Kde raky spievajú

Měl bych i pár výtek, nebylo to bezchybné, ale.... zasáhlo a strefilo se do mého vkusu. Mám moc rád mokřady, hmyz, ptáky a poezii přírody. S klidným svědomím dám téhle smutné romanci plný počet, ač polopatický konec byl absolutně přebytečný a mnohem lepší by bylo ukončit film po verdiktu soudu a nechat zbytek na divákově představivosti. I tak pro mě velmi pěkný zážitek. (21.09.2022)

Kde raky spievajú, žaby hrajú na bicie a ryby na gitaru. Hotová kapela v močiari. Ďalšia bestselleráčová blbosť, ktorá je absolútne nerealistická, ale má pôsobiť realisticky. Dievčatko by v močiari prežilo asi rovnako, ako keby som ho vystrelila na Mesiac. Možno by si z krátera urobilo domček, vyhrabalo zdroj vody, začali by rásť podivné rastliny a po ich zjedení by sa sama rozmnožila a založila celú mesačnú civilizáciu. Koho zaujíma nejaká vražda? Navyše okrem toho, že neznášam plahočenie sa v močiari a hmyz, pre mňa strašná nuda. (30.09.2022)

O knižnej predlohe filmu som zväčša počul len samé chvály. Ako viacerí spomínali, najviac sa im páčilo zachytenie prostredia močiarneho pobrežia, ktoré je dostupný najmä v prvej poloviny knihy. Je ťažké vyjadriť sa k tomu, že čo dokáže vrátiť film zo sveta, ktorú vám dala kniha. Pretože som to (zatiaľ) nečítal, tak sa s tým samozrejme ani nepokúsim. Uvádzam len pár obecných poznámok. __ Film/Príbeh čerpajúcich z niekoľkých „klasických šablón“, ale ten mix vďaka prostrediu močiarneho pobrežia a unikátnym maľovaným kresbám dá k tomu pocit unikátnosti. Daisy Edgar-Jones v roli osamotenej mladej slečny s VEĽMI ťažkým detstvom, „vyhnaná do prírody“, je presvedčivá. Škoda, že viac menej je jedinou, ktorá herecky príbeh posúva dopredu. Pekná vedľajšia rola pre David Strathairn. Striedanie časových línii z minulosti a súčasnosti je plynulé. Štvrtú hviezdu nedávam, pretože niektoré časti filmu (ako dokázalo mladé detisko tak dlho postarať sa o seba bez „väčších problémov“ a bez väčšieho povšimnutia?, lepšie zachytenie okolnosti smrti mladého chalana, príliš rýchly časový skok k záveru) postrácajú trochu väčšiu pozornosť. Film však odporúčam k videniu. Osobné hodnotenie: 78% (***) (04.09.2022)

Neprávem přehlédnutý klenot v loňské bohaté nabídce dramat, který diváka vtáhne do dost neokoukaného prostředí, v němž se odehraje zprvu možná prvoplánová, ale ve finále dost atraktivní zápletka, kterou mi tvůrci prodali se všemi nadstandardními dodatky. Spousta filmů trpí odfláknutým koncem, ten zdejší mě ale slušně zasáhl. Až by mi lákalo sáhnout i po knižní předloze. [viděno na HBO Max 25.11.2023] (25.11.2023)

I když se film snaží jít výš, zůstává červenou knihovnou, proto nebudu řešit naivní vyšetřovací část ani o něco lepší soudní jednání. Vražda je tu pro ozvláštnění a hlavně střet s masou, což už patří k tomu zajímavějšímu. Základem příběhu je však Kya a tady to začíná drhnout hned v dětství, aby částečně pokračovalo i ve stáří... Vím, dětství nemohlo dostat tolik prostoru, přesto více vysvětlit opuštění malé holky vlastně celou rodinou by přišlo vhod. Když už k tomu došlo, její přežívání na samotě v bažinách má také více otázek než odpovědí. Holt červená knihovna, pohádka, tohle se příliš neřeší, jenže já doufal ve víc. Svoji příběhovou část Daisy Edgar-Jones neuvěřitelně táhne, fungují v ní vztahy, obzvlášť ona a Tate, tam mluví pohledy. Jenže potom přijde nečekaný a zbytečně rychlý skok do stáří, který bych oželel. Holt pohádka si své "žili spolu navěky" zřejmě žádá a stejně tak si žádá i úplně zbytečnou pointu. Přitom tajemná Kya si o ten otevřený konec vyloženě říkala. Zkrátka vše v mezích červené knihovny a to včetně kamery, která poetiku a romantiku bažin umí vystihnout, i když mně seděly spíše úvodní temnější pohledy. Atmosféru to však i díky ní a výborné hudbě Mychaela Danny rozhodně nepostrádá. 65% (04.10.2022)