Vánoční sen

Krátká moralitka pro malé děti. Reakce malé dívenky na vánoční stromeček je naprosto stejná jako u mých malých dcer a je vidět, že se snad (doufám) nikdy nezmění. Opustit starou věc pro novou, to jde dětem (bohužel i některým dospělým) skvěle a do určitého věku se to dá tolerovat, ale tento němý film nám ukazuje, že to není vůbec správné a že si můžeme hrát i se starší hračkou, pokud se k ní hezky chováme. Je až neuvěřitelné, že Vánoční sen je starý 63 let a neztratil NIC ze svého půvabu. (02.05.2008)

Stejný případ jako Týrlové Ferda Mravenec: začátek 70. let, hrčení promítačky osmičky v zatemněné chodbě panelákového bytu, mnoho a mnoho němých projekcí asi dvaceti cívek z dědovy sbírky, ani ne pětiletý Leošek si tvoří základy filmového vkusu a mezi obligátními kreslenými krtky, vlky a zajíci ho nejvíc fascinují právě tyhle dva prastaré filmy s oživlými loutkami (vlastně tři – ještě Vzpoura hraček). Oba kousky ani dneska nemůžu ohodnotit jinak než plným počtem – Ferda je můj archetypální thriller, Vánoční sen zase archetypální poetický film. Ani nevím, jestli se tak skvěle trefil do mého dětského pohledu na svět, nebo jestli se moje dětské oči po těch desítkách zhlédnutí začaly dívat na svět podle něj. (Mimochodem, fakt, že osmimilimetrová technika umožňovala pouštět jen obraz bez zvuku, měl v tomhle případě cosi do sebe – Šustova hudba filmečku vnucuje jiný, přízemnější rytmus a vyznění, akcentuje úplně jiné věci, než které si bez ní v obraze nacházela uchvácená, stereotypy dosud nepřitesaná neuronová síť v dětské hlavičce a za které je těch pět hvězdiček.) (12.02.2017)

Vánoční stromek byl krásně rozzářený. Nejsem zastáncem Santy Clause, ale ten chlapík s dlouhým vousem v červené čapce a kabátku to hezky zařídil. Přece je to jenom nadpřirozená bytost vykonávající zázraky a ty by se měly dít nejen o Vánocích. Zde taky jeden vykonal. A ta malá holčička si kvůli němu něco uvědomila a poučila se. (01.02.2017)

Roztomilá kombinace hraného a animovaného filmu. Zatím to je "pouze" spolupráce Karla Zemana se svým jmenovcem Bořivojem, ale už tady je vidět Karlovo systematické a logické kombinování různých typů záběrů a animačních technik, aby obraz působil živě - je tu políčková animace, loutka vedená lanky, statická loutka v souhře s hercem, kreslená animace... A to vše působí přirozeně. Z dnešního pohledu je to (při vědomí, kam až se Karel Zeman během své kariéry dostal) možná trochu málo, ale určité znaky pozdějšího mistrovství jsou patrné již zde. (24.02.2014)

Zemanova loutková prvotina, která by, jak už někdo poznamenal, snesla přirovnání k Toy Story (které spatřilo světlo světa o celých padesát let později), dokáže zaujmout i dnešního diváka, a to hlavně díky precizní a roztomilé animaci. Není radno odhazovat staré hračky, které mají dojem, že ještě napatří do zapomnění . (23.09.2016)