Posledné filmové predstavenie

Za lásku k filmom až do basy. Príbeh o láske k filmom z detského pohľadu, ale trochu pritiahnutý za vlasy a očividne s dospeláckymi myšlienkami a správaním. Milovníci starých filmových strojov a celuloidu musia nad digitalizáciu kín tiež zaplakať. –––– Filmový svet je nechutný a nectí si hodnoty. Chceš pošpiniť našu Brahmanskú česť? –––– A tamtí hlupáci sedia v kine tri hodiny a vôbec si nevšimnú, že hodinu z toho videli iba tmu! Náš mozog sa dá oklamať. Všetko je jedna veľká lož, chápeš? (22.12.2023)

Artový a zjevně festivalový film má místy zadumané tempo, které se občas stává rozvláčným. Hodně si hraje s barvami a se světlem, coby doprovodem k okouzlení hlavního dětského hrdiny filmem. Přesto je snímek hodně realistický a má kouzelné scény, když se do něj ponoříte. Zajímavá česká stopa je, když v závěru filmu zazní jména režisérů, kteří hrdinu ovlivnili a mezi světoznámými jmény padne i: Věra Chytilová. A já si fakt ve scéně s tabulemi barevného skla na vlakových kolejích vzpomněla na Sedmikrásky. SHRNUTÍ: Artové okouzlení filmem na indickém venkově. (19.10.2022)

Veľmi pekný a príjemný film s kvalitným posolstvom, ktoré rozhodne stojí za zamyslenie. Bohužiaľ, klasiku zvalcovala modernizácia na všetkých frontoch, a iné tomu nebolo ani v kino priemysle, dokonca aj v zapadnutých dedinkách "na konci sveta". Dejová línia bola síce relatívne priamočiara, ale napriek tomu to malo celkom príjemný spád, hoci miestami to bolo trochu strnulé. Všetko to vynahradili viaceré zlomy v deji, ktoré nás privádzajú až k finále, kde sa ukázalo, že pán učiteľ na škole mal predsa len pravdu. 4* (20.03.2024)

Nuovo cinema Paradiso z Indie. Krásný a občas smutný příběh, který byl nakonec hlubší než jsem před filmem odhadl. Není to jen festivalový kousek o lásce k filmu a dětech, snažících se postavit vlastní kino, ale komponuje i sociální drama, přátelství, hodnoty a svobodu. Neopomenu pěkné lokace a emotivní závěr. 80 % (14.06.2022)

Proč se díváme na filmy? Člověk to může v dnešní záplavě blockbusterů, sequelů a nekonečných seriálů snadno zapomenout. Zábava je to dobrá, občas i chytí za srdíčko nebo předá novou myšlenku, ale k čemu to všechno je? Je to jen pohodlný zvyk na zabití času? Co bychom ztratili, kdyby film zmizel? Malý Samay nemá bleskurychlý net a předplatné Netflixu k tomu. Pro něj film stále znamená hlučící promítačku v chátrajícím kině, kam se musí na tajňačku plížit jak zločinec. Film je jeho životní potřebou, stejně jako jídlo a kamarádi. Bez pravidelné dávky kinomatroše zkrátka nemůže fungovat. Existuje spousta filmů o filmu a samotné Poslední představení vzdává očividný hold klasice Cinema Paradiso. Ještě jsem ale nikdy neviděl tak fyzické pojetí vlivu filmu na člověka. Pan Nalin proměnuje filmový pás v magický, až rituální objekt. Každé okénko se může stát bránou do jiných fantastických světů, nebo nám ukázat vlastní svět trochu jinak. Není třeba nejlepší místo v kině, synchronní zvuk a vlastně ani ta promítačka, stačí jen kus plastu a paprsek světla. Je to neskutečně osvěžující pohled, který mi dokázal po dlouhé době připomenout to velké PROČ. Protože nemůžeme jinak. Protože potřebujeme příběhy stejně jako ony potřebují nás, a i když je zkusíme rozdrtit a přetavit na něco užitečného a líbivého, ony se vždycky vrátí a zasadí ultimátní ránu přímo do srdce. (11.05.2022)