Forrest Gump

|| Scenár: Eric Roth / Forrest Gump by Winston Groom | Hudba: Alan Silvestri | Produkcia: Wendy Finerman, Steve Tisch, Charles Newirth | Distribúcia: Paramount Pictures | Štúdio: Paramount Pictures | Rozpočet: 55 miliónov $ | Tržby: 677,387,716 $ || Kruci, dodnes mi nebolo dopriaté, aby mi niekto dal dvd alebo cd v dobrom stave, aby som si ho mohol prepáliť. Asi prečo? Pretože ich každí zničil nespočetným púšťaním, a preto, lebo si tento film zaslúži, aby som ho kúpil originál... (09.12.2006)

nejdokonalejší představitelná imitace dobrého filmu, v jádru ovšem chladně vypočítavý, prostoduchý a mimořádně vlezlý apel na citovou labilitu (pod)průměrného diváka. jen sotva lze rozeznat, jak tupé a banální ve skutečnosti jsou domnělé moudrosti a ponaučení, nebo jak absurdní a samoúčelný je celý koncept. jen sotva. primitivní forma útoku za účelem vzbuzení primitivních emocí nikdy nebyla provedena tak dokonale. kritik nejistě zvažuje, zda tu zrůdnost proklít, nebo se poklonit triumfálnímu výkonu, při kterém nespočetná stáda uplakaných diváků holdují křečovitému kýči. divák nejistě zvažuje, zda se ohradit vůči sprosté urážce jeho vkusu a inteligence, nebo rovněž podlehnout té až nebezpečně snadno nakažlivé infekci. (26.08.2012)

Tentokrát se zdržím klasického komentáře, protože bych chtěla upozornit na jednu báječnou scénu, respektive jakési pomrknutí na diváka : ve scéně, kdy Forrest přechází s Lt. Danem rušnou ulici v New Yorku hraje písnička od Freda Neila "Everybody's Talkin" (u nás je známější cover verze Petra Rezka "Modrá zem") a ta mi připoměla podobnou scénu z filmu "Půlnoční kovboj", kde zazněla stejná píseň. Pak jsem si uvědomila, že to vůbec není náhoda. Tato scéna Ve "Forrest Gumpovi" k té druhé přímo odkazuje. A to velice pěkným způsobem. Troufám si tvrdit, že se v tomto milém snímku najde takových odkazů jistě více. Genialita Pana režiséra Zemeckise a Pana herce Hankse mě prostě neustále překvapuje. (11.05.2005)

Zvláštní, ale Forrestu Gumpovi jsem přes jeho nesporné kvality nikdy nepřišel na chuť. Nevím, jaký bonbón si z bonboniéry vyberu, co ale vím je to, že když ji sním celou, tak mi bude zle a nepomůže ani skutečnost, že některé bonbóny jsou máčené v hořké čokoládě. Ten vysoký obsah "rafinovaného" cukru mi prostě nedělá dobře, pane Zemeckis.. (29.08.2008)

Forrest Gump mě nikdy neoslovoval svým příběhem, režií nebo hereckým umem všech přítomných, a ačkoliv ho považuji za nesmírně citlivý film, nikdy mé srdce nezískal. (Možná i proto, že já si na tyhle citlivé až líbivé snímky nepotrpím.) Je tu ale něco, co na Forrestovi zbožňuju a co mě nutí, abych si ho při každé další televizní projekci aspoň na pár minut pustila. Detaily. Detaily vybroušené pečlivěji než na tom nejdražším diamantu. Miniaturní narážky na vše, co hýbalo americkou společností, drobnosti, které český divák povětšinou ani nemá šanci postřehnout. Taková blbost jako zařazení všech prezidentů od Kennedyho až po Reagana do snímku. Narážka na Apple, když Forrest mluví o firmě s ovocem. Hudba z filmu Camelot hrající během záběrů s Kennedym, přičemž právě Kennedyho vládě se později přezdívalo camelot. Disco v hotelu Ambassador, kde byl později zavražděn Robert Francis Kennedy. Narážka na Franka Willse, když si Forrest stěžuje, že v domě naproti svítí baterkami a on nemůže spát, přičemž to byl právě Wills, kdo odhalil vloupání do sídla Demokratické strany a dal podnět události, která vešla do dějin jako aféra Watergate. Taky ten moment, kdy John Lennon v televizním studiu cituje část své slavné písně Imagine. A "last but not least" všechny ty písně. Něco z Absolventa, něco z Vlasů, párkrát The Doors, pak zas Sweet Home Alabama, když je Forrest konečně doma... Kvůli těmhle momentům mám Forresta Gumpa ráda. Ačkoliv dějově u mě naprosto vyhořel. (12.11.2005)