Scenár:
Konstantin GaldajevKamera:
Jelena IvanovaHudba:
Jurij PotějenkoHrajú:
Pavel Prilučnyj, Pavel Činarjov, Alexej Filimonov, Nikita Kologrivyj, Oleg Čugunov, Anton Kseněv, Dmitrij Lysenkov, Timofej Tribuncev, Alexandr Lykov (viac)Obsahy(2)
V roku 1944 sú sovietske vojská už v ofenzíve, ale nepriateľ je stále nezdolný. Jeden zo sovietskych pilotov Michail Devyatayev (Pavel Prilučnyj) je v leteckej bitke zostrelený nad nepriateľským územím a skončí tak v nemeckom zajateckom tábore. Tí mu dajú možnosť zachrániť si život - ak bude ďalej slúžiť v ich farbách. Michail si však radšej zvolí útek. Ako však uniesť lietadlo z prísne stráženej vojenskej základne, kde nacisti vyvíjajú zbrane, ktoré môžu na poslednú chvíľu zmeniť priebeh vojny? Založené na skutočných udalostiach. (Arsenal83)
(viac)Recenzie (44)
Slušný Ruský válečný film o pilotovi Děvjatajev.Sovětský pilot je zajatý němci a držen v koncentračním táboře, ze kterého plánuje útěk letadlem a je to hezky natočené a po většinu stopáže dostatečně napínavé.Úvodní přestřelka s letadly je slušně dynamická a bavilo mě i prostředí koncentráku, které sice v jiných filmech bylo natočeno špinavěji a komorněji, ale k nudě u mne nedocházelo. Vše vrcholí půl hodinovým útěkem, kde jsem místy lapal po dechu a opravdu jsem hlavním hrdinům fandil, jelikož se kazilo, co jen šlo.Není to žádná velká pecka ani revoluce v žánru, ale sympatická válečná jednohubka s piloty, letadly a koncentrákem, což úplně běžné nebývá. Já se bavil.Příběh 3/5, Akce 3/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 4/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 3/5. 7/10. ()
Sklamanie. Dej filmu pozmenený voči skutočným udalostiam, navyše (som asi detailista) napr. dostať +- 25 úderov drevenou palicou a na druhý deň vôbec vstať je nemožné. Pripomína mi propagandistický sovietsky film Príbeh skutočného človeka ( aj tento sa stal -letec Meresjev). Kritika v Rusku vlažná až chladná, temer zhodne 6/10, laická verejnosť detto. Škoda nevyužitého potenciálu príbehu. ()
Tvůrci se nechali inspirovat skutečným příběhem ruského pilota, který byl za 2. světové války sestřelen a zajat.. Spolupráci s Němci odmítl, takže putoval do zajateckého tábora.. Rusové válečné filmy umějí, takže bylo na co koukat, letecké souboje jsou strhující a příprava útěku je dech beroucí, přistihla jsem se, že těm klukům od srdce fandím a moc jsem jim přála, aby se to povedlo.. Dohra je smutná, díky za pana Koroljova a rok 1957.. ()
Mýššša a Koolja jsou létající gayfriendi na život a na zmrd. Růžolící a s vasiloblaženými výrazy, jako by si právě vzájemně foukli do prdele matrjošku, křižují blankytnou oblohu sveřepěji než zdivočelý Krujs a nonšalantně likvidují všechny ty ukrutně přesilovkové Mesršmity s motivační budovatelskou plísní „В любимом городе я трахну твою жопу и ты будешь спать спокойнe“ na rtech … Ano, nepatetický ruský válečný film je de fuckto oxymorom, ovšem tady ty výše popsané cukrkandlové homorejdy kluci prováději zhruba pět minut na začátku a pět na konci, a vše mezi tím je solidně bezútěšný a syrový matroš z roztomile zombilandovských koncentráků a pracovních táborů, kde nechybí aseksuální napětí ani rozličná zábavná heterodobrodružství. Tudíž nezbývá, než se přidat ke zdejší většině odporných proruských švábů a zkurvených dezolátů a spolu s nimi antirevizionisticky udržovat tento samozřejmě zcela morálně závadný fuj fuj film v červených číslech. ()
