Návrat do budúcnosti 2

Sračka. Opět ten samý problém jako s prvním dílem. A nejde o vizuální provedení, které je sice letité, ale jsem schopný zde přimhouřit oči vzhledem k tomu, že čas letí jako voda. Jde o děj a o koncepci příběhu. Hlavní hrdinové se chovají jako idioti (a to beru i tu extrémní nadsázku). Na komedii je to příliš "drsné" a přímočaré. Na scifi je to příliš komediální, ale dohromady to prostě nefunguje a nudí. Některé zvraty jsou příjemné, zakomponování do prvního dílu je dobré, ale nedrží mi to pohromadě. Nudil jsem se extrémně. Chybí mi alespoň trochu "závažnosti" a realistického puncu. Celé je to až příliš velká taškařice. A většina lidí to hodnotí jen a pouze ze sentimentu. (26.08.2012)

Podle mě už zbytečně překombinované, i když odkazy na první díl skvěle zapadají a představují něco naprosto neotřelého a původního. Asi nemá smysl mluvit o logice, ale právě tak neplatí, že by byl film logicky bezchybný a přesný, začne-li se někdo v časových přesunech, realitách a hlavně ve smysluplnosti všech činů hlavního hrdiny ztrácet, není se čemu divit. Proto raději tentokrát zapomenout na smysluplnost a nechat se bavit pokračujícími zběsilými eskapádami Martyho s jeho synem, otcem, s ním samým a mnoha dalšími postavami a příběhy všech možných časů. Brr! V takové pubertálně-startrekovské budoucnosti bych si opravdu nepřál žít! A taky by se někdy mohly digitálně vymazat ty provázky, které drží na vznášedlech se honící mládež blízké budoucnosti. (28.12.2004)

Back to the Future 2, je rozhodně lepší než jednička. Je to proto, že je nacpaný nápady, zvraty a díky poměrně častějším časovým změnám je strhující natolik, že divák ani nemá prostor k přemýšelní nad případnými nedostatky. Zemeckis dokázal udržet vysokou úroveň zábavnosti po celý film a v záběru ji ještě vygradovat nášlápnutým finále. Pasáž v budoucnosti je přesně taková, jakou od podbného sci-fi požaduji, exploze designových a technologických nápadů. Prostřední pasáž zase k dokonalosti dotahuje motiv ovlvňování dějin a závěr v sobě má to nejlepší z jedničky na druhou. (03.11.2008)

Dvojka, t.j pokračovanie sa urobilo narýchlo, nie je tu viditeľný ten zápal po veci, ako som to videl v jednotke, Bob Zemeckis sa pokazil, z roku 1985. sa presúvam do budúcnosti, do roku 2015., kde tvorcom nemožno uprieť snahu zachytiť dobu, ktorá je aktuálne dnes, bez tých lietajúcich áut, zato 3D je na mieste ! Niečo im vyšlo... Potom sa situácia vyhrotí, a opäť idem späť o 60. rokov, do roku 1955. , a potom ešte hlbšie, až na Divoký západ, ale to prichádza do úvahy v treťom pokračovaní, ktoré by malo vyvážiť rozkolísanú tendenciu - slabšieho pokračovania. Háčik spočíva v tom, že po príchode do budúcnosti, vidí Marty McFly sám seba, svoju ženu, i deti, ktoré mu komplikujú život, to je jedna realita. Budúcnosť, nie je podľa jeho gusta, v múzeu si kúpi časopis so športovými výsledkami, od roku 1950. - do roku 2000. Túto ročenku nájde a ukradne, istý Biff Tannen, ktorý sa vráti pomocou lietajúceho auta späť do roku 55., a to v starom vydaní, aby odovzdal ročenku svojmu mladšiemu JA, odvtedy sa zase realita zmenila na nepoznanie, i v roku 1985, kam sa vracajú Marty s doktorom Brownom, v tejto realite je veľký CHAOS, lebo Tannen vyhrával na týchto zápasoch a rozprávkovo zbohatol, čím má pod kontrolou mestečko, kde to je všetko HORE - NOHAMI !!! Tak, neostáva nič iné, ako sa vrátiť a zabrániť tomu, aby sa Tannen nezmocnil tejto ročenky, samozrejme sa to podarí, ale doktor pôjde časom do roku 1885, kam za ním musí ísť Marty, a to s pomocou, doktorovho - druhého JA. Je to komplikované, sám mám v tom guláš, ale každý asi rozumie o čom to je, lebo každý to videl - niekoľkokrát. Dvojka je síce výpravnejšia, ale zároveň chaotickejšia, keď sa skáče sem - i tam, potom sa divák pozerá na druhé Ja - postavy, keď sa na situáciu pozerá z iného uhľa, vlastne pozerá sa sám na seba, pritom nechce budiť pozornosť, aby nestretol svoje druhé Ja, tak jedným očkom je svedkom svojich vlastných zážitkov, taký pocit de - ja - vu... (16.11.2015)

"Nemůžeme riskovat, že tam narazíš sám na sebe." Na úvod se musím přiznat, že McFlyova dementní rodina z roku 2015 mě hrozně štvala, takže tomuto návratu do budoucnosti, přítomnosti i minulosti nemohu dát plnou palbu. Ovšem rok 1955 byl naprosto famózní, snaha nepotkat sám sebe byla dokonalá a Biffova jedinečná tupost mě bavila natolik, že jsem mu snad ani nepřál návrat do hnoje. (26.04.2018)