Tri oriešky pre Popolušku

1/Norové do závěrečných titulků jako autora českého scénáře správně umístili Františka Pavlíčka. Když jsem se díval na Popelku o letošním Štědrém večeru, měl jsem dojem, že tam stále jmenují "pokrývačku" Bohumilu Zelenkovou. 2/Norové správně pochopili, že už v původní verzi se skrytě jede homosexuální linie mezi princovými společníky (oba jsou zřejmě zároveň zamilovaní do prince a trochu na sebe žárlí), takže tenhle aspekt jenom vytáhli na světlo (nejde jen o závěrečnou líbačku a kočkování předtím, ale o verbální narážky táhnoucí se celým filmem). 3/ Norové se nebojí fyzična. Když je Dora den nebo dva jen na čočce a hrachu, musí se to na bále přece projevit. A proč by se před Popelkou maskovanou za muže chlap se sekerou nemohl mohutně vymočit? 4/ Panímáma vypadá jako Oldmanův Dracula (učesaná) říznutá s Predátorem (rozvrkočená), princ připomíná mladého Sašu Rašilova a ceremoniář v árijském království je černej. 5/ Když nemáte les, jen široširé zasněžené pláně, holt se není kde schovat a logika trochu skřípe. Resumé: Bavil jsem se od začátku do konce. (27.12.2021)

Nepratrím zrovna medzi nadšených obdivovateľov filmovej rozprávky "Tri oriešky pre Popolušku", ktorú v roku 1973 zrežíroval Václav Vorlíček. No keď sa to v predvianočnom období objaví v televízii, tak si to rád pozriem. Je to taká tá pohodová každoročná vianočná klasika. Teraz som však omylom natrafil na rovnomenný titul z nórsko-litovskej koprodukcie, ktorý bol natočený v roku 2021. Horúca novinka, novodobý, progresívny remake. Je to režisérsky debut akejsi Cecilie Askeland Mosli. Oproti pôvodnej českej verzii to trpí mnohými výraznými nedostatkami, aj keď sa ju snaží takmer autenticky kopírovať. Podpriemerní herci sú necharizmatickí, prostredia neatraktívne a viaceré účelovo pozmenené detaily z toho robia nechutne neoliberálnu propagandu. No a keď sa tam pri záverečnom, všeobecnom veselí začali vášnivo bozkávať dvaja homosexuálni panoši, tak to u mňa definitívne spadlo do kategórie odpad! (25.12.2022)

Tak to bychom měli.  Naše, vpravdě národní "Tři oříšky pro Popelku" (1973) mají dívčí půvab a nevinnost, ale i milé rošťáctví a vzdor Libuše Šafránkové, vtip, svěžest, fantazii, nadhled a kreativitu by mohly rozdávat a jejich hudební složka je nezapomenutelná. "Tři přání pro Popelku" vedle nich působí dosti chudě a trochu ponuře. Berou se strašlivě vážně, neumějí vykřesat tu správnou pohádkovou jiskru, která by je oživila a která by mě s nimi smířila. Tam, kde opisují, jsou jednoznačně horší ... a řídké okamžiky, v nichž volí vlastní cestu, neumějí prodat - pokaždé je z nějakého záhadného důvodu dokonale zazdí. Dokonce ani v tricích nevynikají, navzdory téměř neomezeným možnostem digitálního věku. Pravda, pyšní se pěknou polární září, ale bez té se docela dobře obejdu. Nepřesvědčivé 2,5* (05.01.2023)

Norská Popelka rozhodně příjemně překvapila. Jasně, není to ta NAŠE, jediná, dokonalá a s Libuškou a tak člověk sedí u televize jako pod mikroskopem a hledá jako ohař chyby. Když chce, najde. Anebo může dát seversky nabalené Popelce šanci a zjistit, že to vůbec nedopadlo špatně. Sice to není ta naše dokonalá pohádka, ale velmi dobrá rozhodně ano. (24.12.2023)

Chápu pozadí toho, proč Norové natočili remake naší Popelky. Je to u nich stejně tradiční jako u nás. Taky moc dobře vím, že se hodně snažili. Nicméně mi tam strašně chyběla ta "pohádkovost" a ty správné vibes. Toto mi přišlo až moc filmové a emočně ploché. Chyběla tomu hloubka a vtip. Nicméně snaha dobrá. (29.12.2021)