Reklama

Reklama

Drive My Car

  • Česko Drive My Car (viac)
Trailer 4

Obsahy(1)

Júsuke Kafuku je slávny divadelný herec a režisér, ktorý sa vyžíva v riadení svojho červeného Saabu 900. Počas angažmán na festivale v Hirošime musí túto radosť nedobrovoľne prenechať mladej málovravnej vodičke Misaki. Obaja na skúšobných jazdách nečakane zistia, že ich spája nielen záľuba v riadení. Spolu nájdu spôsob, ako sa vyrovnať so svojimi traumami a pocitmi viny, a ísť ďalej. Drive My Car režiséra Rjúsukeho Hamagučiho je atmosférická snímka plná tajomstiev, hľadania ľudského porozumenia a zmierenia. (Filmtopia)

(viac)

Videá (8)

Trailer 4

Recenzie (149)

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Patetické, sebedojímavé, stylizující se a navrch rádoby filosofující, což je nejzoufalejší asi v momentech, kdy si tohle na mnoha rovinách významově vyprázdněné, byť důležitě se tvářícími slovy i obrazy zahlcené dílo bere do úst Čechova, který takový právě vůbec není, anebo ve chvíli, kdy pochopíme, že po hlavním hrdinovi nám stejně kumštýřsky vyvrhne, naporcuje a naservíruje i postavu herce-jinocha jakožto k tragédii spějícího mladého rozervance, či velesmutnou osobní historii postavy řidičky-mužatky.... Aj. A další špatná zpráva je, že stejně unylá, sebevzhlíživá a mělká je i kamera a otrocké herecké výkony. Že to překombinované utrpení trvalo téměř bez oddechu tři hodiny, už bolest z celé té nejapnosti jen přirozeně dovršovalo. Omlouvám se tímto milému R., kterého jsem do kina Pilotů na tuhle lesklou bídu poslední prázdninový den zatáhla. *~ ()

classic 

všetky recenzie používateľa

Štyri hviezdičky filmu nakoniec predsa neudelím, i keď som nad nimi vskutku istý čas premýšľal, ale napokon som sa rozhodol, že tak neučiním... Prečo ? Skrátka, mám na to aj niekoľko prostých dôvodov, a podotýkam, že to nie je len kvôli trom hodinám, čo mimochodom tento neúprosný snímok trvá, aj keď práve i jeho stopáž mimoriadne bije do očí, kde by sa určite zišlo zostrihať minimálne takých 30 minút, ak nie náhodou ešte o čosi viac, povedzme aj o takú dobrú trištvrte hodinku skrátiť, by zrejme nebolo úplne od veci, ale nakoľko sa tak ani neudiaľo, preto hodnotím tak ako hodnotím. Ako ďalšie dôvody uvádzam nasledovne: divadelné ("filmové") prostredie, ktoré mi na jednej strane až tak neprekáža, no ani ho zase zbytočne nevyhľadávam, ale v tomto prípade mi už tie vyčerpávajúce skúšania hry s hercami, začali akosi postupne liezť na nervy, keď normálne aj mňa miestami trochu vyčerpávali, no našťastie na nich nie je postavený celý počin, pretože sa pravidelne jazdí autom do všelijakých japonských exteriérov, v ktorom jednak sedáva protagonista, t. j. divadelný režisér Yūsuke Kafuku s jeho osobnou šoférkou Misaki Watariovou, kedy sú zvyčajne tieto jazdy-zábery, bez akejkoľvek väčšej hĺbky zo strany skutočného režiséra Hamagučiho, ktoré bývajú z môjho uhla pohľadu neuveriteľne prázdnymi. Naopak, postavy na druhej strane niečo aj spája, nakoľko by sa mohlo zdať, že sú rozdielne, no opak je však pravdou. Totižto, či chcú, alebo nechcú, musia sa nejako vyrovnať so stratou blízkeho človeka, a tak najmä na "toto" som bol obzvlášť zvedavý, a či mi to nejako aj pomohlo, neviem teraz posúdiť. Od Šoférujte moje auto som čakal oveľa viac, než čo som dostal, keďže je ovenčené najrôznejšími cenami, vrátane Oscara, no namiesto toho znovu zisťujem, že pokiaľ si film nepozriem sám, nie je dobré sa na nič dopredu tešiť... ()

