Chiméra

Tak tady jdu totálně proti proudu, ale vím, že si za názorem budu stát a fakt bych se ráda setkala s lidmi, které tohle nadchlo a podebatovala o tom. Moje hodnocení ale proudí hlavně ze zklamání, které přišlo po tom, co jsem měla Chiméru mezi prvními příčkami filmů, co chci ve Varech po ohlasech z Cannes určitě vidět. Tak málo jsem byla od toho, abych ze sálu odešla a hrozně těžko se mi říká proč. Tady jde asi spíš o ty pocity, co jsem u tohoto filmu měla: zmatek, znechucení, nechápavost, nezůčastněnost, lhostejnost, rozladěnost, únava. Všechny postavy nadmíru nesympatické, bez účelu, bez jakéhokoliv charakteru, který by si měl divák zamilovat. Děj v podstatě nepopsatelně o ničem. Žánr lákal na fantasy, ale pár fantasy momentů působilo spíš jako parodie na něj. Kamera nepřívětivá a odpudivá. Všude chaos, řev, nesmysl. Asi chápu, že tohle je prostě určitý druh kinematografie a nejspíše vzdává holt minulým stylům italského neorealismu, ale tam jsem právě asi našla svou Achillovu patu, minimálně v podání Alice Rohrwacher. KVIFF 2023 (20.07.2023)

Pěkně natočený film, promyšlený, ale také dlouhý a místy nudný. Arthur, chudý Brit žijící v „chatrči“ za zdmi malého Toskánského městečka v 80. letech. S partičkou podobných zoufalců se živí jako vykradači hrobů Etrusků, přičemž Arthur zde využívá svou schopnost staré hrobky „vycítit“. Když zrovna nekrade, dochází k matce své zmizelé přítelkyně, o které se mu stále zdají sny. Zde potká Itálii, mladou chudou ženu s dětmi. Ta je s ním a jeho partou zrovna ve chvíli, kdy naleznou dosud největší úlovek. Itálii se činnost Arthura velmi nelíbí a děj se konečně malinko rozjede. Má to mnohem více vrstev, než se z popisku zdá, ale na mě to nějak celkově nefungovalo a první polovinu filmu jsem bojoval s nudou i mikrospánkem. Není to film pro mě, ale uznávám jeho řemeslné i jiné kvality. 60% (08.06.2024)

Když jsem včera vyrážel do kina, přemýšlel jsem, kdy jsem naposledy viděl v kině nějaký italský film. A vzhledem k tomu, že jsem na žádný nepřišel, o to více jsem se těšil. A o to větší pak možná bylo zklamání. Nebo ne až tak zklamání, jako spíš rozčarování. Jak určitě souhlasím s tím, že se jedná o nadprůměrný snímek. Mě osobně potěšilo zejména to, že je natáčený na filmový materiál (to vždycky dokáže potěšit), ovšem když jsem se začal zamýšlet nad dějem nějak se mi ta krása začala před očima rozpadat. Ten příběh má totiž hrozně pomalý rozjezd, což by ani tolik nevadilo, vzhledem k celkovému tempu snímku. Já osobně jsem ale měl problém s tím, že se mi ve zbytku stopáže nedostalo žádné hluboké myšlenky. Možná jsem se jen špatně díval, možná tam nějaká byla, ale já jsem měl na první doborou pocit, že autorka nám prezentuje takovou pohádku o italském indianu jonesovi a očekává že my z toho něco pochytíme. Ono nejde říci, že by to nemělo žádný děj, vůbec by mi nevadila ani pasivní postava, ale ten děj je hrozně pomalý roztažený a když už dojde k nějaké akci tak kolem nás propluje bez povšimnutí. A mě prostě vadilo, to že jsem se nedozvěděl žádné autorčino stanovisko, žádnou myšlenku kterou by ten film měl. A znovu opakuji: možná jsem jí tam pouze nenašel. Možná, že by se ten můj pocit dal popsat jako pocit, že nás autorka do svého dila nijak nevtáhne. Ona nás nechá se koukat, ale na co, to si buď musíme domyslet, anebo se to nedozvíme. Nicméně i tak bych film hodnotil na solidních 3.5 hvězdičky. Rozšířenou verzi najdete na kritiky.cz. (22.05.2024)

Po Šťastném Lazzarovi pokračuje režisérka Alice Rohrwacherová v šíření krásy filmem Chiméra, pojednávajícím nejen o skrytých skvostech etruské kultury. Je jen o málo slabší než její předešlý Lazzaro, v němž pro změnu zkoumala dopady postindustriální společnosti. Svůj osobitý styl Rohrwacherová ani v Chiméře nezapře: Super 16 mm, zrnitý obraz, vskutku magické působení světla. Hlavním hrdinou Chiméry je mladý Angličan Arthur (Josh O'Connor), který - stejně jako Lazzaro - vládne nadpřirozenou schopností. V tomto případě se jedná o umění nalézt pod zemí tisíce let spící etruské hrobky a jejich bohatství. Zároveň Arthur pátrá po bráně do studnice umlklých duší, jež by ho zavedla k jeho ztracené lásce... (06.06.2024)

Už po prvních pár scénách jsem věděl, že jsem ani trochu netrefil v co jsem doufal (fantasy toho moc nebylo). Zbytek filmu byl pro mě utrpením. Dlouhá stopáž, nesympatické postavy a jejich charaktery, uřvanost, trapnost a buranství s nezajímavým příběhem. Nadšené ohlasy ale dokážu pochopit. Já jsem se tady ale totálně minul. 1* pouze a jenom za řemeslnou práci. (05.07.2023)