Moja afganská rodina

Budete sledovat ženu, která se snaží zachránit svůj vztah a zároveň povzbudit svobodu pro ostatní. Škoda že to bylo jen animované. Vizuál je napadny, ale je tu málo emocionální upřímnosti. Hledat logiku, pro jde Česká žena do pouštní země, kde se k ženám chovají jak se chovají, je stejně zbytečně jako hledat logiku zváni milionů Arabů do Evropy jako náhradu za vymirajici obyvatelstvo. (14.02.2024)

"Vepřový a hříšný myšlenky jsou tady zakázaný. Jinak jsi úplně svobodná." ___________ Na tenhle animák se moc hezky nekouká, což byl zřejmě účel – a to nemám na mysli bravurní minimalistickou animaci. Moje slunce Mad totiž reflektuje afghánskou společnost bez příkras a takovou, jaká ve skutečnosti je – jako patriarchální náboženskou antiutopii. Fakt mě sralo, jak moc je tahle země středověká a jak nelidsky se chová k ženám. Navíc nejde o film pro děcka – párkrát zde zazní i slova jako kurva nebo kunda (Miloš by se tetelil radostí) no a na ten šuk tady taky dojde – pro islamofoby tuplem ne. Není to dokonalý, příběh je hodně zkratkovitý a nekoheretní (o otevřeným konci radši ani nemluvě), takže neví o čem chce vůbec vyprávět, ale na český poměry jde o víc než úctyhodný dílko. Jak tohle všechno Petra Procházková dokázala vydržet asi nikdy nepochopím.... Už teď se nemohu dočkat na pokračování Moje slunce Mad Max. (22.08.2022)

Na úvod bych jenom podotkla, že se rozhodně nejedná o animovanou podívanou pro celou rodinu (do českých kin půjde s přístupností od 12 let). Samozřejmě vás asi napadne, že se jedná o další z příběhů, kdy se naivní Evropanka nechá vtáhnout do zcela jiné kultury a marně se snaží uniknout zpátky. Hlavní hrdinka Helena ale od začátku ví, do čeho jde, a byla by vlastně docela spokojená, nebýt problému se založením vlastní rodiny. Náhodou se do její péče dostává cizí chlapec a vypadá to, že Helena bude mít pro koho žít. Objevují se ale další a další překážky. Střet západní kultury s tou islámskou bude samozřejmě vždy zajímavým tématem a film se navíc okrajově dotýká také problematiky Afghánistán/Tálibán, což je v těchto týdnech bohužel velmi aktuální téma. Velmi povedené. (24.08.2021)

Je to pochopitelně pouhá shoda náhod, ale Michale Pavlátové se podařilo snímek dokončit a poslat do distribuce v ideální dobu, kdy budou ještě v živé paměti dramatické události pádu prozápadního režimu živeného z amerických a evropských peněz. Výtvarná stránka sice není novátorská, ale zaplať pánbůh za to, protože animovaný film u nás už řadu let stagnuje pro nedostatek financí. Proti příběhu, který vychází ze zkušeností Petry Procházkové a informací sesbíraných z jejích kontaktů s afghánskými ženami se nedá moc namítat, snad jen je nutné podotknout, že scéna, kdy Afghánky masově běží vstříc svobodě, je pouhou iluzí. Procházková se setkávala s těmi několika málo procenty lehce či více pozápadněných žen, které (a zdaleka nikoliv ze sta procent) touží po nějakých těch západních výdobytcích, ale převážná, ba drtivá většina Afghánek je v té pohodlné kleci domácností vlastně docela spokojená. Celkový dojem: 75 %. (05.09.2021)

Moja afgánska rodina je až prekvapivo krutý film, i keď nepôsobí obzvlášť depresívne. Sledujeme každodenný život vo viacgeneračnej rodine, respektíve viac rodín obývajúcich jeden dom v Kábule. Dotýkame sa všetkých známych problémov v tomto štáte v nedávnom období, avšak ako dnes vieme, všetko je zrazu úplne inak a podobné filmy skrátka strácajú na aktuálnosti. Pozor, ide síce o film animovaný, avšak výhradne určený len pre dospelé publikum a publikum, ktoré má na túto tému žalúdok. Občas sa sem dostane nejaký ten fórik, ale určite nebolo autorským zámerom nikoho baviť. Film je svižný, avšak chýba mu tretie dejstvo, čo ale nie je kritika, ako to bude s hlavnou hrdinkou ďalej, si musíme domyslieť. (21.10.2021)