Hrdina Čierneho mora

║Rozpočet $-miliónov║Kino Návštevnosť: 26,000,000 (Rusko)║ Admiral Ušakov je proste nespútaní živel, a aj po druhý krát ma jeho postava očarila, námorné bitky "z modelmi lodí" nemajú chybu, majú fakt čosi do seba, takže triky na tú dobu viac než dobré. /75%/ (24.10.2009)

Nie je to faktografické a asi ani historicky presné ako Korabli šturmujut bastiony. Nepochybne tým je dané aj to, že je tento film dynamickejší a z pohľadu radového diváka lepší než jeho voľné pokračovanie (čo sa prejavuje dosť jasne aj na percentuálnom hodnotení oboch titulov). Rozumiem tomu, ale nebudem vám tajiť, že mňa Admirál Ušakov naopak viac štval než Koráby útočia. Príliš infantilne, buransky a "feudálne" sa správajúcich pseudovtipných dvoranov, Potemkinom počínajúc ("Co to tam žvaníš, co?! Běž pryč!"), ako aj rádoby dojímavý osud niekdajšieho účastníka pugačovského povstania ("Fjodore Fjodoriči, s tebou i na smrt!" so slzami v očiach) snáď ani nemohli tvorcovia myslieť vážne. A ak predsa len mysleli, nemôžu chcieť, aby sme vážne brali mi ich. Výpočet podivne stvárnených a zahratých postáv by mohol pokračovať: mladý Horatio Nelson, Pittovci otec a syn, sultán Abdülhamid I., Jekaterina... - Na druhej strane, nie je to dokument. Ucelený príbeh o schopnom, inovatívnom a sociálne cítiacom šľachticovi a vojakovi, ktorý musí - v konečnom dôsledku márne - čeliť neschopnosti a negatívnemu charakteru dobových feudálov a "cizákov", je pri všetkej tendenčnosti a naivnosti predsa len nielen zábavnejší, ale aj "umeleckejší". Podobne ako pri Koráboch mám pochybnosti o hodnotení, ale napokon dám asi rovnaký počet hviezdičiek, hoci podľa mňa ide, ako som sa snažil naznačiť, o dosť rozdielne filmy. (24.05.2011)

Kdysi dávno jsem si oblíbil sovětského historika J. V. Tarla a přečetl od něj všechno, co u nás vyšlo, jedna z knih se věnovala i admirálu Ušakovovi, takže jsem si s chutí dopřál tenhle film. Hodně se tu intrikuje v zákulisí, kde padají pozoruhodná moudra typu, že prozíravý Bůh stvořil Turecko, aby si s Ruskem nemusela špinit ruce západní Evropa. Carský dvůr je tu půvabně ztvárněn jako hodně obskurní prostředí, které si právem zasloužilo sežehnout revolucí. Čekal jsem ale lepší oblečky, doopravdický lodě a pořádný bitvy, protože jsem měl za to, že sovětská kinematografie byla ta, kde se na nějakej rubl nehledělo. (19.03.2016)

Lodě v různém stádiu rozestavěnosti, lodě na širém moři, lodě v různém stádiu rozkladu při bitvě. Dvorské intriky, podlézavost a mísa pravých perníků. Kostýmy, u nichž váháte, jestli jsou vytvořeny pro film, nebo jestli jsou to šaty, které někde zůstaly ve skříních. Voják, který trpí chorobnou prostořekostí. Náladová, elitářská, ale přesto moudrá carevna. Sebestředný, ale přesto prozíravý rádce carevny. A nad tím vším paličatý, zarputilý a vlastenecký hrdina. Je v tom trocha patosu, ale je to naprosto okouzlující. (27.08.2010)

Dějiny znají jen málo příkladů takového tvrdého procesu odporu, který by trval po celá staletí, s jakým se setkalo Rusko při své snaze získat nazpět Černé moře, které mu kdysi patřilo. Zájmem nejen Turků, ale i Angličanů, Francouzů a Švédů bylo nepustit Rusko k Černému moři, aby jim nevyvstal nebezpečný námořní konkurent. Již Petr Veliký se marně snažil získat Černé moře pro ruské lodě. I po porážce Turecka v roce 1739 se dostal intrikami francouzského vyslance do mírové rusko-turecké smlouvy odstavec, kde stálo, že Rusové nesmějí mít na Černém ani na Azovském moři své loďstvo. Ke konci 18. století válečnické a diplomatické umění Orlova, Spiridonova, Repnina a především Suvorova přiblížilo okamžik znovudobyti Černého moře Ruskem. Bylo však třeba vybudovat přístavní města Cherson a Tagan-rog, kde by bylo možno začít se stavbou lodí, které by se vyrovnaly lodím ostatních evropských námořních mocností. To je základní historická situace, z které vychází film i Štejnova divadelní hra Admirálská vlajka, která sloužila jako základ k filmu. Hra i film nám přibližují Ušakova jako hrdinu, geniálního vojevůdce, horoucího vlastence a demokrata, který miluje své námořníky a dovede je obětavě učit novým způsobům vedení boje a zná dobře sílu ruského lidu. Ale Ušakov žije v době, kdy zaostalost, patolízalství a galomanie vládne v Rusku. Proto jeho prosté vystupování, jeho demokratičnost, jeho vztah k námořníkům a jeho původ (chudý šlechtic-statkář) vzbuzuje nelibost u dvora i u samé carevny. I když má velkého příznivce v rozmarném a despotickém Potěmkinu, přesto musí těžce bojovat nejen s tureckými flotilami, ale i se zaostalostí a intrikami vnitřních nepřátel. Režisér Michail Romm, který se v tomto filmu po prvé představuje jako režisér vysloveně historického filmu, pojal film v duchu Štejnovy předlohy jako monumentální historickou fresku. To určuje celé ladění filmu, který se zabývá především společenským působením Ušakova, jeho vítězstvími a pomíjí podrobnější kresbu života hrdiny. Přesto však Ušakovova postava je celistvá a strhující pro svůj hrdinský pathos i pro mistrné zvládnutí hercem I. Pereverzevem. Filmový přehled 43/1953 (09.12.2008)