Rok diabla

Nejoriginálnější dokument, kterému jsem věřil naprosto všechno (včetně samovznícení Karla Plíhala). Zelenka ruší veškeré zavedené filmové konvence. Z počátku jsem mu moc nevěřil (Knoflíkáři), ale pak (Rok ďábla), ale hlavně potom (Karamazovi) se zařadil mezi elitu českých režisérů. Pro ty, kteří berou Nohavicu jako udavače, bude asi těžké skousnout Rok ďábla. I já jsem s tím měl ze začátku problém, ale pak jsem plně soustředil na film. (03.06.2009)

Naprosto geniální film. Začíná jako obyčejná zpověď vyléčeného alkoholika, pokračuje coby hudební skorodokument a končí...prostě neuvěřitelně. Hybatelem celé mystifikace není ani Jarek Nohavica ani Čechomor, ale Karel Plíhal, který se ve své roli vyloženě rochní. V paměti mi utkvěl taky J. Coleman, který je bohém v pravém slova smyslu. Petr Zelenka se tímto svým filmem rozhodně vyznamenal (v pozitivním slova smyslu) a dokázal, že je jedním z nejlepších filmařů mladé generace. (21.11.2004)

Nemám rád synopse na přebalech. V drtivém počtu případů nevystihují podstatu snímku, pokud rovnou nezavádí (nemystifikují :-) To ovšem rozhodně není tento případ. Tohle je trefa do černého. „Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe“. Jak tak vidím zdejší hodnocení a komentáře, vypadá to, že valná většina před mlčením a tichem naslouchá pouze sama sobě (čti, ráda se poslouchá). Byť s osob. poznámkou. Ticho je krásně opojné, ale všeho moc škodí (je potřeba ho umně „dávkovat“). I z opojného ticha se dá (krásně) zešílet. Pro plné vychutnání si snímku není nezbytně nutné (jak by se na první pohled mohlo zdát) mít nastudovanou hudbu J. Nohavici a skupiny Čechomor (popř. K. Plíhala), byť přiznávám, na překážku to rozhodně není, ale umět naslouchat. Rok ďábla, to je typický Petr Zelenka se všemi (pro jednu skupinu) slabůstkami (čti přednostmi), které k němu neodmyslitelně patří, pro druhé stále ten, co jeho absurdním vtípkům a (filmovému) pohledu na svět, nikdy nepřijdou na chuť. Mezi kterou „skupinu“ se řadím já, není potřeba snad dodávat. Fiktivní dokument? (Možná)určitě :-) Spíše však příběh o pohledu Jarka Nohavici na sebe samého (jakési zastavení se v čase a pohled (bilancování svého dosavadního bytí), smíření se sám se sebou, navíc pohrávající si (a dotýkající se) spirituálna a mystična. V prvé řadě je však Rok ďábla filmem o nás lidech a potýkání se se samotnou existencí (bytím) tady na zemi. Takže, zastavte se na chvilku v tom každodenním shonu a zaposlouchejte se do melodií. S dovětkem, že tento snímek má divákovi stále co nabídnout i při druhé, třetí,...(opakované) projekci. Výsledný resultát: 4(silné) * za film samotný, ta 5* je za film o filmu a samotné natáčení, kde je jasně patrné, že se u tohoto snímku sešli podobně (na)ladění lidé, jež spojuje láska k hudbě, vyznávají podobné hodnoty a smysl pro ironii a nadhled. Upřímně jsem se (nejen) bavil. Díky pánové! A kdo že byl NEJlepší?! Jarek Nohavica? NE! Karel Plíhal? Nikoliv! J. Coleman? Taky NE! František Černý? Samá voda! Pouze a jedině Karel Stránský! :-) p.s. Jarkova teorie alkoholismu je přesná. Ta hranice je opravdu tenká a pro každého člověka jinde. Však také mistr čerpal z vlastní(ch) trpké(ých) zkušenosti(í). P.p.s. pokud bych směl na závěr přispět se svojí trochou do fundované debaty, tak pořádnou písničku (text) lze napsat pouze a jen v trenkách. Při troše štěstí (možná) „navostro“. V žádném případě však ne ve slipech. Byť pravda, vynikající režisér a za každé situace slipař P. Zelenka můj nepsaný zákon (axiom) vyvrací a popírá zároveň. Nebo se snad jednalo o další z řady mystifikací? (15.12.2011)

Jak už jsme mohli být svědky ve filmu Mňága - Happy End, Petr Zelenka je excelentní mystifikátor. Snímkem Rok ďábla tímto jen potvrdil svou pověst a předešlý "mystifikačně-hudební" film ještě o něco překonal. Z hlavních protagonistů musím vyzvednout hlavně Františka Černého, který opravdu překvapil. Ale samozřejmě i ostatní (včetně Jaze Colemana) jsou naprosto jedineční a nepopsatelní - to se musí zkrátka a jednoduše vidět a strávit. (28.05.2003)

Že je Petr Zelenka netradiční režisér, to už nám dokázal a dokazuje i v Roku ďábla. Opravdu zvláštní film to je. Jsem sice rockmetalista, ale jsem i muzikant, který už má za sebou spoustu jazzových a symfonických koncertů jako ten, kdo nesedí v publiku, ale na pódiu. Byl jsem na koncertě Čechomorů i Nohavici a nesmírně si jich vážím. Koncert Čechomorů dokonce považuji za jeden z nejsilnějších koncertních zážitků hned po velekoncertě Nightwish, na kterých jsem byl v Praze a to je trochu jiný šálek kávy. Troufám si říci, že Nohavica je momentálně nejlepší písničkář v ČR a Čechomor zde udržují českomoravskou hudební tradici, za což jim prostě patří obrovský dík. Možná teď se mnou nebudete souhlasit, ale podle mě by si Čechomor zasloužil českého Slavíka. Jednou by se Kabáti nepotentovali, ne? Ale vraťme se k fimu. Nejen, že je podbarvený nádhernými melodiemi, ale má svoje osobité kouzlo a atmosféru. Myslím, že každý, kdo je trochu zainteresovaný do tohoto stylu hudby (neposlouchá jen hloupý hip-hop nebo techno) a má rád tak trochu bizardní styl Zelenky, tak by si neměl tenhle film nechat ujít. This is real music and real experience! (21.06.2010)