Muži

Ne! Základní nápad v pořádku, jak píše kolega Houdini - chceš-li se zbavit milence své ženy, přetvoř ho na sebe. To by mohlo být geniální. Jenomže místo dalších dobrých nápadů a hlavně realizací se tady jenom otravně plká. Dobrý dabing z Brna. (18.01.2018)

Podle názvu jsem čekal další genderovou kritiku nebo feministický snímek plný žen, které se budou bouřit stereotypům. Místo toho jsem dostal krásný a upřímný komorní film. Snímek, který vznikl až na konci plodného období nového německého filmu je sice mnohem komerčnější a z mnoha důvodů méně zajímavý než předchozí díla této vlny, ale o to víc je lidský a milý. Jeho hlavní hrdina je sám nevěrný, ale když mu to stejné udělá manželka, zhroutí se a odejde z domu. Svou situaci pak vyřeší poněkud netradičně a sice tak, že se k milenci své ženy nastěhuje, čímž vzniká prostor pro vtipné i dojemné situace. Vztah s mužem, který je jeho dokonalým protipólem pak nechává volně vyvíjet a balancuje mezi chutí mu všechno vrátit, a přiznáním si, že je to vlastně fajn chlap. To, že se jedná o jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů NNF se dá přičíst i tomu, že má poměrně blízko k hollywoodskému stylu i naraci. Hrdinové v něm objevují banální pravdy, ale to jsou právě ty, které jsou v životě nejdůležitější a na které díky jejich banalitě často zapomínáme. Nemůžu souhlasit s Bluntmanem, že ústřední situace je naprosto nemyslitelná a vykonstruovaná, protože sám vím, že v některých situacích se člověk nechová racionálně a stát se může ledacos. Ani to, že film "potvrzuje dominantní heteronormativní ideologii" nevidím jako negativum, protože po všech těch filmech bořících genderové stereotypy se jedná o příjemný oddych a o fabuli, která je alespoň v něčem podobná reálnému světu. Hlavní mužské postavy se možná nechovají zrovna typicky, ale přesto jsem se s nimi dokázal do velké míry ztotožnit, což je o to zajímavější, že Muže natočila žena. Možná, že nám některé ženy opravdu rozumí víc, než my sami :-) (11.01.2011)

Úspešný manžel, manželka s milencom a bohém bez práce ( je jej milencom ) sa stretávajú v mileneckom trojuholníku, ktorý scenáristka a režisérka upraví v prospech diváka. Príjemný film. (14.04.2007)

Jak se zbavit milence své ženy? Změňte ho! (07.07.2003)

(NNF) Možná za to může film, možná já - těžko říct. MUŽI jsou inzerováni jako komedie, na jejímž plakátu jsou dva spoře odění páni, nechybí cena od Spolku německých filmových klubů a nominace na Independent Spirit Award, ale i fakt, že se jedná o jeden z komerčně nejúspěšnějších titulů Nového německého filmu. Na základě žánrového zařazení bych neočekával, že půjde spíš o drama, které se uchyluje ke komediálním prvkům pro odlehčení jinak dramatické situace, kdy máme fandit nedospěle či naopak ryze pragmaticky a sobecky se chovajícím postavám. (Jde o ukázkový příklad toho, co Roger Ebert nazývá "idiot plot" - kdyby se postavy nechovaly jako úplní idioti, film by nemohl být. Je lepší neuvažovat, jak milenec manželky neví, jak vypadá její skutečný manžel - vůbec celá ústřední situace je hrozný konstrukt.) Dle plakátu či fotosek bych si myslel, že se bude jednat o film s homosexuální tematikou, popř. že "při nejhorším" budou alespoň politicky nekorektně nastoleny nové pořádky. Na místo toho je akorát potvrzena dominantní heteronormativní ideologie s převládajícím pohledem na genderové role ve společnosti (ženy jsou nevěrné, muži nedospělí bohémové, resp. workoholici). Rozporuplnost v přijetí (komerční úspěšnost vs. "nezávislé" ceny) si pak vysvětluji tím, že se jednalo o televizní (alespoň svým rozpočtem) projekt, který byl úspěšný divácky i kriticky, a tak ho lze vnímat obojak. Pravděpodobně za to, že se mi ultrakonzervativní snímek ženské (!) režisérky Doris Dörrie nezamlouval tolik, jako se líbil ostatním, můžu já - nemám rád feel-good filmy, které si hrají na něco víc a jsou i jako něco víc přijímány. (02.01.2011)