KIMI

Hitchcockovský motiv připomínající svou strukturou především „Okno do dvora“ (1954), je impozantní nejen svou atmosférou v budování napětí a tajemna, ale hlavně skromným a nikam nespěchajícím dějovým vývojem. Právě tím se udržuje napětí a daří se. Agorafobie hlavní postavy Angely dává o sobě vědět už u ní doma, ale především se vyobrazuje venku a pocovidová atmosféra už působí jen jako doplněk. I když je fakt, že pocit izolace a její dopad, zejména v oblasti všeobecné úzkosti, je vyobrazen naprosto reálně. A právě tím je hodně zajímavý charakter Angely a to po psychologické stránce. Vlivem covidové pandemie je uvězněna doma a neochvějně ji paralyzuje už jenom vůle projít dveřmi. Proto doma také pracuje a to analyzováním nahrávek softwaru KIMI, což je ovládací systém tzv. chytré domácnosti, ve kterém manuálně zdokonaluje příkazy. A právě tady vše začne. Po dějové stránce se sice jedná o hodně jednoduchou záležitost, ale jako sonda do dnešního světa vcelku impozantní ve své výpovědi. Svět kolem nás takový, jaký je. Například už ten fakt, že ani tady není sběr dat žádný problém. Každopádně se námětem vyjadřuje zranitelnost a houževnatost a to se stejným přesvědčením. Angelina počáteční křehkost se později stane motivací a hlavně silou. Technologický průmysl se svými zákeřnými aspekty je jen opatrně naznačen, ale i tak z toho lze vyvodit mnohé. Je to film, který v jádru věci poukazuje na víc, než si dokážeme uvědomit, čímž je svým způsobem i moralizačně varující. Každopádně tu máme další filmový počin o struktuře kapitalismu a lidech snažící se proti nežádoucímu vlivu bojovat. Je to i přes svou jednoduchost film, u kterého je třeba vše dobře vnímat a zároveň u toho přemýšlet. (27.09.2022)

Scénář je stokrát ohraná variace na Hitchcocka a Soderbergh to ví. Párkrát mu vzdá hold výborně vybudovaným napětím, ke konci už z něj má docela srandu a zbytek filmu se soustředí na to, co ho zajímá. A vybraná témata umí Soderbergh opět podat v audiovizuálně neotřelém a poutavém tvaru. Kdo bude film sledovat jen jako převyprávění neoriginálního příběhu, bude se nudit. (27.02.2022)

Další Soderberghovi hrátky s minimalismem, tentokrát překvapivě v docela žánrovém filmu. I když se to nemusí zdát, Kimi je klasickým thrillerem o zákeřné korporaci, která se může zbavit kohokoliv, kdo jim stojí v cestě. Půlka filmu je jak od Hitchcocka, která se přetaví do klasické "neakční" nahánečky. Není to zlé, Soderbergh umí pracovat s málem a Zoe je fajn. Jen je to takové malé a zapomenutíhodné. (30.03.2022)

Okno do dvora (1954) sa dočkalo ďalšej verzie. Zoë Kravitz je pre mňa zatiaľ neokukanou tvárou. Keď však za rok 2022 má na svojom konte film so Soderberghom a aj nového Batmana, tak je jasné, že kariéra mení parametre. KIMI je tuctový film pohrávajúci si s myšlienkami o dlhej ruke internetových vychytávok. Bohužiaľ zápletka je pomerne dosť predvídateľná a všetky negatívne postavy pôsobia ako priveľkí amatéri. Druhý problém bola agorafóbia. V určitých momentoch Zoë neotvorí dvere svojho bytu, pretože už len myšlienkou na to dostane panický záchvat a v iných momentoch už pobehuje po meste, a na agorafóbiu si skôr už len občas spomenie. Záver nabral akčnejší rozmer, čo bolo fajn, ale vlastne zasa len podtrhol spomínaný amatérizmus zloduchov. Nevyvážené, málo premyslené, kvalitne natočené a so zaujímavou Zoë. Z posledných 10 filmov, ktoré som od Soderbergha videl, radím KIMI medzi 3 najslabšie. Spolu s Informátor! a High Flying Bird. (22.03.2022)

Nevím, ale od Stevena Soderbergha jsem zvyklá na trochu jiný level. Normálně bych dala hvězdy čtyři, protože jsem se se zájmem dodívala. Ovšem přiznám se, že jsem od tvůrců očekávala trochu víc. Zoë je nyní v kurzu. Pandemie, lockdown, masky - na to vše se budoucí generace budou zpětně dívat s "úsměvem". Záporáci a závěrečná "bitka" je jak z béčkového filmu. Na jedno pokoukáníčko film ujde, ovšem nedá se očekávat něco navíc, než co by už někdy na plátně zfilmováno bylo. (16.02.2022)