Předně bych a to myslím za nás za všechny rád poděkoval kamarádovi desade, který filmu udělal slovenské titulky. My dříve narození nemusíme ze zaprášených šuplíků mozkových záhybů dolovat ruská slovíčka a ti později narození pak mají šanci vidět film a plně mu porozumět. Takže - Díky! :-) ----- O tomhle borci jsem nevěděl a jsem velice rád, že o něm Rusové natočili film, protože na takové machry by se opravdu zapomínat nemělo. Rovnou říkám, že bych zakázal spoilery, protože v nich filmaři divákovi často odhalí to nej z celého filmu. I tady tomu málem tak bylo. Naštěstí pro nás letecké fandy se na letadla hojně dostane i ve zbytku filmu a tak vyloženě ošklivá pachuť z vyplácání wow efektu tady nehrozí. V podstatě nemám co vytknout, snad jen ty účesy. Já prostě nevěřím, že je Germán po příjezdu do koncentráku neokudlal dohola. Tady nešlo o žádnou módu, ale o vši a šíření nemocí. Němci se báli nákazy v táborech tak moc, že na některé ubikace či marodky ani nechodili a posílali tam jen kápa. Pochybuji, že by nechali Rusy běhat mezi nimi s takovým páčem jako měl hrdina. To ostatní vám bude možné připadat přitažené za vlasy, ale svědků na tento čin bylo dost a ti vše potvrdili tak jak je vyprávěno. O to více smekám. He111 nebyl jednoduchý na řízení. Trochu nechápu co kolega sator ve svém obsahu nazývá nejnovějším bombardérem se zbraní odplaty na palubě... He111 v roce 1944 rozhodně nebyl žádnou novinkou (zařazen do služby u Luftwaffe byl už v roce 1937 a spolu s Do17 byly Heinkely 111 v roce 1940 nejnasazovanějším dvoumotorovým bombardovacím letounem Bitvy o Británii...). Smutný byl konec uprchlíků, protože přežít koncentrák a dostat se do rukou Smerž, to je možné jen Rusku! Je to zvláštní, ale mně ve filmu kupodivu chybělo nějaké větší napětí. I tak ale dávám za 4 dávky z horní střelecké věže, protože jsem si to užil a herecké výkony mi přišly slušné, bez takové té ruské afektovanosti. navíc film byl bez nějakého většího patriotického gerojství, ač by si ho v tomto případě možná dokonce zasloužil. Určitě doporučuji k vidění, po dlouhé době zase zajímavá mňamka z druhé světové! * * * * ()
Galéria (10)
Fotka © Bazelevs Prodakshn
Zaujímavosti (13)
- V skutočnosti sa Devjatajev vyznal aj v cudzích lietadlách. Ovládať bombardér sa naučil zo starých kusov kabíny, ktoré mu jeho komplici tajne nanosili. Po nociach študoval celú pilotnú dosku a ovládanie. (Dajman)
- Devjatajev sa pokúsil o útek 4 krát. Prvý krát v koncentračnom tábore Sachsenhausen, kde spolu s ďalšími kopal tunel. Bohužiaľ, im na to dozorcovia prišli. Po preložení na raketovú stanicu Peenemünde nasledoval druhý útek. Mal byť na tejto stanici spolu s ďalšími zajatcami na člne. Avšak, na poslednú chvíľu Devjatajev usúdil, že to nie je dobrý nápad. Neskôr daný čln dozorcovia našli. Tretí pokus mal byť na lietadle Junkers JU 52. A štvrtý úspešný pokus bol na lietadle Heinkel He 111 8. (Dajman)
- Po prepustení do civilu po vojne si Devjatajev našiel prácu ako robotník v Kazaňskom riečnom prístave. V roku 1946 si polepšil, pretože získal diplom lodného kapitána. Nastúpil ako dispečer v prístave. O tri roky neskôr sa stal kapitánom riečnych lodí. V Kazani sa oženil a mal niekoľko detí. (Dajman)
Reklama