Reklama

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Nominace v kategorii ´´ nejlepší zahraniční film ´´ by měli víceméně chodit těm filmům, u kterých nesejde na zemi vzniku, ale jejich téma přesáhne jejich samotnou zem a snadno rezonují i u zahraničních diváků. Čestným příkladem budiž Parazit, který navíc vstoupil do historie, kdy nejen získal Oscara za nejlepší zahraniční film, ale jako první nehollywoodský film v historii si též došel pro Oscara v hlavní kategorii za nejlepší film. To se stalo v roce 2020, nyní v roce 2022 je černým koněm snímek Drive My Car japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho. Tříhodinové japonské drama natočené na motivy povídky Haruki Murakamiho vzniklo dle samotného Hamagučiho ze tří důvodů. Fascinující ústřední postavy, téma herectví spojené s náročností této profese a především lákavá možnost rozšíření povídky. Stěžejní je poté fakt, že je Drive My Car dost možná jedním z nejsilnějších spirituálních filmů v uplynulé době.     Drive My Car není film pro každého, především pro lidi, které odrazuje délka třihodinového filmu, kde se ´´ nic neděje ´´ a navíc v japonštině! Jenže bych osobně Drive My Car doporučil přesně těm lidem, kteří v pravidelných intervalech přemýšlí o důvodu své existence a v pravidelných intervalech je napadá, že by se bez nich svět v pohodě obešel. Přesně těm lidem, kteří jen tak proplouvají životem a dost možná ani už neuvažují nad tím, že by mohlo být lépe. Přesně těm lidem, který jen nějaký vnitřní pud sebezáchovy říká, že sebevražda není cesta. Přesně pro tyhle lidi Drive My Car může být. Ne přesně tím, že by jim měl nějak zvýšit sebevědomí a vrátit jim naprostou radost do života, spíše než o boji proti duševní krizi je totiž Drive My Car filmem o snaze žít s nějakou duševní krizí.     Ústřední konfrontace dvou hlavních hrdinů, kdy každý z nich má své trauma, každý z nich se s ním snaží žít nějak po svém a každému se to (ne)daří jeho způsobem. Ztráta milované osoby, trauma z dětství, neschopnost kroku dopředu a emocionální nevyrovnanost. Z 50-stránkové povídky Hamaguči se spoluscenáristou Takamosou Oé vznikl tříhodinový film, který se skládá z dialogů, nějakých těch malebných záběrů a zkoumání toho, co má v příběhu jaký význam. Ať už předvádění divadelní hry Strýček Váňa, neobvykle načrtnuté vztahy či epilog, který si divák nejspíš úmyslně může přeložit po svém. Hamaguči ovšem v průběhu dokáže dostát své pověsti schopného vypravěče, kdy je možná někdy to tempo pomalé až příliš. V průběhu se navíc ten film odlišuje v tom, že se někdy může zdát až příliš chladný, aby se následně ukázalo, že dost možná není chladný vůbec. Drive My Car je tak v tomto ohledu takový nevypočitatelný gejzír emocí, kdy si tříhodinovou délku dokáže obhájit i nečekaným vývojem událostí a především ukázkou toho, že ty tři hodiny ve finále celé skutečně mají své opodstatnění.   Drive My Car se vlastně v průběhu může jevit i jako dílo, na které je nutno aplikovat nějakou tu filozofii. A tou si tak nějak vytvořit svůj osobní pohled na to, jak se ústřední postavy chovají, jak moc realistické/lidské to je, jak by v jejich případě jednal on a zda to celé je velmi nepřirozené či vlastně nikoliv. A především, jak moc mají některé věci význam. Když od počátku máte pocit, že je s ústředním hrdinou něco špatně, on v průběhu vaší dedukci utvrzuje a v průběhu se jeví jako větší hromádka neštěstí, díky dobrému a uvěřitelnému vyprávění vás to chladné nenechá. Hamagučiho na první pohled chladný přístup se v průběhu vlastně jeví jako prvoplánová hra s emocemi, kterou je v průběhu vlastně čím dál tím snazší prokouknout. I přes to, že mi osobně Drive My Car sedlo v nějakém osobním rozpoložení, nikdy jsem se nezbavil dojmu, že jde vlastně o působivou charakterní studii, která by technicky mohla někomu promluvit do duše, přesto mi to ovšem nestačilo k tomu, abych se zamyslel nad tím, že by měl letos podruhé Oscara získat film mimo Hollywood. Kdyby se ovšem stal zázrak a Japonsko se tentokrát vydalo ve stopách Jižní Koreje, reálně prskat by si nejspíš nedovolil nikdo.   Drive My Car je dílo hodné objevu, zároveň dílo, které někomu může skutečně promluvit do duše. Spíše než podržet a povzbudit ovšem Drive My Car spíše ukáže, že člověk na tom není na světě sám. Drive My Car se dá různě rozebírat, dají se v něm hledat různé významy a někomu nejspíš do duše promluví až příliš. Pověst ovšem tenhle film rozhodně předchází z dobrých důvodů...... () (menej) (viac)

