Drive My Car

Během toho šíleně dlouhého 40ti minutového prologu, po němž se až tehdy rozjede hlavní děj, jsem několikrát uvažoval nad tím, že to vypnu a raději půjdu hrát Assassin´s Creed. Nakonec jsem ale vydržel. A jsem za to rád. Drive My Car je pomalá, smutná a emočně velice fungující podívaná, která vychází podle Murakamiho krásné povídky, jež se mi z jeho románu Muži, kteří nemají ženy líbila asi nejvíc. Je to především snímek o akceptování reality, pocitu viny a několika etap truchlení. Přesto to ale naštěstí zvládá nebýt až přespříliš sentimentální, což je ale obecně něco, co Japoncům v hraných filmech vždycky poměrně šlo (ale z nějakého důvodu jim to nejde v anime, hmm..). Paralely v ději s Čechovovo Strýčkem Váňou jsou zajímavé obzvlášť právě u toho důvodu, že se jedná o japonskou produkci. Navíc si to udržuje i moc hezkou rovnováhu mezi kvalitními dialogovými sekvencemi a "tichými" dlouhými záběry, se kterými naštěstí film rozumně šetří. Ta tříhodinová stopáž mi ale možná přijde přeci jenom krapet přepálená. Podepisuje se to především na tom, že některé sekvence uberou na plynu až příliš, přičemž divák pak ztrácí pozornost. Ve výsledku ale moc hezký snímek, který si tu oscarovou nominaci dozajista zaslouží.  Průměrné 4* (15.03.2022)

moje druhé setkání s Hamagučim ve velmi krátkém horizontu a upřímně by mě zajímalo jako to dělá, že zvládne natočit extrémně dlouhý, extrémně pomalý film, ve kterém se většinu času mluví o zdánlivě obyčejných věcech, nebo s v něm naopak nemluví vůbec a přesto dokáže vtáhnout, strhnout a divák nakonec nemá pocit že u něčeho podobného strávil tři hodiny bez toho aby se díval na hodinky a tlačil čas kupředu.Oproti Kolu štěstěny a fantazie sice Drive My Car vyžaduje po divákovi mnohem vstřícnější přístup a velkou dávku tolerance, ale ve chvíli kdy na tuhle hru divák přistoupí, tak se mu odmění měrou vrchovatou.Oscar v tomhle případě zasloužený...80% (31.05.2022)

„I když si myslíte, že někoho dobře znáte, i když toho člověka hluboce milujete, nemůžete mu nikdy nahlédnout do srdce. Jen by vás to zranilo. Ale když se budete dost snažit, měl byste být schopný nahlédnout do svého. Takže ve výsledku bychom se měli snažit o to, abychom jednali podle svého přesvědčení a smířili se sami se sebou. Pokud opravdu chcete někoho poznat, jedinou vaší možností je podívat se zpříma do hloubky sebe sama.” - Uznávaný režisér Rjúsuke Hamaguči natočil na motivy stejnojmenné povídky Harukiho Murakamiho nezvykle niterný film o lásce a ztrátě, o pocitu viny a prázdnoty, ale také o pevné vůli nevzdávat se a jít svou cestou dál. Prokousat se tou vražednou stopáží je opravdu těžké, ale myslím si, že stojí za to obětovat tomu svůj čas. (75%) (05.05.2023)

Štyri hviezdičky filmu nakoniec predsa neudelím, i keď som nad nimi vskutku istý čas premýšľal, ale napokon som sa rozhodol, že tak neučiním... Prečo ? Skrátka, mám na to aj niekoľko prostých dôvodov, a podotýkam, že to nie je len kvôli trom hodinám, čo mimochodom tento neúprosný snímok trvá, aj keď práve i jeho stopáž mimoriadne bije do očí, kde by sa určite zišlo zostrihať minimálne takých 30 minút, ak nie náhodou ešte o čosi viac, povedzme aj o takú dobrú trištvrte hodinku skrátiť, by zrejme nebolo úplne od veci, ale nakoľko sa tak ani neudiaľo, preto hodnotím tak ako hodnotím. Ako ďalšie dôvody uvádzam nasledovne: divadelné ("filmové") prostredie, ktoré mi na jednej strane až tak neprekáža, no ani ho zase zbytočne nevyhľadávam, ale v tomto prípade mi už tie vyčerpávajúce skúšania hry s hercami, začali akosi postupne liezť na nervy, keď normálne aj mňa miestami trochu vyčerpávali, no našťastie na nich nie je postavený celý počin, pretože sa pravidelne jazdí autom do všelijakých japonských exteriérov, v ktorom jednak sedáva protagonista, t. j. divadelný režisér Yūsuke Kafuku s jeho osobnou šoférkou Misaki Watariovou, kedy sú zvyčajne tieto jazdy-zábery, bez akejkoľvek väčšej hĺbky zo strany skutočného režiséra Hamagučiho, ktoré bývajú z môjho uhla pohľadu neuveriteľne prázdnymi. Naopak, postavy na druhej strane niečo aj spája, nakoľko by sa mohlo zdať, že sú rozdielne, no opak je však pravdou. Totižto, či chcú, alebo nechcú, musia sa nejako vyrovnať so stratou blízkeho človeka, a tak najmä na "toto" som bol obzvlášť zvedavý, a či mi to nejako aj pomohlo, neviem teraz posúdiť. Od Šoférujte moje auto som čakal oveľa viac, než čo som dostal, keďže je ovenčené najrôznejšími cenami, vrátane Oscara, no namiesto toho znovu zisťujem, že pokiaľ si film nepozriem sám, nie je dobré sa na nič dopredu tešiť... (11.04.2022)

Haruki Murakami jakoby z toho filmu přímo dýchal. Nemohu se ale zbavit pocit, že film nedokáže zcela vyjádřit celou podstatu knih, které Hurakamo píše a po celou dobu jsem měla pocit že mi tam něco chybí a že by Hurakamo dokázal prostřednictvím knihy toho sdělit mnohem víc. Uvítala bych kdyby film nebyl tak příliš dlouhý. Musela jsem si to rozdělit nadvakrát, protože délka filmu mě opravdu odrazovala. Místy je to zdlouhavější a úplně to není můj šálek čaje. Je to zajímavý film, už jen že je natočený podle Murakamiho povídky je samo o sobě skvělé, ale není to film pro mě. Za týden si nebudu pamatovat o čem to bylo. (07.03.2022)