La donna del lago

Čiernobiele mysteriózno, ktoré pôsobí ešte starším dojmom než je a zároveň dokáže detektívnosť znásobovať výborne zvolenou hudbou. Film je inšpirovaný násobnými vraždami, z ktorých niektoré sa vyriešili až po 30 rokoch. Škoda možno tej formy, kde sa miešajú sny a halucinácie a tým pádom som nedostal klasickú kriminálku, ktorú by si príbeh zaslúžil viac. Dočkali sme sa ale psycho napätia, ktorá je blízka hitchcockovinám. (24.03.2024)

Mladý muž Bernard přijíždí do malého města a ubytuje se v hotelu u jezera. Není zde poprvé, s řadou obyvatel se zná, také mezi jeho známé patří majitel hotelu se synem a dcerou. Záměrně přijel po sezoně, protože potřebuje klid. Také ale doufá, že se setká s Matildou (Tildou), zdejší služebnou, na níž stále myslí, byť jeho vztah k ní byl čistě platonický. Postupně zjišťuje, že Tilda spáchala sebevraždu, ale někteří si myslí, že šlo o vraždu. Tilda však není jediná, kdo musel zemřít. Ke konci se s mrtvolami roztrhne pytel. Krásná šerosvitná kamera, co využívá neobvyklé pohledy a mj. rybí oko,  a temná hudba navozují mrazivou atmosféru. Melancholický a smutný snímek, spíše drama s přesahem do krimi, horor ani ne. Nevadila mi pomalost, chyběl mi určitý náboj, aby mě film chytil. Dobré, ale čekal jsem něco lepšího. (04.08.2023)

Napínavý psychologický thriller a opět jedno dnes už totálně zapomenuté ranné pregiallo. Viz komentář k filmu "Libido", který má s tímto filmem některé spojovací prvky nejen svou černobílou barvou, částečně i umístěním (zde převážně ve zdích hotelu) a dobrou tajemnou atmosférou, v tomto případě docela dost klaustrofobickou a náladovou. Giallo elementy typické pro filmy 70. let zde ještě samozřejmě nebyly, ale přesto se do toho to spec. žánru film řadí, a to zde nemusel být ani typický černý zabiják v černých rukavicích, punčochou přes hlavu a ostrou břitvou. Vlastně všechno (fyzické) násilí se zde objevuje jaksi mimo záběr, viz mrtvou dívku s podříznutým krkem. Zpět k filmu; sychravé počasí, ponurá atmosféra, tajemná vesnice, hotel, kde se odehrávají divné věci. Film je vizuálně krásně čistý a přitažlivější než v tomto případě již zmíněné "Libido", v obraze a v dialozích se odvijí docela komplikovaná spleť skutečných a imaginárních vzpomínek, pohledů do minulosti a různých fantazií. Film už od prvního pohledu působí uměleckým dojem (parádní práce kamery). Kdo viděl např. Resnaisův film "Loni v Marienbadu", se kterým nese "Donna del lago, La" některé společné znaky a rysy (příběh v tomto případě daleko více vymezený, třeba interiéry + exteriéry, zde hotel v Resnaisově filmu to byl pompézní barokní zámek, využívaný jako luxusní lázeňský penzión) dá mi jistě za pravdu. Bazzoni mě překvapil a já se těším na jeho další film "Giornata nera per l'ariete" a.k.a "Fifth Cord". (22.06.2010)

La Donna Del Lago je velice povedené "pre-giallo", které sice nemá obroušené hrany, tak jako jsme zvyklí u podobný filmů daného subžánru, ale za to s velice zvláštní a ponurou atmosférou, kterou se nemůže žádný jiný snímek pyšnit. Příběh sleduje spisovatel Bernarda, který se vrací do svého oblíbeného letoviska za dívkou, do které se při předchozí návštěvě zamiloval. Tilde, tak se jmenuje ona dívka, ale zemřela za záhadných okolností a Bernard se vydává na vlastní pěst vyřešit tuto záhadu. Toť děj v kostce. Filmu vévodí již zmiňovaná ponurá atmosféra, která velice připomíná Bavovy "gotické" klenoty a to nejen díky všudy přítomnému větru. Dále nesmím opomenout skvělou hudební složku, která přesně vystihuje atmosféru filmu a navozuje opravdu nepříjemné pocity. Mé druhé setkání s Luigim Bazzonim a určitě ne poslední. (23.06.2010)

Několikrát tu vidím v komentářích slovo "napínavý", které patrně musí mít úplně jinou definici, než jsem si vždycky myslel, protože La Donna del lago je leccos, ale určitě ne to, co bych si pod zmíněným slovem představil já. Film je pomalý, ponurý, melancholicko-lyrický. Objektivně se mu musí uznat nadprůměrné kvality, v jiném rozpoložení by mě jeho atmosféra možná vtáhla, ale dnes jsem u něj k vlastní smůle jenom hrůzně nudil. (03.12.2014)