Rok diabla

Absurdní, poetické, zábavné i mrazivé. Fungující atmosféra halící vše oparem tajemna, několik naprosto kouzelných okamžiků, několik myšlenek, které vytrženy z celku působí zcela jinak a nutí k zamyšlení, spousta skvělých hlášek, několik zábavných mystifikací, které rozesmály, ale především hudba. Hypnotická Hinewehi Mohi, skvělý Čechomor, který si často hraje s aranžemi svých písní tady vytváří některé, které považuju za nejlepší jaké jsem za ta léta slyšel. A možná ještě lepší Nohavica, jehož považuju za možná nejlepšího českého textaře a jehož písničky v aranžích Čechomoru dostávají zcela nový rozměr. Z některých mi úplně běhal mráz po zádech, u některých se mi sevřel žaludek a srdce zastavilo. Když se podívám na topku nejlepších českých písniček, najdu tam Jarka i Čechomor hned několikrát. Není tedy divu, že přes některé slabší momenty a drobnosti, které mi ve filmu moc nesedly, prostě nemohu jít pod 4*. (14.09.2013)

Proč má člověk mlčet? Aby slyšel melodii jiných lidí. Petr Zelenka šest let po Mňága - Happy end přišel s dalším skvělým hudebním mystifikačním dokumentem, tentokrát s trochu příběhovější  formou a filmovějším lookem, ale opět hodně nadsazeným duchem, kde o ironii a absurdní situace (travesty show...ale hlavně nepřekonatelná debata o trenkách a slipech.:D)  opět není nouze, jen to ke konci nabere trochu vážnější duchovní nadpozemský rozměr, kde se z Karla Plíhala stane opravdu čestná postava...možná samotného anděla.:D Ale i  velmi civilního Nohavicu jsem si tady (ještě v jeho vrcholné formě) dost užil (kéž by byly ty  aktuální songy pro Bobošíkovou  taky nějaká mysiface.:D) a od Čechomoru bych snad takový humor ani nečekal, ale pánové se taky hodně odvázali. Skvělá je samozřejmě i hudební vložka. Nohavicovy písničky jsou klasa a dlouhodobě se mi velmi líbí úprava Básniřky na melodii Nagasaki Hirošima (dalšího skvělého fláku.:D), kterou mám s tímto filmem dost spojenou a skvěle šlape.  Legendární depresivní song ,,Mikymauz´´, zde zase pod tíhou události smrti Karla Kryla zase dostává nový rozměr a jeho poslech po dlouhé době mě docela zasáhl stejně jako u Ještě mi scházíš. Navíc tady mám zajímavou vzpomínku na to, jak jsem si film nechal pustit před 11 lety kvůli svému tehdy velmi oblíbenému Nohavicovi...a ano, jako malé děcko jsem vážně věřil, že sleduji opravdový dokument o svém oblíbenci a od sledování mě odradila až čásť z Černé mše, která mě onehda dost vyděsila.:D A  stejně jako neotřelé moje první zhlédnutí, tak bych řekl, že je tato mystifikace se spojením tří domacích hudebních legend stejně neotřelá  v rámci české kinematografie a může jít o jeden o jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Takhle to vypadá, když spojíte zajímavou formu, téma i lidi, poetický nádech a skvělou hudbu.  A  vypointování s  pohřbem bylo výborně vymyšlené. Ale co tady vlastně opět Zelenka skvěle vymyšlená nemá? Tohle prostě jen tak někdo nevymyslí.:D (02.09.2022)

Skupinu Čechomor som nepoznala tak dobre až dovtedy, pokiaľ som nevidela tento hudobný film, ktorý sa mi zapáčil a pochopila som oveľa viac. Film netradičným spôsobom stvárnil príbeh Jaromíra Nohavicu a skupiny Čechomor, keď toto zoskupenie odohralo niekoľko koncertných vystúpení. Film je vlastne aj o tom, ako elegantne odísť zo sveta, o priateľstve, o zázraku... (03.11.2008)

60 % - Nohavicu mám rád, Plíhala taky, Čechomor jakbysmet, filmy Petra zelenky zbožňuju. Smícháno dohromady je to ale tak trochu jako dort, co pekli pejsek a kočička. Od každého trochu, celkem nic moc. Písničky si radši poslechnu na koncertě, mít je podbarvené násilným rádobypříběhem nebylo zase až tak nutné. (28.01.2007)

Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. (03.03.2008)