Bordoshut 

všetky recenzie používateľa

7,5/10 – Asi o mně po tomto hodnocení řeknete, že nejsem dostatečně umělecká duše, nýbrž jen prašivý konzument bum-prásk obsahu, ale 3 hodiny popojíždění z místa na místo, koukání na nezajímavé ulice a jakéhosi depresivně motivačního tlachání o životě byly skutečně úmorné. Nejenže mě to v průběhu sledování přestalo bavit, ještě jsem se vydatně nudil a ke konci už i bez obalu zíval. Abych tomu nekřivdil, ze začátku byl příběh velice zajímavý. Trošku osobního života, asi nejvtipnější možná reakce na nevěru (muž vejde do domu, na minutku omrkne, jaké porno se mu to odehrává na gauči a pak se zase otočí a tiše za sebou zavře dveře) a pak velmi komorně ukázaná smrt. Tohle trvá cca 30 minut, následně se to začíná hroutit. Začíná totiž dlouhý proces truchlení, ke kterému určitě patří i málomluvnost a pomalejší plynutí času. Tyto atributy se nicméně velmi těžko převádějí na stříbrné plátno. Je daleko snazší je napsat, nežli je natočit. Tenhle úkol splnil japonský režisér Hamaguči na výbornou. Bodejť by ne, opřel své dílo o bravurní herce a herečky, jež předvedli bezchybné řemeslo. Nicméně chybí tomu nějaká jiskra. Život hlavní postavy, pana Kafuku, se totiž nikam viditelně neposouvá (ani k lepšímu, ani k horšímu) a jen stagnuje na tomtéž místě. Dílo je tak naprosto připraveno o prvek gradace. Víte co? Řeknu to ve zkratce: je to nuda a nic se tam děje! Drive My Kár si nejlépe užije ten, který má zrovna depku. Pro ostatní, pozitivněji naladěné, se bude jednat o 3 hodiny ničeho, okořeněné o výborné herectví a realistické zpracování. Poznámka pod čarou: „A ne, Japonci tentokrát nejsou divní, opravdu.“ ()

Eleanor05 

všetky recenzie používateľa

Pokud máte problémy se spaním, tenhle film vám je vyřeší... Příšerně nudný, roztahaný a jednotvárný snímek, který vás možná víc chytne, pokud jste fanoušky Strýčka Váni. Já při své neznalosti tohoto Čechovova díla nemohu posoudit, zda byla mezi postavami z ruské hry a jejich osudy a mezi osudy postav z Drive my car nějaká spojitost. Z děje to každopádně nešlo poznat. A pokud je tohle nominováno na Oscara za nejlepší film, pak čeští Karamazovi od Zelenky měli bez debat získat Cenu akademie alespoň za Nejlepší cizojazyčný film. 1*. ()

Galéria (25)

Zaujímavosti (9)

  • V Japonsku se jezdí vlevo, ale Saab hlavního hrdiny má volant na straně pro pravostranný provoz. (klukluka)
  • Ve filmu je auto Kafuky (Hidetoši Nišidžima) červené, v povídce se ovšem jedná o žlutý kabriolet. Je to dáno tím, že Kafuka rád jezdil s otevřenou střechou jak během léta, tak i během zimy. (Emo-haunter)
  • V povídce byl podle Kafuka (Hidetoši Nišidžima) milenec jeho manželky Takacuki (Masaki Okada) druhořadým hercem, který neuměl ovládat své emoce. Rovněž ho nebral za žádnou osobnost ani empatického člověka. (Emo-haunter)

Súvisiace novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

29.12.2022

Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)

Nominace na Oscara zveřejněny!

Nominace na Oscara zveřejněny!

08.02.2022

Jedna z nejvýraznějších hollywoodských ceremonií roku, tedy předávání prestižních Oscarů, se pomalu ale jistě blíží a dnes ve 14:18 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací… (viac)

79. Zlaté glóby - výsledky

79. Zlaté glóby - výsledky

10.01.2022

Dnes v noci byly v kalifornském Los Angeles uděleny Asociací zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA) Zlaté glóby za uplynulý rok 2021. Kvůli stále neutuchající kontroverzi kolem asociace a bojkotu… (viac)

Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy

Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy

19.12.2021

Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)

Reklama

Reklama