Impérium svetla

Komorní melancholické drama, které má od každého trochu a u kterého je třeba odložit veškerý cynismus. Olivia Colman pracuje v kdysi slavném kině na britském pobřeží, poznáváme i další milé loosery z obsluhy kina, kterým šéfuje arogantní „stav se u mě v kanclu“ Colin Firth. Vyprávění rozhýbe příchod nového trhače lístků. On je mladý černoch (příběh se odehrává v 80. letech), ona postarší dáma s několika podezřelými psychickými zkraty. Výsledek je takový nijaký a odtažitý, hůře se ztotožňující s některou z postav, nicméně jisté neotřelé kouzlo to má (protože za kamerou stojí skvostný Roger Deakins) a Sam Mendes jednoduše není průměrný režisér, takže si diváka postupně získá na svou stranu. Ovšem jakmile v druhé polovině přišly vypjatější momenty, moc jsem si přál, aby jich bylo víc. Nestalo se. (30.04.2023)

Možná tento film není úplně nejlepší pocta všem, kteří v minulosti pracovali v podobných kinech, jako je zde kino Empire, ale mně se to líbilo. Sam Mendes tu natočil komorní drama, které sice neví, co chce být a tak je od každého trochu, ale pro svojí melancholickou náladu si mě dokázalo získat. Chvíli opravdu odkaz na fungování kin v Anglii 80. let, chvíli psychologické drama, sem tam romantika, pak trošku napětí vzhledem k době, kdy se příběh odehrává. Pravda, od všeho trochu, ale i o tom občas život je. Má to tu takové neotřelé kouzlo a třeba taková role Tobyho Jonese je naprosto fantastická. (26.04.2023)

Roger deakinsuje jako o život a Olivia, panečku...! Ale jinak to byl pro mě tak těžký film k usledování, ani neumím pořádně pojmenovat proč. Filmy o lásce k filmu nemám moc ráda (výjimky se nejspíš najdou, ale z hlavy mě nic nenapadá). V letošní oscarové sezóně jsem z tohoto žánru viděla ještě Fabelmanovy a Babylon a oba dva mě nebavily až rozčílily. Přístup Empire of Light byl pro mě určitě nejvíce přijatelný z těchto možností, hlavně díky svojí... řekněme úspornosti, nebo ještě lépe schopnosti sebeovládání. Ale i tak byl na mě ten film zároveň málo vyprázdněný a málo komplikovaný, jestli to dává smysl. (14.02.2023)

// Člověk musí odložit veškerý cynismus a nejspíš si podobnou romanci i prožít, aby pochopil, o co tady Mendesovi šlo, nicméně když se vám to sejde, je Empire of Light naštěstí mnohem víc než jen pouhým milostným dopisem kinematografii/neúspěšným oscarovým kalkulem. Silné, málem i zdrcující, k dokonalosti ale přece jen kus chyběl. 8/10 (27.04.2023)

Herecký koncert Olivie Colman a Micheala Warda. Ich vzťah je zobrazený veľmi jemne a s množstvom krásnych nuáns. Tie ešte umocňuje nádherná Deakinsonová kamera a smutný soundtrack Reznora a Rossa. Mendes si po dlhšom čase zvolil jednoduchší príbeh, o to viac ale z neho cítiť určitú osobitosť. Pred nedávnom som pozeral Armagedon Time a niektoré motívy zobrazené v tom filme sú prítomné aj v Empire of Light. Téma rasizmu je v obidvoch neustále číhajúcou hrozbou. Gray s ňou pracuje kostrbato ale zároveň účelovo. Mendes to robí trošku sofistikovanejšie. Aj napriek určitej predvídavosti má film dejové zvraty postavené na citoch a emóciách. Plynie to pomaly. Má to čarovnú atmosféru. A mimo lásky a rasizmu je to aj o filme. A prechádzať sa priestorom kinosál, počúvať starého premietača s tvárou Toby Jonesa ako vysvetľuje obsluhu premietačky, alebo sedieť v kinosále s Olíviou bol pre mňa veľmi nevšedný zážitok. Neočakával som veľa a dostal som veľmi citlivo natočený film o túžbe byť šťastný. O snoch. A o poézií. Veľmi veľa scén bude vo mne ešte doznievať. Ward je veľký talent a dúfam, že sa mu bude vo filmovom svete dariť. A Olívia hrá prvú ligu. Až som prekvapený, že si za takýto výkon nevyslúžila nejakú nomináciu. (28.02.2023)