Tri oriešky pre Popolušku

Začnu něčím, co nechápu: Co je špatného na tom, že Norsko předělalo naší pohádku? Nebýt podobných věcí, tak by umělci padesát let zpátky neměli co zpívat. Ale opačným směrem to je problém. No to mě po...směj. ***** Tři přání pro Popelku jsou natočeny moderně (a ne tak moc jako nová Popelka z 2021) a řekla bych, že to není pohádka o nic horší než cokoliv původního z České televize na Štědrý den. Zahrané to je dobře, natočené taky, lokace jsou mile koukatelné. Konec připomíná trochu Ledové království. Ale co je za problém? Vždyť to každý miluje!!! ***** Vadily mi jenom dvě věci: Princ Popelku viděl, mluvil s ní, vždyť si spolu dali i závod na koních. A on jí potom nepozná? Vždyť ten závoj byl úplně průhledný! Je slepý nebo retard? Asi vidět je, když všichni "Ta je překrásná!". Macecha vypadá jako kdyby její předchozí role byla v Coppolově Drakulovi. ***** PS: třídění flitrů holubama? Vážně? Já je vždycky podezírala, že polovinu z toho stejně sežrali :D chudáci :/ (20.12.2022)

Popelka vypadala nejmíň na 30, princ byl spíš takový princ z Persie a zlé maceše jsem její zamýšlenou zlou povahu až do konce nevěřil. Snímek samozřejmě měl své momenty, třeba konkrétně scénu, kdy Popelka vstupovala do tanečního sálu podkresleného teatrální hudbou a magickou atmosférou, z čehož mě až mrazilo. Jinak ošklivě průměrná pohádka, která skoro vůbec nevyužila potenciálu oříšků a celá byla taková nijaká. Jo, výprava se povedla, efekty ušly, hudba byla (někdy až moc) velkolepá a celé to moc pěkně vypadalo. Prostředí norské zimní krajiny a mírný keltský styl také rozhodně neurazil, ale nebylo mi to sympatické a po odchodu z kina jsem téměř okamžitě zapomněl, že jsem na nějaké Popelce byl. Přesto jsem překvapen, že se dostáváme do doby, kdy i české klasiky zažívají své zahraniční adaptace. I když špatné. (29.12.2021)

Norská Popelka rozhodně příjemně překvapila. Jasně, není to ta NAŠE, jediná, dokonalá a s Libuškou a tak člověk sedí u televize jako pod mikroskopem a hledá jako ohař chyby. Když chce, najde. Anebo může dát seversky nabalené Popelce šanci a zjistit, že to vůbec nedopadlo špatně. Sice to není ta naše dokonalá pohádka, ale velmi dobrá rozhodně ano. (24.12.2023)

Chápu pozadí toho, proč Norové natočili remake naší Popelky. Je to u nich stejně tradiční jako u nás. Taky moc dobře vím, že se hodně snažili. Nicméně mi tam strašně chyběla ta "pohádkovost" a ty správné vibes. Toto mi přišlo až moc filmové a emočně ploché. Chyběla tomu hloubka a vtip. Nicméně snaha dobrá. (29.12.2021)

"Nějaká norská zpěvačka přece nenahradí Libušku!", "Proboha, oni se tam líbají chlapi!" Ale jděte. Tak aby bylo jasno, sama jsem tomu moc nevěřila, ale tak povedenou pohádku jsem neviděla roky. Norové tady vzorně odkazují na Vorlíčkovu verzi, takže ano, některé scény jsou prakticky obraz od obrazu totožné. V detailech ale došlo k mírné aktualizaci a rozhodně ne k horšímu. Například postava Popelčiny zlé sestry Dory není tak úplně zlá a divák ji může vnímat spíše jako nešťastnou dívku, která je manipulována matkou. Macecha je oproti předloze výrazně démoničtější a v některých momentech mi z její představitelky až běhal mráz po zádech. Popelčino třetí přání se od našich "Oříšků" liší docela výrazně (nebudu spoilerovat), ale vše mi zapadalo do nenásilné snahy tvůrců příběh aktualizovat a trochu emancipovat. Pětadvacetiletá Astrid S sice nevypadá úplně jako mladinké pískle, její výkon byl ale sympatický a zvládla jak něžnější polohu, tak tu "mysliveckou". Líbila se mi taky hudba, úplně jiná než Svobodova, a přesto kouzelná a do pohádky pasující. A co vlastně ten homosexuální polibek? Myslíte dvouvteřinový záběr na upřímnou radost dvou mladých mužů, kteří k sobě během celého filmu mají evidentně hodně blízko? Ano, tak ten tady je. A rozhodně nemá šanci nikoho pohoršit. Věřím, že až tahle kontroverze trochu opadne, najde si nová "Popelka" cestu i k českým divákům, rozhodně si to zaslouží. (25.01.2022)