Bol raz jeden kráľ...

Další z řady našich pohádek, které si označení „kultovní“ zaslouží zcela po právu a neměla by vám (nám) během Vánoc ujít. Mám rád tento příběh o „síle“ soli, stejně jako mám rád Jana Wericha. Princezna Maruška (Milena Dvorská) nebyla vůbec „k zahození“, ovšem ty její sestry doslova na ránu…Každopádně bez nich by to prostě nebylo ono, stejně jako bez rázné vdovy… (25.12.2018)

Krásný film vzniklý v nesmírně těžké době... Naštěstí se na něm tato doba podepsala méně, než na Císařově pekaři, ale znát je zde také. Kromě skvělých hereckých výkonů, jimž samozřejmě suverénně kralují Jan Werich a Vlasta Burian, ale zmínit je nutné ještě minimálně Miroslava Horníčka, Miloše Kopeckého a Františka Černého, přispěl k jeho kvalitám především skvělý scénář, který je z větší části dílem Jiřího Brdečky a Jana Wericha (spolupráce na dialozích). Litovat lze pouze toho, že jak Jan Werich, který je zde opravdu v té nejlepší herecké i autorské formě, tak i Vlasta Burian, jehož herectví se zde doslova dostalo do nové a nebojím se říci, že i vyzrálejší herecké polohy, v oné pitomé době dostali tak málo hereckých příležitostí. O kolik skvělých filmů jme byli "díky" straně a vládě připraveni... Vcelku pozoruhodný je mimochodem způsob, kterým byla klasická pohádka Boženy Němcové adaptována. Prakticky úplně se tu totiž rezignovalo na obvyklou snahu po zasazení děje do nějakých historických reálií, a pohádkový děj by adaptován ryze komediálním způsobem. Asi i proto jde spíše o "dospělácký film" než o pohádku pro děti. Díky tomuto přístupu sice, ještě výrazněji než při běžném "historickém" přístupu k adaptaci, vystupuje nepopiratelná naivita dané pohádkové předlohy, ale zároveň tak vznikl komediální filmový skvost, srovnatelný třeba s pozdějším Limonádovým Joem či Ještě nevečeřící Adélou... Celkový dojem 90% (26.12.2006)

Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. (12.03.2012)

Já, jakožto člověk vyrůstající na Pokémonech a jim podobných záležitostech, na tyhle klasické české pohádky moc nejsem. Abych byl ještě přesnější - vůbec nejsem. Navíc to dnes, v době nejmodernějších technologií a triků působí více než směšně. Věřím, že kdybych se narodil o 50 let dříve, tak tuhle pohádku chápu a hodnotím zcela jinak. Stojím si však za tím, že tahle pohádka je hodnocena, tak jak je hlavně proto, že je tu spousta pamětníků. Opravdu nevěřím, že má v sobě nějakou vyjímečnou kvalitu. Ač si ve filmu zahráli oblíbenci české kinematografie dob minulých Werich a Burian, bohužel musím hodnotit, tak jak hodnotím. Odpad, to není jen proto, že jsem se jedné scénce s výše zmíněnými zasmál. Jinak to byla prosto prostá nuda.* (15.11.2011)

V poměrně krátké době po úspěšném uvedení filmu „Pyšná princezna" — přichází na plátna našich kin další film režiséra Bořivoje Zemana, natočený podle jedné z národních pohádek nazvaný „Byl jednou jeden král..." — Filmové dílo nechce být doslovným přepisem klasické pohádky, kterou naši mladí i staří diváci znají ze sbírky Bořeny Němcové jako „Sůl nad zlato". Autoři vycházeli z jejího fabulačniho základu a sledovali i hlavní myšlenkovou a morální náplň předlohy. V mnohém pak volili svobodný přístup k látce. Při srovnání pohádky Boženy Němcové a filmu „Byl jednou jeden král" — vidíme některé rozdíly. V pohádce královská dcera byla přinucena říci otci pravdu do očí a je za to vyhnána ze země. Nazpět se vrací teprve po smrti krále, plačíc nad jeho skonem. Ve filmu „Byl jednou jeden král" je nejmladší králova dcerka Maruška už docela jiná. Stojí na svém pevně a protože je přesvědčena o tom, že má pravdu, dovede se vzepřít i svému otci. Nevzdá se a nepovolí, dokud král nepřizná, že chybil a nejen před ní, ale před celým národem. Lid je ve filmu větší autoritou, větší silou, než je tomu v pohádce Boženy Němcové (postavy rybáře, zahrad nika a dudáka konfrontované s princem Krásným, Chrabrým a Chytrým, vdova-podruhyně). — Vedle těchto nových rysů, kterými autoři scénáře obohatili ideové poslání filmu, liší se jejich dílo od pohádkově předlohy Boženy Němcové ještě v jednom. Film „Byl jednou jeden král" — je veselejší, radostnější a ve svém úhrnu optimističtější. Filmový přehled 5/1955 (05.03.2003)