Réžia:
Michaela PavlátováScenár:
Ivan ArsenjevHrajú:
Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Eliška Balzerová, Berenika KohoutováObsahy(1)
Film Moja afganská rodina rozpráva príbeh Herry, ktorá sa zamiluje do Afganca Nazira a rozhodne sa s ním odísť do jeho rodnej krajiny. Netuší, aký život ju čaká v Afganistane ani do akej rodiny vstupuje. Ako ostatné ženy v rodine aj Herra nosí burku a schováva sa, keď prídu do domu hostia. Po čase získava novú prácu s Američankou Heidi, ktorá len veľmi málo rozumie tomu, ako žijú ženy v Afganistane, a ešte menej tomu, že nie každý chce, aby ho zachránil Západ. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (72)
Zajímavá sonda do afgánské kultury v animovaném příběhu o Češce, která se provdala za Afgánce a šla za ním do Kábulu. Protože předlohu napsala moje oblíbená novinářka Petra Procházková, beru to jako velmi autentický zážitek, jenže jak jsem si asi odvykl od kreslených příběhů, tak i tohle bych líp vstřebal v celovečerním hraném filmu, nebo dokumentu. ()
Jedinečný animák o tomto tématu skrze česko-afghánské oči shrnující skutečné zážitky paní Procházkové. Z mého pohledu dost depresivní i přes koulící oči velkohlavého Mada, protože nedokážu soucítit s postavou Heleny, která z nějakých důvodů chce utéct před sobeckým česko-chlapským světem a dobrovolně vleze do nejbrutálnějšího patriarchátu na světě. Nikde jinde se nemůže snad ženám žít hůř než tam, ´´se tady žije vlastně jednodušeji´´ no aby ne, když se tam uctívají zvyky stovky let staré. Vtipná glosa na Američany zase odbouchli omylem nějaké civilisty, no aby ne, když je tam talibán prorostlej skrz na skrz obyčejnými lidmi, které dokážou používat jako živý štít. Obdivuhodné rozhodnutí, ale jako standartní středoevropan prostě nechápu a nedokážu soucítit s těmito bytostmi, protože tam musí dřív nebo později vzniknout pouze ta jedna milá citová vazba na někoho a zbytek je stockholmský syndrom. V případě mužů to obvykle ze zkušeností bývají zradikalizovaní kluci, kteří se ve jménu Aláha navracejí zpátky, aby vyhodili do povětří kavárnu v centru Paříže, promintě za můj sobecký názor, ale jen čas ukáže, kam se jejich společenství opět přikloní..60% ()
Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. ()
Bohužel se naprosto rozpadá vyprávění, které oproti knižní předloze posunuje protagonistu a my musíme sledovat tu nejméně zajímavou osobu ze všech, jak přednáší svoje fádní myšlenkové pochody. Film musí velmi návodně oznamovat, které okamžiky by měly být důležité, protože se nedaří vystavět přirozenou gradaci a zájem. Vizuálně to je celkem obyčejné - chybí hravost Pavlátové z jejích kraťasů, protože v celovečerním filmu nejde její styl replikovat. ()
Je to pochopitelně pouhá shoda náhod, ale Michale Pavlátové se podařilo snímek dokončit a poslat do distribuce v ideální dobu, kdy budou ještě v živé paměti dramatické události pádu prozápadního režimu živeného z amerických a evropských peněz. Výtvarná stránka sice není novátorská, ale zaplať pánbůh za to, protože animovaný film u nás už řadu let stagnuje pro nedostatek financí. Proti příběhu, který vychází ze zkušeností Petry Procházkové a informací sesbíraných z jejích kontaktů s afghánskými ženami se nedá moc namítat, snad jen je nutné podotknout, že scéna, kdy Afghánky masově běží vstříc svobodě, je pouhou iluzí. Procházková se setkávala s těmi několika málo procenty lehce či více pozápadněných žen, které (a zdaleka nikoliv ze sta procent) touží po nějakých těch západních výdobytcích, ale převážná, ba drtivá většina Afghánek je v té pohodlné kleci domácností vlastně docela spokojená. Celkový dojem: 75 %. ()
Galéria (35)
Fotka © Aerofilms
Reklama