Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (285)
Objektivně je zde filmařina na velmi vysoké úrovni, to se musí nechat, Scénář dodržuje časovou kontinuitu, film velmi přehledně temporytmus v podstatě tří dnů, kamera, lokace, výprava, vše skvělé, střih funguje. Jen mi tedy vadilo, že v hlavní roli Popelky je dívka, které jsme my na moravské vesnici říkali prasnice, jedno jak hezky modré má oči, ale koukněte na bradu a boky; vadilo mi, že zde kůň není Jurášek a sova Rozárka; že zde chlap před Popelkou čůrá do sněhu (chci rovnoprávnost a vidět, jak čůrá Popelka!); Popelka má moderně vybělené zuby; ceremoniářem na hradě je černoch (jako fakt, na severu?); převlek za muže mi přišel podivně queer; ti dva princovi kámoši jsou buci; Dora, nevlastní sestra Popelky, je daleko hezčí holka a vlastně jsem jí fandil víc, dokonce v některých chvílích připomíná mladou Magdu Vášaryovou; fakt musela Dora prdět? ; fakt bylo nutné sem zavléct moderní prvky jako stylista apod.; tři oříšky vypadají spíše jako tři žaludy; a celé je to víc afektované, než předloha, kde se postavám dalo věřit a Popelka působila étericky. Tam bych i té polární záři věřil, ale tady ne. Hodně, ale hodně slabé 3 hvězdy. ()
Popelka s Libuškou se u nás i v části Evropy stala vánoční klasikou. Na severu nevyjímaje, nicméně v Norsku se pokusili přesvědčit sebe i Čechy, že remake klasiky je prostě dobrý nápad. Zlé to rozhodně není, zbytečné asi ano. Jednoduše pásový produkt se skřípající logikou. Takže ve výsledku je to o čekání na kauzu polibku dvou mužských postav či ujišťování se, zda divák mezi vesničany skutečně zahlédl Asiatku či černošku. Škoda přihlouplého humoru, ke kterému se tvůrci uchylují: chlap močí před Popelkou, Dora zápasí s větry, zženštilý stylista, psí hovno… Holt tak jsme si to zkusili, zjistili, že jiskru to nemá, a můžeme se v klidu vrátit k tomu, co k tuzemským Vánocům neodmyslitelně patří. Tři dietní hvězdy ale dám. Jo a být princem, vybral bych si Doru. Ingrid Giæver je prostě hezčí… ()
+1* Zvědavost mi nedala, abych se vyhnul této hodně diskutované norské pohádce, která neskrývá inspiraci v jedné z našich nejpopulárnějších pohádek. I když jsem se jí snažil brát, co nejvíc bez vazeb na originál, tak to moc nešlo, což asi každý pochopí, když jsme na ní většina vyrůstala. Základní kostra, na které je postaven příběh je pevný a autoři se snažili osvěžit či zmodernizovat jen určité části. Někdy to působí jako pěst na oko, jindy jsem se tomu jen pousmál. Za sebe musím říct, že tuto verzi beru jako zbytečnost, ale pokud si chtěli Norové natočit vlastní variantu třeba kvůli navazujícímu pokračování, tak je to jejich věc. Budu zvědavý, jaká verze pohádky bude u nich populárnější třeba za pět let a která bude na Vánoce vysílána v lepším čase. Asi nemá cenu k tomu víc psát - je to na pohled hezké a když se snažili, tak Libušku a Káju nepřekonali ;-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Sice je to velká vyžíračka právě té naší Popelky, ale remaků tu máme všeho možného, tak proč né něčeho našeho? A světe div se, ono je to už 50 roků - trošku to oživit a zmodernizovat chtělo. V Norsku si aspoň nemuseli dělat umělý sníh. Rozhodně nesrovnávám s Libuškou (pro některé hrdé), ale Astrid je také moc krásná popelka, princ je sice větší ťulpas a moc kouzla nepobral, ale macecha je tu rozhodně drsnější. Líbí se mi, že trochu upravili chování postav, například popelčiny nevlastní sestry a pak i Popelka sama řekne, že se s princem znají chvíli a neměli by spěchat do chomoutu. Jen ten zbytečný nesmysl na konci s princovými kamarády si mohli odpustit. Vtipný byl dabing Trávníčkem :). ()
Galéria (56)
Fotka © Storm Films
Zaujímavosti (3)
- Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru. (raininface)
- Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby. (Bontonfilm)
- Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku. (SONY_)
