Réžia:
Karen ŠachnazarovScenár:
Alexandr BorodjanskijKamera:
Nikolaj NemoljajevHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Film prináša kafkovský obraz života v socializme. Do obyčajného anonymného "mesta nula" prichádza inžinier Varakin kvôli bežnej obchodnej záležitosti. Rýchlo pribúdajúce absurdné situácie (nahá sekretárka, múčnik v podobe ľudskej hlavy, zastrelený kuchár) vrcholia prehliadkou bizarného vlastivedného múzea, v ktorom voskové figuríny znázorňujú slávne osobnosti sveta aj malého mestečka. Varakin v tomto šialenom meste uviazne a nedokáže sa vrátiť domov... (STV)
(viac)Recenzie (43)
V určitých pasážach trochu mdlé (múzeum), inokedy akoby trochu koncepčne neujasnené, celkovo (aspoň po prvom zhliadnutí) nie úplná trefa do čierneho. Ináč ale veľmi príjemný Kafkovský, úzkostný tranz s pulzujúcou večne ťaživou otázkou - som blázon ja alebo svet? Jedinou zostávajúcou možnosťou je bežať. ()
Sovětská perestrojková kafkovina. 1) Řeči vedoucí od ničeho k ničemu, akce je jako pes chňapající po vlastním ocasu. 2) Dobrý obrázek времени застоя и перестроики je dnes, počítám, pro mnohé špatně čitelný. Doba se změnila a ruskou mentalitu u nás odjakživa chápal jen málokdo. 3) Jako pamětník doby a člověk, který přicházel s Rusy do bližšího kontaktu, mohu vážené diváky ujistit, že realitu konce sovětského režimu snímek zaznamenává výstižně. 4) Zobrazit pravou orwelovskou tvář sovětského režimu bylo i během přestavby jen těžko uskutečnitelné. Kafkovský únik sloužil jako dobré náhradní řešení. ()
Hodně mi to připomnělo Lemův Rukopis nalezený ve vaně, podobně absurdní spletenec byrokracie a nemožnosti z něho utéct. Aktuálnější o to, že je tady zas - zase nám někdo říká, jak máme správně žít a vydává nám k tomu rozkazy, příkazy a zákony. A nemyslím jen koronavirus, ale i zelené hnutí nebo politickou korektnost. Spíše než drama bych řekl, že jde o mysteriozní podobenství s drobnými surrealistickými prvky, které na jednu stranu pobaví jak vtipem, tak nápaditostí (včetně naprosto skvělé kamery u záběrů města, ale i přírody), na druhou vyvolá pocit smutku, jak se stále motáme dokola (v tom je nadčasový), a jak strašně rádi pro novoty odjinud opouštíme domácí tradice, a pak toho snad i litujeme. Město Zero je takový globalizační projekt, z něhož není úniku, protože města různých zemí ve světě se sobě začínaní podobat. Hlavní hrdina se nakonec rozhodne utéct k rodině a tradici. Dávám jen 4 hvězdy, protože v některých pasážích se film trošičku vleče, a hlavně mu chybí nějaké silnější zakončení než jen poslední nad naší minulostí zhasne nebo že budoucnost je nejistá a dost možná bude potřeba utéct. ()
Že mezi absurditu (lépe absurdnost ) a život je možno vložit rovnítko si intenzivně uvědomoval nejen Kafka nebo Beckett, ale nejspíš i Camus a mnoho mnoho dalších z řad režisérů, kteří si vybírali scénáře, které je možno spíš označit za "kafkárnu"; na rozdíl od toho, co se tímto termínem běžně rozumí. Absurdní jedná nejen malý Nostrodamus, ale skoro všichni, s nimiž se inženýr Alexej Varakin střetává - ale není prvávě on nejabsurdnější ze všech? A jeho útěk od posváteného dubu, definitivním projevem ztráty toho, co (možná mylně) považujeme za svoji identitu? Pozn.1: Jakoby vždy za tragedii okamžitě následovala komedie. Připomíná mi to jedno maximim Slavoje Žizka: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Pozn. 2: A rokenroll? Největší absurdita ze všech! ()
Takýto film mohol vzniknúť iba v krajine, kde zajtra už znamenalo včera. Najlepšie Mesto Zero funguje ako absurdná zábava bez zmyslu, myslím, že nejaký hlbší a vážnejší rozbor by jeho zvláštnemu dada tónu iba ubral na sile. Že sa niečo začne riešiť a nedorieši, že sa pýtame na motivácie postáv a odpovedí sa nám nedostáva....no je to ako bežný život. Tiež z neho nedokážeme uniknúť. ()
Galéria (2)
Fotka © Archiv STV
Reklama