Kde raky spievajú

Spočiatku ma to až tak nechytilo, keďže som sa v tom trochu obtiažne orientoval, ale potom sa to krásne rozbehlo - predovšetkým v tej retrospektívnej rovine. Príbeh ma bavil, rovnako aj zápletka, takže sa na to celkom fajn pozeralo. S postavou osamelej a utiahnutej Kye musel človek proste sympatizovať. V živote to nemala ani trochu jednoduché, ešte aj na mužov mala smolu. Daisy to zahrala naozaj výborne! Film vzbudzoval veľmi príjemný vizuálny dojem, a aj po dialógovej stránke to bolo obstojné. 4* (29.10.2022)

Kdo knihu četl, bude srovnávat, kdo ne, má šanci si film, kde se pořád něco děje, vychutnat. Kyu jsem si takhle nějak představovala, kniha je ale proti filmu jiná především v té tíživé samotě a smutku, s jakým musí vystrašené dítě zdolávat každý jeden den, rok za rokem, s matnou představou, že je pro ty na pevnině jen špinavé zvířátko. (07.10.2022)

Jestli něco, tak tenhle film změnil žebříček mých oblíbených filmových bažin, kdy první místo stále drží Shrekova bažina, ale druhé místo je nově obsazeno právě Kyeninou bažinou a Artaxova bažina se tak odsunula na třetí místo. Co se mi tu krom opravdu krásně vyobrazené bažiny velice líbilo byla Daisy Edgar-Jones (ona se mi vlastně líbila zatím všude, kde jsem ji viděla). Stydlivou, zavrhnutou dívku z mokřin zahrála přesvědčivě dobře. Dějová linka s vraždou byla fajn, do poslední chvíle jsem netušila, jakej rozsudek si porota nakonec usmyslí. Co mi vadilo byla dle mého nelogičnost základů, na kterých je příběh postaven. Já nevím, nepřijde mi pravděpodobný, že by cca 8letá dívenka žijící samotná v bažinách mohla 10 let utíkat před sociálním pracovníkem ve stylu „vždycky když přijde, schovám se za keř“ a že by nikoho z města nenapadlo zakročit. Kdybych věděla, že je tak lehký vyřešit těžký životní situace sedím za keřem každej druhej den. Moc se mi líbilo, jak elegantně vždycky přeskočili zimu a šup hezky do teplého léta, kdy je přežití v bažině hračka. Co se lovestory týče je tahle jedna z těch horších, nějak jsem jim to nemohla uvěřit.  Byla to milá podívaná, ale nic převratného. (30.09.2022)

„CHCETE, ABYCH PROSILA O SVŮJ ŽIVOT? NEUDĚLÁM TO. NEBUDU SE BODBÍZET. AŤ SAMI ROZHODNOU. ALE NEROZHODUJÍ NIC, CO BY SE MĚ TÝKALO. ROZHODUJÍ O SOBĚ. SOUDÍ SAMI SEBE…“     Příroda, láska, dobro, zlo a lidský předsudky… takže (asi) smutnej příběh s jednou mrtvolou. Fajn vyprávění. Vona ta holka z bažin je taková…. celkem fajn. Vobyčejná, nenáročná, s láskou k přírodě v duši… takže si ji (normální) člověk oblíbí. Pak ten proces. Jeden by řekl, že absurdní... A ten závěr…   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2018 napsala Delia Owens, neznám. 2.) Hledám dívku s čistou duší.  3.) Mám ráda péra (ptačí). /// Thx za titule „lordek“.                PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (23.10.2022)

Obrovské filmové překvapení, nabízející velice silný emotivní zážitek, ze kterého jsem byl naprosto paf a neskutečně mě celý ten krásný, zároveň ale velmi smutný příběh oslovil a sedl. Chválit na tomto snímku toho tedy hodlám spousty, respektive úplně všechno, nicméně jako první musím zmínit ústřední postavu hrdinky, o které musím konstatovat jen jedno jediné, a to že jsem už dlouho žádné postavě tak nedržel palce, jako právě jí, stejně tak jako mi žádná filmová hrdinka nebyla tak sympatická, jako právě tato, k čemuž samozřejmě nemalou měrou pak přispělo i její obsazení půvabnou a hlavně talentovanou okatou Daisy Edgar-Jones, které jsem uvěřil každý její pohled, každé gesto, prostě si mě omotala kolem prstu a ať už to s její postavou bylo ve finále jakkoliv, tak prostě za mě z její strany to byla jedna obrovská paráda. Když už jsem jinak u těch postav, tak skvělé a výrazné byli i všechny ostatní postavy, stejně tak jako jejich herečtí představitelé, no a určitě musím vyzdvihnout i přítomnou nevídanou chemii mezi Daisy Edgar-Jones a Taylor John Smithem, kteří tu vytvořily úžasný milostný pár. Dalším zásadním pozitivem tu je pak strhující zápletka, odehrávající se ve dvou časových rovinách, a upřímně obě dvě mě naprosto semlely, i když každá svým způsobem, kdy ta retrospektivní byla neskutečně silná po emotivní stránce, zatímco ta z přítomnosti ze soudního procesu mě pro změnu zas ohromila svou napínavostí a poutavostí. Jinak skvělá je i velmi výrazná atmosféra a velice mě zaujalo i prostředí, ve kterém se film odehrával. Kde zpívají raci je zkrátka ve všech ohledech dech beroucí podívaná, která mě nadchla, která mě emotivně semlela a která si nic jiného, než plný počet * nezaslouží! (26.05.2024)