťažovať. ()
Akože dokument o akože šamanoch. V Thajsku je asi normálne, že každý škrieka, kvíka, vrčí, podivne sa natriasa a zbiera odpadky, ktoré si potom pekne zavesí na stenu, prípadne na hlavu. A celkovo im tam všetkým slušne drbalo. Asi to mali z toho psieho mäsa. Nakoniec sa z nich všetkých stali akýsi besní psi, ktorí sa zrejme chceli pomstiť ľuďom za to, že ich zožrali. ()
Galéria (34)
Fotka © Showbox Corp
Reklama