Tri oriešky pre Popolušku

Krásná severská pohádka, která se odrazila od Vorlíčkova česko-německého kýče a nahradila ho přímočarou linkou o moderní dívce, jenž se ani po setkání s princem nemusela hned nutně zamilovat a posléze provdat. Podobně skvělé poselství nabízí taky Princezna a Švadlenka (2004). Všechny ty proklínané zdejší odlišnosti, jako je obsazení černocha nebo jeden letmý gay polibek, jsou zde zařazeny jen tak mimochodem a kdyby z nich malicherná česká média neudělala téma, tak by si jich ani nikdo nevšiml. (15.09.2022)

Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. (17.12.2022)

Nerozumím, proč se točí naprostá kopie pohádky? Kdyby to alespoň bylo s hezčím hereckým obsazením, ale Astrid je mohutná prdelatá kobyla a prince zplodil Turek. Říkal jsem si, že se Norové aspoň předvedou v tricích a rozlousknutí oříšků bude parádní scéna. Nebyla. Také když Popelka přišla na bál, měl to být šok a úžas. Ano, já byl šokován, protože já neviděl princeznu, ale pořád tu ušmudlanou děvečku v nějaké kombiné. Ztráta času! (26.12.2021)

Tahle snaha o téměř doslovný remake je za mě dost k smíchu nebo možná spíš až k pláči. Ono je to totiž ve finále i přes mnohdy totožné dialogy dost jiné a určitě ne lepší. Přes zimní kulisy to má úplně jinou atmosféru a i díky ne moc sympatickým hercům je to takové "studené". Původně jsem to ani nechtěl vidět a asi jsem se tohoto předsevzetí měl držet. (22.12.2023)

Norové si s adaptací jedné z našich nejmilejších pohádek utrhli velké sousto a svým modern(ějš)ím přístupem k tradičnímu příběhu si - minimálně v Tuzemsku - nařízli pod sebou větev. Tři přání pro Popelku v sobě mísí scény, které se věrně drží předlohy, a které se od ní naopak odklánějí - někdy v pozitivním, jindy zase spíše v negativním slova smyslu. Linie se sháněním šatů pro Doru s afektovaným stylistou a přebíráním flitrů se minula svým účinkem a působila spíše rušivě, než aby příběh oživila. Podobně se jevil i "učůraný" miništěk Kristofera Hivju. Naopak si ale cením inovace v případě třetího přání/žaloudku a závěrečné konfrontace mezi Popelkou, princem a macechou. Příjezd a příchod Popelky na ples a mile pozměněný závoj měly rovněž své kouzlo. Českým publikem jistě hodně zahýbe obsazení různých menšin do děje, které na mě osobně působilo rozpačitě - chápu tvůrčí záměr, ale jeho realizace mi (alespoň v případě dvou princových společníků) přišla poněkud nešikovně uchopená. Z hereckého obsazení mě vedle titulní dvojice zaujali nejvíce "lady-tremainovská" macecha a Alfred (skrze nějž na nás v Popelce poprvé promluvil i Trávníček). Ve výsledku jsou Tři přání pro Popelku odvážným počinem - na nejedné frontě - který mj. osloví jistou kamerou a nádhernými přírodními scenériemi zasněženého Norska. (23.12.2021)