Šakal

Francie z počátku šedesátých let a její dobové reálie se zde posouvají do reálného rozměru. Thriller je nejen zajímavý, ale je i důmyslně podán a pozvolně tvořené napětí mu sedí. Nutno hned poznamenat, že přesto, že kniha Den pro Šakala je také výborná přeci jen to je také fiktivní příběh, který je založen na reálných událostech, jimž lze určitě některé věci věřit. Proto si na své přijdou především všichni ti, co mají rádi kvalitní thrillery. A tak zůstává Šakal napínavou peckou, která působí téměř autenticky. Skoro si myslím, že to tak nějak mohlo asi být. (20.05.2011)

Mistrný film, který mě zcela dostal - v závěru jsem napětím téměř nedýchal (byť mi bylo v podstatě jasné, jak film skončí). A to jsem ho zpočátku sledoval dosti vlažně, a dokonce jsem i uvažoval, že to nedám a pustím si něco jiného - to by byla strašná chyba! Upřímně řečeno, ten film mě nadchnul už jen tím, kolik se v něm prohání citroënů DS - jsem si jistý, že jsem jich v žádném filmu neviděl tolik pohromadě, a už jen díky tomu jsem se při sledování téhle báječné podívané tetelil blahem - jaké skvostné auto, jaký nadčasový design, jaké mistrné dílo automobilové historie! Bezvýhradně ten vůz zbožňuji. A když už jsem u těch odboček, honila se mi hlavou při sledování ještě jedna věc - údiv nad tím, jakého povyku se zde vyvolá kolem ohrožení jediné osoby: vše musí jít stranou, jeho život je maximální prioritou, a jeho ochrana má přednost před vším a musí jí být dosaženo za každou cenu. Tato fascinující naléhavost, kterou celý film doslova sálá, je naprosto neuvěřitelná - a cynik ve mně žasne, kolik energie se zde na jedné straně investuje do spáchání politického atentátu, a kolik na straně druhé k jeho potření. Lze si jen domýšlet, kolik běžné policejní agendy by muselo jít stranou, aby se mohlo tolik lidí věnovat honbě jednoho jediného zločince. A přitom, kdyby de Gaulla skutečně oddělal, nahradil by ho za chvíli jiný potentát, a bylo by, dere se neodbytně na mysl. To mě na tom osobně fascinuje nejvíc, ta sdílená představa - na straně atentátníka i policie - že v se v osobě prezidenta kumuluje státní moc, a číkoli eventuální kroky k ohrožení jeho života udělají z takového opovážlivce veřejného nepřítele číslo 1. Nerad bych se mýlil, ale jsem v pokušení se domnívat, že instituce politického atentátu je totiž v současnosti již na vymření, a po této stránce tak tento film představuje v podstatě historickou sondu z časů, které dávno patří minulostí. Představa, že by dnes bylo něco takového možná, se mi zdá krajně nepravděpodobná. Och ano, přiznám se, že to nemám ze své hlavy - dočetl jsem se u jednoho autora, že poslední tři desetiletí přinesla v západním světě zajímavý a v mnohém potěšitelný vývoj – neobyčejně ubylo politicky motivovaných atentátů.... Jako jedno z možných vysvětlení zmíněný autor uvádí skutečnost, že se společnost významně zkultivovala a zmírnila, takže většině obyvatelstva je nemožné vztáhnout ruku na kapra či slepici, neřku-li na lokálního satrapu, což myslím nebude daleko od pravdy. Ale zpět k Šakalovi - je to naprosto vynikající film, kterému nemohu nic vytknout a který vůbec nezestárnul - naopak, ubíhající léta od premiéry mu jen přidávají na zajímavosti. Tenhle film bude i nadále zrát jako víno, jsem si tím jistý. (14.10.2014)

Frederick Forsyth je modlou v oblasti špionážních románů, a Den Pro Šakala (trochu nepochopitelný český název knihy, originál skutečně je Day Of The Jackal neboli Den Šakala) je podle mě jeho nejlepším dílem. Mistrovské vykreslení psychiky Šakala, muže bez identity a možná i bez emocí. Edward Fox zde ztvárnil svoji životní roli, byl a dodnes je nezapomenutelný, stejně jako Šakalova unikátní zbraň. Ale bylo by chybou nezmínit se o Šakalově pronásledovateli Claudeu Lebelovi alias Michaelu Lonsdaleovi, který se své "vedlejší role" chopil neméně skvěle. Šakal je thrillerem vpravdě nestárnoucím a ode mě nikdy nedostane míň než 90%. (24.01.2003)

I v tomto případě jsme konfrontováni s nepochopitelným jevem, jímž je absence tohoto pozoruhodného filmu lehkého žánru na DVD nosičích. Precíznost a důkladnost, věnované vykreslení prostředí a postižení psychologie obou soupeřů, zpravodajce-teroristy i jeho policejního protihráče, sympaticky udivuje svou chladnou, jakoby nezúčastněnou optikou. Hledáme-li zdroje současné tváře dnešní kinematografie hraného filmu, v tomto případě jsme konfrontováni se zvlášť zdařilým příkladem. Upozornil bych v této souvislosti ještě na jeden důležitý prvek v kompozici filmu: na jeho vazbu k realitě (pokud mě paměť neklame, je Šakal objednán zbytky OAS, teroristické organizace někdejších francouzských vojáků a usedlíků v Alžírsku). Přesvědčivosti filmu toto propojení reality a funkce jen prospívá. Dokonce natolik, že již dnes je možno předpovědět přetrvávající klasičnost ŠAKALA, monumentálního díla nejen svého filmového subžánru, ale navíc i neformální oslavy dnes stejně klasického filmového řemesla, jež se v době počítačů a jejich stále preciznějších animací rovněž stává dědictvím zacházejícího minulého století. (21.03.2008)

„Ale ak toto nebol Šakal, potom kto ním bol?“ Šakal je legendárny (anti)hrdina, na ktorého si svet filmu občas spomenie (značne nešťastná verzia s Bruceom Willisom alebo lacnejšia, ale paradoxne zaujímavejšia Honba na šakala s Aidanom Quinnom, oba filmy vznikli v jednom roku a to v roku 1997). Na samom začiatku tejto voľnej série stál o 24 rokov starší Deň Šakala - strhujúci, takmer akoby dokumentárnou formou nakrútený (desiatky rokov pred bourneovskou trilógiou, ktorá tento štýl preslávila) špionážny triler Freda Zinnemanna podľa románu Fredericka Forsythea s Edwardom Foxxom v titulnej (zápornej) úlohe. Foxx je chladnokrvný a pohotový profesionál. Sledovanie toho, ako sa blíži k svojej obeti (francúzskemu prezidentovi Charlesovi de Gaulleovi), je miestami až fascinujúce. A tak trocha desivé, ale to myslím ako plus. O kladné postavy tu príliš nejde, takže rozprávanie nie je rušené zbytočnými postavami, aké v roku 1997 hrali Richard Gere a Sydney Poitier. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/spionaz/497-den-sakala-8o- (21.06.2008)