Tři oříšky pro Popelku platí za stálici českých televizí během vánočních svátků, uspěli ovšem i za kopečky. Snímek režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Františka Pavlíčka tak uspěl i v Německu, Polsku, Španělsku nebo Severských zemích. Do těch spadá i Norsko a právě zde si pohádku ve svém dětství zamilovala filmařka Cecilie A. Mosli. Právě ta se poté chopila moderní předělávky Tří oříšků pro Popelku a dle vlastních slov chtěla svůj film realizovat jako poctu právě Vorlíčkovým Třem oříškům pro Popelku. Především u nás to měla toto moderní zpracování automaticky hodně těžké i kvůli prakticky až patriotské lásce k známé vánoční pohádce. Problém ovšem nebude pouze v nostalgii. Dá se říct, že Tři přání pro Popelku jsou Třem oříškům pro Popelku velmi věrné. Zhruba tak v 90%. Dochází tak k opakování známých momentů, známých hlášek a pocitu, že tento film skutečně natočil někdo, kdo Tři oříšky pro Popelku miloval. Tato moderní adaptace má poté pochopitelně výhodu v tom, že oproti původnímu filmu z roku 1973 se může opřít o moderní vizuální efekty a také po stránce kamery tentokráte může sázet na záběry z dronu. Právě malebné záběry na norskou zimní krajinu jsou na filmu jednou z těch nejpůvabnějších věcí a na Tři přání pro Popelku se i díky kameře Tronda Tøndera dá dívat. Pak je to trochu složitější. Osobně jsem nikdy oné patriotické vášni k Třem oříškům pro Popelku nepropadl a o Vánocích vždy preferoval radši S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány. Přesto mě ovšem pokus adaptovat právě Tři oříšky pro Popelku do nové podoby přijde zvláštní, i díky tomu, že právě láska k ní po 48 letech přetrvala i v Norsku a krom moderního kabátu prostě Tři přání pro Popelku nic nepřináší. I drobné úpravy (především ve finále, které se pokusí udělat závěrečnou ´´ akci ´´ se sáněmi epičtější) působí neskutečně zvláštně a i osudová tečka za klíčovým momentem rozlousknutí hádanky přichází o své kouzlo. Celkově poté obsazení působí dosti podivně. Norský Vladimír Menšík prostě není Vladimír Menšík, Ellen Dorrit Petersen je jako macecha místo Caroly Braunbock stylizovaná do děsivé a neskutečně rušivé podoby a ani ústřední dvojice Astrid S a Ingrid Giaever prostě do rolí nepadnou. Cengiz Al je ještě méně výrazný než Pavel Trávníček svého času, Astrid S poté prostě není Libuše Šafránková. Nová herečka, která má nahradit nezaměnitelnou Helenu Růžičkovou v roli Droběny je poté kapitolou sama o sobě. Tohle byl předem prohraný boj. Celkově je realizace této norské předělávky skutečně zbytečná. Tři oříšky pro Popelku dodnes nic ze svého kouzla neztratili a i po téměř 50 letech jsou nadále milováni stejně. Nová verze má možná velkolepější výpravu, efekty a kostýmy, k ničemu to ovšem není, protože se tu pořád s ničím novým nepřichází. Mosli se sice snažila o poctu, až příliš se ovšem drží původního materiálu, čímž prohrála na plné čáře. Na rozdíl od Guse Van Santa, který v roce 1998 dopředu prohrál boj, když se pokusil předělat Hitchcockovo Psycho alespoň zde přichází snaha o něco nového, přesto se to ovšem celé nezbaví pachuti zbytečnosti. A stylizace se v průběhu jeví ošklivěji a ošklivěji. Zbytečný projekt, který má sice nějaké řemeslné kvality, v průběhu ovšem působí až příliš uměle a především se pořád drží vzorového materiálu. Šlo o předem prohraný souboj? Dost možná ano. Třem přáním pro Popelku totiž nejde upřít slušné řemeslo, jejich existence ovšem zůstává zbytečná. Ani podivně rušivé cameo Kristofera ´´ Tormunda ´´ Hivjua tenhle zbytečný remake nezachrání...... PS: Gay polibek ve filmu je! Takže zastánci klasických křesťanských hodnot a voliči SPD by se měli od filmu držet dál. PS 2: Sova Rozárka ve filmu je, v některých případech ovšem působí digitálně, především její oči. Což vyvolává naději, že se neopakovala historie z roku 1973 a nikdo tentokrát soví herečku sexuálně neobtěžoval šťouchnáním špejlí do zadku. () (menej) (viac)