Bláznova kronika

Sice se zde nekonají pověstné Zemanovy vizuální orgie, ale snímek tím nabývá dobové jednotnosti, která však slouží spíše jako přidaná hodnota atmosféry. Příběh není nikterak složitý, ale zato krásně paradoxní a s velmi vděčnými až gagovými scénami. Trojice v hlavní roli je velmi sympatická, hlavně požitkářský Holub a navíc ji přihrává Effa v typicky záporné roli či skvělá minirolička Menšíka. Ty zaručují příjemnou podívanou, i když oproti ostatním mistrovým dílům neslibující trvalý zážitek. (07.09.2009)

Rozhodla jsem se, že zhlédnu všechny filmy, ve kterých se podílel Pavel Juráček na scénáři a musím uznat, že je tento film skutečně hodně slabý (a to při vší úctě k Juráčkovi a Zemanovi). Marně jsem ve filmu hledala něco, co by se dalo nazvat humorem. Po výtvarné stránce je film celkem zajímavý, ale ten obsah – to je bída. Jednoduchý příběh zasazený do výtvarného hávu – to mi přijde celkem málo. A aby to celé náhodou nevyznělo příliš alegoricky, tak si postavy raději ještě jednou převléknou oblečení a vítr zafouká opačným směrem… Uvědomím – li si, jaké snímky byly v té době filmovány, Bláznova kronika vedle nich působí tak trochu jako výkřik do ztracena. Proto díky za novou vlnu, která vlila české kinematografii krev do žil! (13.03.2011)

Ty prazvláštní hrátky s perspektivou vzešlé ze spojení hrané scény a dobových rytin jsou jakýmsi trademarkem filmů Karla Zemana, připočteme-li k tomu ještě práci s loutkami, máme tu syntézu tvorby velkého režiséra jako na dlani. Bláznova kronika je navíc hned po Baronu Prášilovi asi nejvíce komediálním filmem Karla Zemana, což je v kontextu jeho tvorby ne úplně unikum, obvyklá je u něj ale přece jen převaha jiných složek díla. Spojení humoru/absurdity a protiválečného vyznění je ovšem zcela logickým tahem. Válka (a to nejen ta třicetiletá) má řadu absurdních rozměrů, které mohou být reflektovány nejen tragicky, jak to bývá obvykle zvykem, ale i zcela opačně, což má v české kinematografii, literatuře etc. dlouhou tradici, vzpomeňme jen Haškova Švejka. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že Karel Zeman natočil celou řadu lepších (a výrazně homogennějších) filmů, než je tato protiválečná satira, v níž se trochu ztrácí jindy hutný a nosný příběh... Šermířská finta, která tě učiní neporazitelným. (29.09.2012)

Tak jako ostatní díla Karla Zemana, je i tento film záviděníhodným počinem po stránce vizuální, kdy je opět příběh doveden k dokonalosti s mistrovsky zvolenou a propracovanou animační stránkou. Silný je ironizující tón, se kterým se pohlíží na válečné konflikty. Bravurně si film pohrává s detaily, s postoji, se slovy. I vážné stavy věcí lze vyjádřit s lehkostí a humorem. Nesmyslnost války, nedobrovolná rukování, převlékání kabátů, přežívání krvavého masakrování prostých vojáků, válečné kořistnictví, flexibilita měnícím se poměrům, chytrost a moudrost bláznů, zásnuby vpádem, žárlivost, hrdinství, zbabělost, trest, láska, odměna a vykoupení. Třicetiletá válka jako praní špinavého prádla urozené vrstvy s jejich přirozenou snahou stát za každé situace na straně vítězících. Socha je příhodným mementem každého strachu i každé hrůzy. Blázni by měli mít pružný krk, který dokáže bezbolestně pohltit veškerou vrozenou agresivitu nadřazeného postoje. Čistá láska je idealismus, pro který se vyplácí postavit se přesile. Jedině blázni vidí pravou podstatu věcí. A pijan má svůj vzdor. Hlavní postavou je mladý sedlák Petr (dobrý Petr Kostka), nuceně verbovaný do války a, díky přestrojení, s úlisnou vtíravostí naháněný do chomoutu, Je naháněný, vyháněný, honěný, zaháněný, předháněný i doháněný. Je trestán i odměňován. Je chytán i pouštěn. Je spoutáván i osvobozován. Miluje prosté polní kvítky a spanilou paničku oslíka Jakuba. Důležitou postavou je také verbíř, mušketýr a mistr v převlékání kabátů Matyáš z Babic (skvělý Miloslav Holub) s neuhasitelnou žízní po zaslouženém pohodlném životě v blahobytu. Hlavní ženskou postavou je venkovská dívka Lenka (půvabná Emília Vášáryová), která díky amorkovi s lukem a šípem prožila svoji etapu blázna a šaška. Z dalších rolí: urozená, rozmazlená a roztoužená komtesa Veronika (Valentina Thielová), ctižádostivý, mstivý i zbabělý hejtman Varga z Koňousova (dobrý Karel Effa), pragmatický dvorní malíř snoubenců (Vladimír Menšík), ohýbající se a kulhající vachmajstr (dobrý Čestmír Řanda st.), duchaplný důstojník císařské armády (Josef Haukvic st.), hraběnka a matka Veroniky (Eva Šenková), její manžel a hrabě (Eduard Kohout), starý a moudrý dvorní šašek (František Kovářík s hlasem Františka Smolíka), či neúnavně hlásicí strážný na hlásce (Alois Dvorský). Válka nemívá vítěze, šíří a rozsévá bezpráví, hrůzu, strach a zkázu a smrt. Tento film vítěze má. Tím jsou diváci, kterým je, díky všem tvůrcům v čele s Karlem Zemanem, umožněno sledovat tento osobitý satirický filmový kousek. Lásko má, zaveď mě daleko od hlučící vřavy násilí! (07.03.2016)

Bohužel zde chybí takový ten typický sépiový nádech jako v jiných filmů a sem by se vážně hodil. Příběh je takový jednoduchý o lidské chamtivosti, malosti a zejména převlékání kabátů a to vše někdy v roce 1625 během 30ileté války, navíc se tak nějak vleče. Původně oráč Matěj (mladičký Petr Kostka) si tu najde novou holku Lenku (mladičká Emília Vašáryová). (15.01.2021)