Hľadám Amy

Kevin Smith o poznání zvážněl a po dvou komediích, kde filozoficky hlubší význam hrál převážně až druhé housle, natočil originální drama, kde je naopak humor trochu odstrčen do pozadí a v hlavní roli je nám představen citlivý romantický a hlavně neuvěřitelně uvěřitelný příběh o snaze rozjet vztah mezi klukem a lesbou... Je vidět, že i na tohle má Kevim Smith neuvěřitelný cit, nikdy nesklouzává k povrchní romanci a vždy naopak poučí hodnotnými dialogy, či pobaví perverzními hláškami. A co by to bylo za film bez Jaye a Silent Boba? Prostoru mají možná méně, ale pořád dost na to, aby nás přesvědčili, že jsou ta nejstylovější dvojka pod sluncem. 9/10 (18.07.2008)

Kevina Smithe mám rád (nepočítám se ale mezi jeho fanoušky), ale to samé nemůžu říct o hereckých schopnostech Bena Affleka a Joey Lauren Adamsová mi je celkem dost nesympatická a tyhle dva problémy se zákonitě musí promítnout do mého hodnocení. Jinak nemám co vytknout, je to skvěle napsaná nebanální romantická komedie, ve které Smith dokazuje, že zvládá i o něco vážnější polohu, ikdyž ho mám radší v té více komediální a méně romantické (hlavně v obou Clerks a Mallrats). (15.09.2008)

Smith natocil jednu z nejlepsich romantickejch komedii. Originalni a dostatecne nosna zapletka, naprosto spickovy dialogy, ktery se nevyhejbaj zadnymu tematu okolo vztahu a sexu a jsou vetsinou fakt skvele vtipny, par odkazu na Smithovo dalsi filmy, probirani komiksu a do toho skvely sympaticky herci. Jason Lee je osvedcena volba, ale tady precejen nema tolik prostoru, kterej mu krade Ben Affleck, na svy pomery skvele sympatickej a dobre hrajici. No a pak tu je Joey Lauren Adams, ktera ma desne vychlastanej hlas, ale jinak je naprosto perfektni. Jedina skoda je, ze Jay a Tichej Bob maj pouze jednu scenu, na druhou stranu, Bob si tu da asi nejdelsi proslov ze vsech filmu, kde se vyskytnul. Takze celkove naprosto spickova romanticka komedie, ale rozhodne ne muj nejoblibenejsi Smith. (07.05.2005)

Tento film, za kterým nestojí nikdo jiný nežli jeden z mých nejoblíbenějších režisérů Kevin Smith, mi velice dlouho unikal. Ale když u nás vyšel na DVD, tak jsem si ho prostě musel zakoupit, už jen ze zvědavosti, co zase předvede má oblíbená dvojice Jay a Mlčenlivý Bob. A opravdu tihle dva nezklamali a konečně mi začalo dávat smysl, o co se jednalo ve filmu Jay a Mlčenlivý Bob vrací úder. Ale zpět k filmu Hledám Amy. Začátek mě vyloženě nudil a nesedl mi. Ale o to více jsem si užíval pak ten zbytek, protože z nudného filmu o komiksech se stala celkem příjemná romantická komedie, která rozhodně pobavila a zaujala. Ben Affleck v hlavní roli je velice sympatický, čemuž jsem se divil, ale každopádně mu ty vousy slušely, vypadal díky nim mnohem dospěleji. A taktéž Jason Lee mě velice zaujal, tohle jméno si zřejmě zapamatuji na delší dobu. A do třetice velice výrazně zaujala i představitelka hlavní role, sympatická Joey Lauren Adams, o kterém jsem až dosud nevěděl, ale fakt je, že je velice pěkná. A o Jayovi a Bobovi už se zmiňuji na začátku komentáře, ti prostě byli skvělí jako vždy. Filmy Kevina Smithe mě zkrátka a dobře baví a nejinak tomu bylo i v tomto případě, avšak bohužel musím konstatovat, že oproti filmům Dogma či Jay a Mlčenlivý Bob vrací úder to bylo o něco málo slabší, a tak hodnotím čtyřmi hvězdičkami, což i tak považuji za velice dobré a kvalitní hodnocení. (10.08.2009)

Hledám Amy se až někdy do pětadvacáté minuty rozebíhá jako standardní romantická komedie: svobodný chlapec potkal zdánlivě svobodnou dívku, jsou si navzájem sympatičtí, začínají spolu chodit. Jenomže ta dívka není tak docela svobodná a více než chlapci ji zajímají jiné dívky. Nebo ne? ___ Smith se v málokterém ohledu drží žánrových konvencí. Humor je sprostější, postavy jsou nadrženější, zběhlejší v popkultuře a nepříliš jisté ohledně své sexuální orientace. Tradiční schéma sházení a rozcházení nesměřuje k předvídatelnému závěru a navíc je od začátku ozvláštněno tím, že jsou ve hře tři na sobě závislé postavy. Namísto plnokrevných hrdinů jde ale jen o trochu lépe prokreslené karikatury, zejména v případě Alyssy, ženy hříšné, citově nestabilní a lehce hysterické, se kterou Smith do značné míry nakládá, jako kdyby šlo o pouhé zhmotnění snu každého nerda. Jako vzorové manic pixie dream girl jí chybí autentičtější osobnost a coby bytost z jiného světa slouží zejména k tomu, aby citově nezralého hlavního hrdinu přiměla dospět (jedinkrát film přejímá její perspektivu, aby nám ukázal, jak na vztah reagují její kamarádky). Její osud režiséra nezajímá a logiku se v jejím jednání najít nesnaží. ___ Holdenův strach ze ztráty a nevratných životních rozhodnutí je nejlépe vyjádřen závěrečnou konfrontací všech tří postav. Nechce o nikoho přijít, nechce, aby na pohovce zůstalo prázdné místo. Teprve po této zkušenosti si uvědomí, že nemůže být vždy po jeho, že život není stejně jako komiksy naplněním jeho fantazií. Aby mohl učinit další životní krok, musí nejprve zabít jednu z postav svého komiksu a s tím symbolicky i svou závislost na dosavadním způsobu existence. Sdělení, které se nám Smith snaží předat, v sobě jistě má kus životní pravdy, ale je závažnější, než kolik jeho mikrokosmos komických figurek a dialogů o popkultuře a penetraci snese. ___ Realismus ve vykreslení mezilidských vztahů a citlivost vůči postavám si představuji jinak, což ale neznamená, že by Amy nebyla prvotřídní komedií. Vlastně je tak dobrou komedií zejména díky tomu, jak nepravděpodobně postavy uvažují a jednají. Smith ví, kde postavit kameru a jak rozmístit figury v prostoru, aby scéna byla vtipná už jen tím, kde kdo stojí/sedí a jak se tváří. Po většinu filmu mu stačí statická kamera a několik málo střídajících se prostředí. Bez podobné stylistické suverenity a perfektního timingu (zahřmení po vyznání „I love you“, prostříhávání zraňující konverzace s tvrdými střety hokejistů) by dialogy, na nichž je film postaven, tak nevynikly. Holdenova ztráta rovnováhy a zhoustnutí atmosféry jsou přibližně od poloviny filmu častěji vyjadřovány „nervózní“ ruční kamerou a film se alespoň způsobem snímání vzdaluje od frašky s pečlivě promyšlenými kompozicemi směrem k realističtějšímu záznamu spontánních emocionálních výjevů. Scénář sice ve své snaze o dospělost selhává, ale Smithovu režii bych za vyzrálou bez otálení označil. 75% Zajímavé komentáře: Subjektiv, Morien, chlievik (12.05.2018)