Betlehemské svetlo

Tohle bylo fakt strašný... Tu scenáristickou hrůzu si osobně vysvětluji tím, že Svěrák senior je spisovatel z hodně staré školy, a je to z toho strašně znát - osobně by mi bylo z takového filmu trapno už někdy před 10 lety, natož dnes. Ale co už, nakonec jsem si řekl, že podobně jako měl Menzel svoje Donšajny, může mít i Svěrák Betlémské světlo jako nelichotivý poslední pomníček, u něhož panuje vzácná shoda, že nic horšího nenatočil. Aneb tohle je asi ten typ filmu, u něhož platí, že nemůžeš-li o něm říct nic pozitivního, je lepší mlčet. (17.12.2022)

Krásné příběhy v podání už starých bardů, jak pánů Svěrákových, tak i ostatních herců - velmi dobrý výkon Vojtěcha a Terezy. Šlo vidět, že se s tím tvůrci už hrají a užívají si každou sekundu záběrů. Zlomený palec vypadal tak realisticky, že se mi udělalo mdlo :). Věřím, že bylo složité natáčet s nemocnými dětmi. Je jen velká škoda, že vlastně spletenec různých postav a dějů nedokázal dát rozumný celek a dle mého nemá film konec, který za tu námahu začít točit stál. Nebo jsem na to ještě příliš mladý a nemoudrý? ... LFŠ 2022 MN (01.08.2022)

Svěrákovic Betlémské světlo rozhodně není špatný film. V jednotlivostech je místy dokonce velmi trefný, ale jako celek krapet pokulhává. Spojit několik povídek dohromady, aby fungovaly ve vzájemné harmonii, má svá úskalí, což se projevuje především v druhé půlce tohoto tragikomického snímku. Nicméně stále ještě se jedná o nadprůměrný počin, který oplývá laskavým humorem, přirozeným herectvím a krásnou hudbou. (65%) (12.04.2024)

Dvě nejvyžranější prasnice našeho filmového průmyslu Čvančarová a Polišenská v jednom filmu? No fuj - jsem zděšen! Tyto těžkotonážní, dnes už snad cca 150 KG cisterny, obě bez špetky talentu, jsou jasným varováním pro pozorného diváka. Kdekoli se ty zoufalky objeví, tam to zavání odpadem. Poměrně nudný manželský příběh, nezáživné (snad až na Kotek/Ramba) postavy z povídek, absenci humoru nahrazuje lítost a soucit. Nepobavilo, nezaujalo. (06.09.2022)

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 (08.09.2022)