Staroměstská poprava 1621

Když bylo Liboru Markovi (49) deset let, přečetl Staré pověsti české. To byla zřejmě chvíle, která rozhodla o tom, že se jeho láskou stane historie. Klatovský rodák, který dnes žije na Přimdě na Tachovsku, v minulosti natočil např. krátké dokumenty o hradech na západě Čech. Cyklus nesl název Zříceniny neprávem opomíjené.    ********************* Do povědomí milovníků památek se zapsal především tím, že spolu s Pavlem Kučerou od roku 2017 vyrobili 26 dílů televizního seriálu Pověsti a záhady českých hradů. Jejich nejnovějším dílem je dvoudílný dokument věnovaný popravě 27 „českých pánů“ na Staroměstském náměstí, od níž v pondělí 21. června uplyne 400 let. ******************* Staroměstská exekuce je z hlediska historie poměrně známá věc. Přesto jste se pustil do dvoudílného dokumentu pro TV. Co vás k tomu vedlo? Za prvé to bylo kulaté výročí a za druhé jsem chtěl přiblížit příběhy všech popravených. Od prvního do posledního, což před námi zatím nikdo z filmové branže neudělal. Řekl bych, že právě tohle byl hlavní důvod. O Staroměstské popravě bylo napsáno velké množství knih, některé šly hodně do detailu, ale otázkou zůstává, zdali nebyly svými autory trochu „přikrášleny“. Při skládání scénáře jsem se snažil držet popisu očitých svědků. Evangelického kněze Davida Lippacha a Jana Rosacia. Oba doprovázeli odsouzené na poslední cestě a tudíž viděli více než ostatní.   *****************************   Kdo vše se na dokumentu kromě vás podílel a na co jste se zaměřili? Dokument nazvaný Staroměstská poprava 1621 je kolektivním dílem. Já osobně jsem napsal scénář, ujal se režie, pořad moderuji a spolu s Andreou Huclovou nás čekaly i čtené komentáře. Andrea zároveň skládala i hudbu, která děj příběhu podbarví. Kamera a střih se stala doménou osvědčeného Pavla Kučery. Kdo zná naše dokumenty, dobře ví, že do nich vkládáme i hrané ilustrační scény. Tradičně jsme oslovili Šermdivadlo Clatonia z Klatov, SHŠ Zlatý grál z Tachova, SHŠ Páni z Mokřin a SHŠ Lammer Most. ******************************** Jejich úkolem bylo převléci se do renesančního oblečení, vzít na sebe zbroj a vytvořit kulisu popravy. Zbytek kostýmů přivezla Blažena Votápková z Klatov, které tímto samozřejmě děkujeme. Z pohledu diváka si myslím, že nejzajímavější bude poprava Jana Jesenského, kterého ztvárnil Luboš Jakubčík. Nejprve mu kat vyříznul jazyk, poté ho sťal a nakonec jeho tělo vyvezli za hradby, kde ho rozčtvrtili. Zajímavý je i osud dvojice oběšenců. První se jmenoval Jan Kuttnauer, bylo mu necelých 40 let a chvíli před exekucí měl věnovat katu Mydlářovi sáček s penězi. *************************** S dovětkem, aby mu Mydlář pomohl od dlouhého trápení. Druhý oběšenec byl Kuttnauerův nevlastní otec Šimon Sušický, kterému táhlo na 42. rok věku. Zbývá dodat, že dvojice visela na trámu z okna radnice. Cílem našeho dokumentu nebylo hledat senzace za každou cenu, ale vyhledat co nejvíce zajímavostí a dát jim jiný rozměr. Prostě natočit český příběh pro širokou veřejnost. ********************************************   Dá se během natáčení dokumentu o tak známé události objevit něco nového? Po pravdě řečeno, kdo chce najít něco nového a neobjeveného, ten bude muset mít hodně štěstí. Nám se podařilo najít svědka z Plané u Mariánských Lázní, který byl u posledního otevření šlikovské hrobky v tomto městě v roce 1972. Existuje totiž reálná možnost, že do této krypty byly ostatky Jáchyma Ondřeje Šlika posmrtně převezeny. ****************************** Někteří historici o této možnosti pochybují, ale existoval zápis tepelského pátera Passauera, který tvrdil, že na vlastní oči viděl rakev popraveného Šlika. Nový majitel panství hrabě Nostitz měl cínovou rakev spolu s ostatními údajně prodat vetešníkovi. Co se stalo s těly, se už bohužel autor nezmiňuje. Kosterní pozůstatky Jáchyma Ondřeje Šlika nejsou, ale dochovala se jeho údajná lebka. Na temeni měla čočkovitý výrůstek a celkem po právu se můžeme domnívat, že šlo o nádor. Poprava na Staroměstském náměstí jej mohla vysvobodit z těžkých bolestí. Jde pouze o úvahu, ale možná nejsme daleko od pravdy. **************************** Jak dlouho natáčení trvalo? Samotné natáčení se uskutečnilo během pěti dnů a musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem pochyboval o dokončení. Hlavním nepřítelem byl koronavirus. ************************* Co se týče druhé otázky, jsem realista, nevěřím na duchařské příběhy, ale během natáčení v kostele v Plané u Mariánských Lázní se přihodily dvě podivné věci. V okamžiku, když jsme nad hrobkou vedli diskusi o tom, zdali tady Jáchym Ondřej pohřbený byl, či nebyl, tak začal problikávat velký kostelní lustr. A to v ose hrobka – hlavní vchod. ************************** Podotýkám, že byl konec ledna a ostatní světla svítila normálně. O pokles napětí tudíž jít nemohlo. Druhý zážitek mi nahlásil kameraman. Tvrdil, že během natáčení v blízkosti hrobky slyšel kroky na dřevěném schodišti, jenž vede od bočního vchodu směrem k ochozu. Nikdo z nás se v těchto místech nenacházel a musím přiznat, že nás to trochu vylekalo. Pokud existují věci mezi nebem a zemí, tak mám pocit, že tento den jsme si vybrali maximální porci. (20.07.2021) (menej) (viac)