Réžia:
Rjúsuke HamagučiKamera:
Hidetoši ŠinomijaHudba:
Eiko IšibašiHrajú:
Hidetoši Nišidžima, Tóko Miura, Masaki Okada, Reika Kirišima, Yoo-rim Park, Dae-Young Jin, Sonia Yuan, Perry Dizon, Satoko Abe, Rjó Iwase, Tošiaki Inomata (viac)Obsahy(1)
Júsuke Kafuku je slávny divadelný herec a režisér, ktorý sa vyžíva v riadení svojho červeného Saabu 900. Počas angažmán na festivale v Hirošime musí túto radosť nedobrovoľne prenechať mladej málovravnej vodičke Misaki. Obaja na skúšobných jazdách nečakane zistia, že ich spája nielen záľuba v riadení. Spolu nájdu spôsob, ako sa vyrovnať so svojimi traumami a pocitmi viny, a ísť ďalej. Drive My Car režiséra Rjúsukeho Hamagučiho je atmosférická snímka plná tajomstiev, hľadania ľudského porozumenia a zmierenia. (Filmtopia)
(viac)Videá (8)
Recenzie (149)
Velice pomalý film, vyžadující velkou dávku času, než vás pustí do děje. Postavy jsou zajímavé a jejich rozhovory odhalující víc a víc z jejich života, taktéž. Velkou část zabírá příprava na inscenaci divadelní hry. Hlavní postava si neustále přehrává repliky a herci je pak cvičí. Někoho to asi bude štvát, mě na tom bavilo, že tam rozjeli jakousi multijazyčnou metodu, kde různí herci mluví různými jazyky. Byl to takový pohled do zákulisí. ()
Od Murakamiho jsem nikdy nic nečetl, ani jsem doposud neviděl žádnou filmovou adaptaci jeho díla, takže Drive My Car bylo mé první setkání se světoznámým spisovatelem. Od projekce mě trochu (víc) odrazovala tříhodinová stopáž, která však ve výsledku nebyla ani tolik znát. Hamagučiho film (a čerstvý držitel Oscara) má vskutku pozvolné, nikoli však nudné tempo vyprávění. Divák sleduje příběh režiséra Kafuka a později i jeho šoférky Misaki - dvou lidí, kteří nemají na první pohled moc společného, a přece je spojuje pocit viny a trauma ze ztráty blízké osoby - jakési osudové ženy. S jistým odstupem by se dalo říct, že základní kostra filmu není vlastně tak moc originální - vyrovnání se s minulostí a boj s jejími "démony" jsme už viděli jinde - avšak Drive My Car obsahuje několik momentů/prvků, které film oživují - ať už se jednalo o zákulisí příprav divadelní hry, prolnutí několika kultur a jazyků (palec nahoru za vložení znakové řeči) či dokonce úvodní titulky takřka v polovině filmu. P. S. Kafuku jistě ne náhodou připomíná jméno Kafka (viz autorův román z roku 2002). ()
Čas od času se snažím obohatit o asijskou kinematografii, a proto jsem se rozhodla pro shlédnutí tohoto snímku, protože jsem na něj často narážela. Jedná se o velmi pomalé, citlivé a zádumčivé vyprávění. Na odkrytí tíživých minulostí postav si musíme déle počkat, ale člověk nemůže být zklamaný. Tento příběh je o útěku, smíření, odpuštění a o naději. Herecké výkony byly velmi dojemné, a i přes velmi dlouhou stopáž, dokázaly udržet mou pozornost až do konce filmu. ()
(7,5/10). Ta asijská kinematografie má prostě něco do sebe. Parazit odstartoval větší zájem o tuto dosti přehlíženou část filmového průmyslu a já jsem hodně vděčný. Drive My Car je tříhodinová podívaná, která ve vás vyvolá mnoho pocitů. Začíná to naprosto brilantním úvodem, který paradoxně vzhledem k celkové délce trvá neuvěřitelných 40 minut. Divákovu oku se to ale může zdát jako pět minut. Alespoň tak jsem to cítil já. Takže úvod naprostá emocionální bomba. Potom se snímek už dostane na jakousi vlnu, která se místy dosti táhne. Ale není se čemu divit. Aby film nebyl zdlouhavý po dobu tří hodin, tak to musí být nějaký akční nářez v podobě Avengers: Endgame. Divák se tedy po zbytek filmu ocitá ve spleti táhlých záběrů, mezi kterými vyčnívá "emotional shot" na konci filmu, který by překrásný. Je rozhodně zajímavé, že se příběh točí okolo divadelní hry, ale osobně mi to přišlo to nejmenší, co mě zajímalo. To, co jsem hltal, byly herecké výkony, hudba a celková atmosféra, která v divákovi vyvolávala paletu emocí a pocitů. Japonský film Drive My Car je velice pomalý, ale svým způsobem je také neuvěřitelně podmanivý a zaslouží si místo na letošních Oscarech. Bude to takový černý kůň, který může jedině překvapit. ()
Meditativní, melancholické drama, které mapuje divadelního herce a režiséra, který po náhle smrti své ženy nedokáže nadále hrát. Po dvou letech se snaží uprchnout před neuzavřeným vztahem a pocitem viny, což jej svede s novým divadelním ansámblem a hlavně šoférkou, která má také bolestivou minulost. Skrze film sledujeme postupné odhalování všech motivů a postav a jejich budování kladných i záporných vztahů. Celé to funguje hlavně díky preciznímu scénáři, režii a příběhu, který vás odměňuje za trpělivé sledování a spojování si vodítek a díky tomu dostanete hromadu uspokojivých odhalení a rozuzlení. Krásný příběh o dvou zlomených lidech, jeden nikdy neměl dceru a ta druhá otce a krásně to vyspěje v nevyřčený vztah, který jim pomůže překonat neuzavřenou minulost se svými nejbližšími. Nádherná věc, která mě ke konci dostávala čím dál víc, plná skvostných monologů. Jen tak délka občas působí lehce nadbytečně. Opravdu silných 8/10! ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (9)
- Kafuku (Hidetoši Nišidžima) ve filmu zmiňuje, že jeho Saab je starý 15 let, kdežto v povídce s ním jezdí 12 let. (Emo-haunter)
- Oto Kafuku (Reika Kirišima), manželka hlavního hrdiny, ve filmu průběžně vypráví příběh (vždy při pohlavním styku a po něm) o středoškolačce, která se vloupe do domu svého spolužáka, kde se nepozorovaně oddává různým aktivitám, například masturbaci v jeho posteli… Jedná se o povídku „Šeherezáda“ od spisovatele Harukiho Murakami z knihy „Muži, kteří nemají ženy“, stejně tak jako samotná povídka „Drive My Car“. (Membpsky)
- Ve filmu je auto Kafuky (Hidetoši Nišidžima) červené, v povídce se ovšem jedná o žlutý kabriolet. Je to dáno tím, že Kafuka rád jezdil s otevřenou střechou jak během léta, tak i během zimy. (Emo-haunter)
Reklama