Kde raky spievajú

knížku neznám, ale věřím že bude působivější než její filmové zpracování. Příběh o mladé dívce, která prakticky vyrostla sama v místních mokřinách a stala se jakousi legendou a lokálním démonem je fajn. Tím spíš ve chvíli, kdy se stane podezřelou z vraždy jednoho z mužů, který o ní měl zájem.  Bohužel mě ale nedokázal naplno vtáhnout a i když se na zpívající raky poměrně hezky kouká a rozhodně nejde o špatný film, znova bych se do nich nepustil...65% (07.09.2022)

Takový ten druh příběhu, na kterém víte, že je všechno tak, jak má být. Osudový příběh hlavní hrdinky žijící někde uprostřed bažin se nese v duchu celoživotního traumatu, od kterého se odvíjí i samotný děj. Mimochodem moc hezky vyprávěný děj. Dobové prostředí Severní Karolíny bylo velice pěkně ztvárněné a pozorovat ty bažiny bylo vysloveně zážitek. Obecně mám ale příběhy vyděděnců rád. Ty příběhy lidí, které nikdo nemá rád z nějakého vlastně neznámého důvodu (často jen z toho důvodu, že jsou jiní, než okolní společnost), ale realita je pak mnohdy úplně jiná. Kde zpívají raci tak za shlédnutí určitě stojí. Příběhem jeden z těch nejzajímavějších zfilmovaných amerických dramat posledních let. (23.05.2023)

Film Kde zpívají raci upoutá diváka zaprvé nádhernými exteriéry rozsáhlých bažin a zadruhé i příběhem, byť to ale místy zavánělo červenou knihovnou. Vedle bodrého Davida Straithairna a slizkého Harrise Dickinsona mě oslovila pro mě dosud neznámá Daidy Edgar-Jones, která byla skvělým ztělesněním divoké nevinnosti (či nevinné divokosti). Vedle kriminální zápletky a milostného příběhu mě zaujala linie s ilustracemi přírody (hned jsem si vzpomněl na dokument Ptáci Ameriky). V závěru film možná působí jako přeslazená pohádka, nicméně i takové příběhy mě dokážou mile oslovit. (02.10.2022)

Olivia Newman sa ukazuje ako šikovná režisérka a prináša nám príbeh, ktorý nepoznám, no o to viac ma dostal. Možno mohol byť vo finále trošku zaujímavejší a možno sme nemuseli mať scénky až do večnej staroby, ktoré tej dojem trošku posunuli niekam inak, no všetko ostatné hodnotím veľmi pozitívne. "Where The Crawdads Sing" je pre mňa filmom, ktorý svoju nasilnejšiu stránku dal niekam, kde som to vôbec nečakal. A tou je krása. Je to skutočne veľmi krásny film na pohľad. Vyzerá to nádherne, celý ten močiar má svoju úžasnú atmosféru a obdivujem našu hlavnú hrdinku Kyu, ktorá roky žila na tom mieste úplne sama, no bola schopná prežiť, naučiť sa tam existovať a využiť to na maximum. A pôsobí to na mňa uveriteľne. Okrem toho Daisy Edgar-Jones je skutočne skvelá. Po "Fresh" je toto ďalší film, v ktorom ukazuje svoj talent a opäť ma svojim výkonom presvedčila. Príbeh skrýva v sebe niekoľko prekvapení a je fajn, že som neustále hádal čo sa vlastne stalo. A vzniklo niekoľko teórií. Možno aj preto by som bol radšej, keby to koniec moc nerozmazával. Lebo som radšej, keď si môžem sám v hlave nejako predstaviť výsledok celej situácie. Pochváliť ešte musím aj úžasného Davida Strathairna. Je absolútne excelentný vo svojej role a dal do toho absolútne maximum. Celkovo si myslím, že postavy robia tento film silnejším, než by možno bol normálne. Pretože to celé pôsobí veľmi ľudsky a ukazuje aj typické ľudské vlastnosti, ktoré vidíme aj dnes všade okolo nás. Ide pre mňa o skutočne krásny film, ktorý stálo za to vidieť a môžem len úprimne odporúčať. Hodnotenie: A (05.10.2022)

I když se film snaží jít výš, zůstává červenou knihovnou, proto nebudu řešit naivní vyšetřovací část ani o něco lepší soudní jednání. Vražda je tu pro ozvláštnění a hlavně střet s masou, což už patří k tomu zajímavějšímu. Základem příběhu je však Kya a tady to začíná drhnout hned v dětství, aby částečně pokračovalo i ve stáří... Vím, dětství nemohlo dostat tolik prostoru, přesto více vysvětlit opuštění malé holky vlastně celou rodinou by přišlo vhod. Když už k tomu došlo, její přežívání na samotě v bažinách má také více otázek než odpovědí. Holt červená knihovna, pohádka, tohle se příliš neřeší, jenže já doufal ve víc. Svoji příběhovou část Daisy Edgar-Jones neuvěřitelně táhne, fungují v ní vztahy, obzvlášť ona a Tate, tam mluví pohledy. Jenže potom přijde nečekaný a zbytečně rychlý skok do stáří, který bych oželel. Holt pohádka si své "žili spolu navěky" zřejmě žádá a stejně tak si žádá i úplně zbytečnou pointu. Přitom tajemná Kya si o ten otevřený konec vyloženě říkala. Zkrátka vše v mezích červené knihovny a to včetně kamery, která poetiku a romantiku bažin umí vystihnout, i když mně seděly spíše úvodní temnější pohledy. Atmosféru to však i díky ní a výborné hudbě Mychaela Danny rozhodně nepostrádá. 65% (04.10.2022)