Ipova smrť

(KB - R) Sergiu Nicolaescu, rumunský Otakar Vávra. Co si člověk vybaví, když se řekne jeho jméno? Žánrové, divácky velmi vstřícné filmy, u kterých ve výsledku ani už nesejde na tom, jestli máme na mysli „historické“ epiky (DÁKOVÉ, POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA I A II) či vděčné kriminálky (KOMISAŘ OBVIŇUJE, S ČISTÝMA RUKAMA) a komedie (Kdo je miliardář?). IPOVA SMRT z počátku sedmdesátých let tak mezi jmenovanými tituly působí jako... no, jako kdyby byl režisér dokumentů o kytičkách pověřen režií velkorozpočtových propagandistických epik._____ Klubový film IPOVA SMR vyniká odklonem od klasického vyprávění k tomu uměleckému, ve kterém se inscenačně velmi zdařile mísí dětsky ne-neviné představy se skutečností, kdy se divák má klást otázky, čemu věřit, co z prezentovaného se „doopravdy“ stalo, nakolik jsou předkládané obrazy či zvuky spolehlivé. Prolínání různých rovin („skutečné“, „snové“) je velmi opojné, ale bohužel platí jenom pro první dvě třetiny (necelou hodinu), než do představ – hry na válku – vpadne skutečnost, která s sebou přináší řadu etických a morálních dilemat. Závěrečná půlhodina ale není ani tak filmařsky zdařilá, ani myšlenkově podnětná, protože se spíše mluví... a film ztrácí víru v diváka a divák zase zájem o film. (17.12.2012)

"A tak jsem je všechny odsoudil k smrti" nezní tak jasně a zároveň primitivně jako "Ipova smrt". A tento film také není jasný ani primitivní. Přitom se samozřejmě nebudeme bavit o tom, kdo je idiot a kdo není, ani o tom, kdo je na pět minut slavný a kdo na celý život nula. Mluvme o tom, jak se rutinnímu režisérovi, Sergiu Nicolaescuovi, podařilo vytvořit a popsat zcela specifický příběh, kterému nic nechybí (snad je tam i něco navíc, co by tam být nemuselo). Film má několik katarzí, ta téměř závěrečná, když Todor "pochoduje" s medailí na prsou vstříc svému životnímu triumfu, je velkolepá.. Překvapuje mě a těší, že film je i na csfd řádně ceněn a hodnocen. (27.05.2015)

"Ipova smrt" ukazuje sílu rumunského filmu, který rozhodně není bezzubý a rozhodně existuje. Ano, je to politické téma, ale je to i téma lidské a je podáno zajímavým, někdy až abstraktním způsobem, který ale dělá ten správný dojem. To nejsou jen prázdné scény. Mě tenhle příběh o tom, co je nejlepší pro všechny, dostal. (28.10.2016)

Vyprávění se drží malého adoptovaného chlapce, jehož tíží vzpomínka na smrt otce, který mu byl velmi blízký; do jeho minulosti nám dají nahlédnout hlavně jeho denní úniky do vzpomínek. I hlavní událost, smrt německého důstojníka, je vnímána jeho pohledem; poté, co mrtvému muži chlapec ukradne zbraň, zmizí tato událost v proudu her a příhod s bláznivým Ipou (působivý je moment, kdy se v troskách horské vesnice, kde se oba hrají na vojáky, rozhoří opravdický boj – situace vyjadřuje intenzitu dětského prožitku hry). // Ozvěna ranní události se vrátí s koncem dne, kdy je Ipa pozván k večeři s vesnickou inteligencí (čítající samozřejmě chlapcovy pěstouny, pravoslavného kněze a jeho ženu, učitelku), aby na něj byla v emocionálně přehrané scéně vložena tíha jejich životů – neboť všichni přítomní mají pykat za smrt důstojníka, pokud se do rána nenajde jeho vrah. Jediný, koho povrchnost té noci pokoří, je malý chlapec. (27.09.2007)

Rezisera Sergiu Nicolaescu poznaju najma ti, co miesto vatovo planych kokotich plkov z filmovej teorie radsej zaviedli filmovu prax. Nicolaescu bol hodne znamy, natocil i historicke filmy - Dakove, Krizova Vyprava 1 a 2, toto je jeden z jeho najlepsich filmov. Film zobrazuje vyhrotene ludske situacie, kedy nackovia dali dedine - ultimatum - viac ale nebudem prezradzat. Kazdopadne jeden z filmov, kde mam rad toto : nic nie je tak, ako sa na prvy pohlad zda a situacia sa vyvinie smerom, ktori Rumuni necakali . 10 0% (05.12.2020)