Biely Bim, čierne ucho

Podobně jako Hallstromův Hačikó, nádherný film o absolutním přátelství psa a jeho "páníčka". O více než 30 let starší film ani po tolika letech nezastaral a má stále co říci a to nejenom "páníčkům a paničkám" . Není to totiž zdaleka jen příběh o vzájemném přátelství psa a jeho pána, ale také moc zajímavá a pronikavá sonda do všemožných lidských povah i chování těchto postav v konkrétních situacích. Celý (tříhodinový) film díky poutavému prolínání všech pestrých lidských osudů a za účasti psího hrdiny Bima alias Černoucha uteče jak voda a obávám se, že možná na většině diváků po jeho skončení zanechá i určité následky ... (10.05.2017)

Nádherný film ... Ale, jak už jsem psala, nemám odvahu se na něj ani po těch dlouhých letech znovu podívat. Teď jsem, i s mými malými vnoučaty, hlídala dva anglické setry našim příbuzným, kteří odjeli do zahraničí. Nemohla jsem si nevzpomenout na Bima a dětičkám jednoduchým způsobem převyprávět jeho příběh. Kvůli emočnímu otřesu, který jsem kdysi sama zažila, bych jim film zatím rozhodně nepustila. Vzpomínám na Bima a jeho páníčka... a též zdravím velké uličnice a super společnice Alyschu & Nigel :-). (01.08.2023)

Napriek tomu, že je Belyj Bim - Čornoje ucho filmom pekným, plným utešenej múdrosti a poézie života, nemožno dnes tak ľahko negovať a povzniesť sa nad mračná komunizmu, ktoré sa nad ním sťahujú. Z cností jedných a zlozvykov druhých, povážlivo čiernobielych postáv možno zostaviť ideál vzorného súdruha. Možno je tento neduh vlastný už predlohe-románu. Druhým smutným faktom jest, že podobne ako Subjektiv nepokladám psíka, i keď s ním strávime dostatok času a sledovanie jeho rastu sprevádza emočné puto, za postavu, ktorá by dokázala sama udržať nastavenú latku filmu. Predovšetkým nie bez charizmy žoviálneho Ivana Ivanoviča v podaní Vjačeslava Tichonova, ktorý po čase hlavnú scénu opúšťa a objavuje sa len v letmých návratoch. Tu je rozdiel napríklad od Hachikô monogatari, ktorého emočná sila v uzimených japonských kulisách ma zasiahla prúdom dojatia a nefalšovanej vrelosti, a zahriala u srdca. 65% (02.01.2015)

Ivan Ivanovič a jeho pes Bim... To už sú roky, čo som to videl naposledy. Ešte v československej televízii niekedy koncom 80-tych rokov a už vtedy to na mňa zázračne zaúčinkovalo. Zvládnuť v jednom kuse 3 hodinový film je pre deti dosť náročné a vtedy to tiež myslím bolo rozdelené na dva diely. Pôvodný dabing ešte s Kvietikom a Strniskovou bol výborný, aspoň takto som si na nebohú Strniskovú zaspomínal. Príbeh Bima sledujeme od jeho narodenia, jeho príbeh a jeho inteligencia si vás získa a záver s vami možno pekne zamáva. Na menšie deti môže zapôsobiť všelijak, možno im bez komentára rodičov ani nedôjde , čo sa vlastne stalo. Z pohľadu dospelého si asi lepší záver ťažko predstaviť. Film je to skvelý aj napriek často používanému slovu súdruh. Spoločenské zriadenie ani postavenie ľudí veľmi nerieši, ide len o priateľstvo medzi človekom a psom a v tomto je to výnimočný film. Osobne by som ho skrátil, ale i tak 80%. (31.12.2014)

Snímků o nejlepším příteli člověka, tedy o psu, je natočeno již ohromné množství, ale žádný nedosahuje tak silné lásky a náklonnosti jeden k druhému, jako tento dnes již klasický ruský snímek, rozdělený do dvou dílů v celovečerní stopáži. O to víc šokuje závěr celého příběhu, který není přetvářkou, ale skutečnou ryzí realitou dějící se i dnes. A je to hodně bolestivý konec. Celý příběh se dotýká obou stran barikády lidských charakterů. Někdo má pochopení a vůli pomoci, někdo je plný nenávisti se snahou neustále škodit. Moralizační aspekt je dán hodně výrazně, takže v každé generaci se může mnoho lidí i poznat. Natočeno je to podle stejnojmenného příběhu od Gavriila Troyepolskyho a celý dějový koncept vypovídá o fenomenální oddanosti psa ke svému majiteli dotýkající se odvahy a loajality. Zajímavostí je, že před natáčením herec Vjačeslav Tichonov se psem použitého ve filmu skutečně často chodil, takže si na něj opravdu zvykl, tudíž jeho přístup a věrnost ve filmu je autentický. O to více ke psovi přilne i divák. Děj příběhu obsahuje nemalý počet emočních scén, což obzvlášť na milovníky psů zapůsobí. Snímek měl v kinech ohromný úspěch a dokonce byl nominován Oscara. V Karlových Varech na MFF byl režisér Stanislav Rostockij oceněný velkou cenou poroty, tedy Křišťálovým globusem. K tomu již není co více dodat. (02.02.2021)