Moja prvá láska

Rodinný snímek o děvčeti a jejím kamarádovi, dalo by se říct klasický příběh z amerického maloměsta o dětském přátelství a prvním polibku. Ale pár netradičních prvků by se našlo: Vadin otec je majitelem pohřebního ústavu - morbidní a netypické místo pro výchovu dítěte. Druhá věc vybočující z obvyklosti je tragédie, u amerických filmů vídaná jen málokdy. A právě absence happyendu je pro mě zdrojem častého dilematu: 3* nebo 4*? Nakonec nezbývá než připustit, že chvilkama je to nuda a Vada je fracek na pár facek:-). Tedy 3* a hezkých 69% pro příjemný film na nedělní odpoledne. (10.09.2009)

FIlm jsem videl jako malý kluk a do Anny jsem se hned zamiloval. Film byl a stále je pro mne jedním z nejdojemějších kousků. Teď jsem si ho pustil po několika letech a opět jsem v poslední třetině neudržel slzu. Ovšem nevím, zda bych dal 5 hvězdiček kdybych ho teď viděl poprvé. Jak tu někdo psal, tak ideální je to tak do 13 - 14 let. V té době bych však 5 hvězdiček rozhodně dal. (22.06.2011)

Miluju líné americké léto s dozvukem 60. let prosycené sladkou limonádou, pořádnými automobily, stužkami na kolech a odřenými koleny.. Když si v tom zahraje milouš Dan Aykroyd a správňácká Jamie Lee Curtis je vymalováno.. V roce 1991 mi bylo stejně jako hlavní hrdince 11 let a stejně tak jako ona jsem měla nejlepšejšího kamaráda se silnými brýlemi.. Měli jsme mezi sebou i hodně hodně hodně moc podobný vztah (až na ty včely).. Díky tomuto snímku si vždycky ráda zavzpomínám.. Ten film je hezký, i moje dětství bylo hezký.. (18.03.2013)

Moc rád se k téhle hořké komedii vracím. Hypochondrická Anna Chlumská, stydlivý Macaulay Culkin, ovdovělý bručoun Dan Aykroyd a jeho nová pomocnice v pohřebním ústavu Jamie Lee Curtis. To vše v pensylvánském balení z léta roku 1972, kdy se tančilo v karavanu, hrálo bingo, líbalo u vody, lezlo po stromech, bezstarostně jezdilo na kolech, ale i ztrácelo své nejbližší.. nadmíru okouzlující záležitost!! (28.10.2011)

Moc hezký příběh o dětském světě, nejen pro děti. I když mi přišlo, že domácí prostředí, ve kterém se děj odehrává, mohlo v době vzniku filmu, počátku let devadesátých, vyvolat ve spoustě dětí i docela depresivní a chmurné pocity. I na mě, člověka, jež má dětství hodně daleko za sebou, to tak místy zapůsobilo. Jedno léto, jedno velké přátelství a křehkost dětské duše. Poměrně sympatičtí Macaulay Culkin a Anna Chlumsky k sobě dobře padnou a je zajímavé poslouchat jejich myšlenky. Jamie Lee Curtis to zde opravdu moc sluší. Ve třech scénách jsem měla na krajíčku (když Vada přišla na obřad svému kamarádovi, když ji Jamie česala a ona řekla jistou větu a nakonec, když v závěru filmu přečetla svou báseň). Když jsem se tak na ty dvě děti dívala, jak bezstarostně jedou na kolech po klidné ulici, pomyslela jsem si, jaká to byla zlatá léta a jestli se současné děti k sobě takto dokáží ještě chovat. Přemýšlela jsem nad tím, jak vyrůstají dnešní děti a jak jsou vychovávány. Dnes už snad ani neexistuje něco jako to nevinné, čisté a bezstarostné dětství. Dřív se děti navštěvovaly a ptaly se jeden druhého, jestli půjdou ven. Dnes se ptají, jestli budou na Facebooku. Dřív přiběhly hladové domů a zeptaly se mámy, co bude k obědu. Dnes si koupí radši hamburgery a colu. Dřív se možná chlubily nad tím, jaké dostaly krásné kolo nebo hračku. Dnes se starají o to, jaké písničky mají v drahém mp3 přehrávači či stylovém mobilu. Dřív soutěžily o to, kdo udělá větší bublinu ze žvýkačky. Dnes se zajímají o to, kde sehnat cigaretu a zamachrovat tak. Dřív si možná před spaním četly pohádky. Dnes se dívají před spaním na Óčko nebo MTV. Dříve snily o tom, čím by chtěly být. Dnes si v časopisech čtou o tom, jaké by měly být a jak vypadat, aby byly "cool". Dřív se nestaraly o to, že běhají celý den po venku a mají natržené kalhoty nebo odřená kolena, když lezly na stromy. Dnes je zajímá, aby měly moderní, značkové oblečení, přesně podle trendů. Dřív se zastyděly, když pronesly nevhodná slova. Dnes se jimi klidně oslovují. Dřív měly úctu k dospělým. Dnes jsou schopny jít po ulici a bez jakéhokoliv svědomí někoho urazit či se mu vysmát. Dříve spolu mluvili o všem možném, uměli říct "mám tě rád". Dnes si vystačí slovy jako MTMR, PAPINKY, LOVÍSKUJU TĚ UPA MOCINKY či MUCK:-*. Dříve neznaly pojmy jako hipec, emo a neměly ponětí, kdo je to šampón či barbínka. Dokáží ještě v současnosti naslouchat jeden druhému, vnímat ho nebo se o něj starat? Nebo je pro ně dnes dobrý kámoš ten, kdo má nejlepší oblečení, "hrubý" mobil a dokáže se zasmát každé blbosti? Kam se ale podělo to "dětství"...? (24.01.2011)