The Cellar

Se čtyřicítkou na krku, s ledovou tříští Diona Phaneufa (její manžel a bývalý hokejista NHL) v krku a s démonem v zádech se na filmovou scénu vrací kanadská svůdnice Elisha Cuthbert, která o pořádnou roli nezavadila téměř dvě desítky let. Nějaké seriály a jedna hokejová epizoda jsou jí jistě málo, tak to vzala do svých vnad a vyprodukovala si horor o prokletém domě, respektive suterénu, kam se se svojí filmovou rodinou nastěhovala. Netrvá to dlouho a ze scény se poroučí její dcera (Abby Fitz), mladší syn (Dylan Fitzmaurice Brady) už také vyhlíží svůj zánik, něco nepěkného větří i její manžel (Eoin Macken), do toho se vesele procvičuje počítání do padesáti, vinyl z retro gramofonu přehrává záhadný vzorec ještě záhadnější rovnice, zlo věstící symboly v domě také hlásí svoji temnou přítomnost a Elisha je pořád oblečená. Z domu se příliš nevzdálíme, takže je celkem irelevantní, že se natáčelo v irských lokacích. Peněz na velkolepou kaskádu trikových efektů nebylo nazbyt, neznamená to ale ochuzení diváka o mrazení v zádech, každý šelest v ohanbí se počítá a napětí rozhodně nemá pohov. A technicky to nevypadá vůbec špatně. Elisha s přibývajícími léty, s tmavou barvou stoprocentně kryjící šediny a rosolovitými pažemi kontroluje zdárně podání své role. Když je vyděšená, tak je vyděšená, když je neklidná, tak je neklidná, těch nesexuálních poloh si za film vyzkoušela nemálo. Režisér a scenárista Brendan Muldowney měl jasný plán, který tvůrčím způsobem příslušně naplnil. Atmosféra je solidně atmosférická, záhada je správně záhadná, rozplétá se v ideálním poměru a tempu, načež nějaké ty drobáky zbyly i na strůjce celé té nervy drásající hrůzy. Kdo chce s Elishou vstoupit do nehostinného domu, bude muset oželet, že je před kamerou poněkud skoupá na postelové hrátky, ovšem strašidelné hrátky zvládá se svým štábem nadmíru vzorně. Tak jí přejme, aby další její zajímavá herecká kreace netrvala neúnosně dlouhý čas. Tenhle horůrek byl fajn. 8/10 (21.04.2022)

Čas je neúprosná svině a hlodá. A tak dlouho neviděná Eliška Kuřbuřtová náhle už zdaleka není ta roztomilá a flexibilní Šadrlendova incestní rozkuřovačka z 24 hodin, nýbrž ji ten nemilosrdně plynoucí zmrd za 20 let vyhnětl do povislého, mnohobradého vačnatce na hranici píchatelnosti s otylými stehny a oběma dřívějšími talenty téměř u kolen. Já jí to, chuděře, samozřejmě nevyčítám, stárne důstojně, přirozeně a bez zombifikace botoxem, jen konstatuji prudký šok nad skokovou změnou dřívějšího idolu mé pravačky a znechucení, jak jsem s ní jen mohl tenkrát mít ten seks. Takže, vydojená bába má teď na stará kolena barák, v baráku sklep a ve sklepě schody někam do prdele. A do tří čtvrtin je to vcelku pohodový, hezky natočený, solidně odsejpající, standartně klišovitý a poměrně nestrašidelný horor, pohybující se na hranici solidních čtyřek. Pak ale ze sklepa vyleze lacině animovaný Bafomet a začne se chovat jako totální hlavovymet zcela v souladu s tím tajuplně vytesaným prastarým kabadebilistickým vzorcem ρhatý / Δbil = Φlm na Πču. Čili dveře ze sklepa do kuchyně dokáže kdovíproč otevřít jen v úterý a v dubnu, ač žárovky v celém baráku kdykoliv postupně vyzkratovává s fortelem zkušeného elektrikáře, na cestě do pekla se mu volně producíruje tam a zpátky kdejaká kravka, přičemž on si jen tak přitrouble vrčí, i když jí třeba zrovna stoji v cestě, a nechává to prostě peklotyčně tupě plynout směrem k bezradnému scénáristickému kokotismu. A konec, kdy se všichni aktéři, co celou dobu vypadali, jako by neuměli do pěti napočítat, náhle naučili do desíti, to celé snažení degradoval na hnusně povislou trojku, a to ještě z nostalgie, protože mi Eliška kdysi parádně rozhýbala karpální tunely. (18.04.2022)

Jak zpívají čeští klasici: "Leviathan otvírá svoji tlamu..." aneb co peklo schvátí, to už nenavrátí. Elisha Cuthbert a démonický horror? Překvapivě to funguje. Místy moc pěkná atmosféra, film se nesnaží pozlátkově bubákovat (až na jednu vyloženě prvoplánovou lekačku), ale vytváří a hutní příběh. Démonické horrory já můžu. Mám rád podobné závěry. A když je u toho černovlasá Elisha, která zraje... No, kdo by nebyl spokojen. (20.04.2022)

Čtyřčlená rodina se stěhuje na venkov do odlehlého sídla, aby se vzápětí ukázalo, že ve sklepě něco je. A neni to jen tak obyčejné strašidlo. Tak nějak to jede podle obvyklých pravidel. Ať už se jedná o samotný mustr příběhu, tak o samotné strašení, které se sestává vesměs z bouchání, šeptání a neodmyslitelné kuličky, která bez zjevné příčiny skáče všude možně. Ale tak nějak to funguje jak co do atmosféry, tak i herecky, takže i když jsem se díval po xté na to samé, nijak zvlášť mě to neotravovalo. A ten konec také ušel, přičemž přízračný průvod se mi dokonce líbil moc. Nemám pocit, že jsem tím marnil čas a to je asi víc, než jsem čekal. 55% (16.04.2022)

základní premisa je sice klasika o strašidelném domě postaveném jakýmsi uctívačem ďábla a nově se nastěhované rodině, přičemž vůbec nejstrašidelnější je tady zjištění, že i teen idol Elisha Cuthbert stárne a "najednou" hraje matku. Navzdory okoukanému tématu nicméně Cellar celkem slušně funguje.Atmosféra je fajn a závěr sice nepřekvapí, ale poťouchle potěší. V rámci žánru malého levného hororu jeden z těch lepších kousků, který bych časem neměl problém vidět znova (víceméně hlavně proto že zapomenu, že jsem ho vůbec viděl)...60% (16.04.2022)