Chudiatko

Bouře v papundeklové sklenici vody. Emma je jako Bella skvělá, ale to její šukání, pardon hopsání podle půlky Kámasútry zas takové podnětné není a ta ala Frankensteinova satira se taky rychle vyčerpá. Má to poměrně originální (ne tak pro diváky znalé Karla Zemana) výtvarný design, kamerové snímání rybím okem jsem taky dlouho neviděl, ale přesto je to dosti chladné a strojové a ani toho podnětného vtipu, který by to mohl významně povýšit se nedostává. Vlastně jsem se upřímně zasmál jen při svatební scéně. Chudáčci někteří diváci. (26.01.2024)

…a Střihoruký Edward našel v Belle životní lásku… Intelektuál Yorgos Lanthimos ve fantaskním světě Tima Burtona s notnou dávkou sexu, společensky žhavým tématem emancipace a zarámováním do artové formy pro nejvyšší filmová ocenění. Osobitým humorem prošpikované groteskní podobenství o dospění a uvědomění si ženského Já. Báječná černobílá parafráze na Frankensteina s geniálním zobrazením pudového chování zvědavé dětské mysle v dospělém těle s jeho fyzickými potřebami. Výstižný proces pádu mužského rácia a ega po zamilování se do sexuálně živočišné, mentálně rozhárané ženskosti. Duchem evropská artová laskomina, za jakou dychtí všichni hollywoodští herci. Pátou hvězdu možná časem dám, možná ne. Hodně scén mi přišlo přepáleně strojených a ne tak vtipných, jako většině řachtajícího se publika. [Sitges FF] (15.10.2023)

Úžasný a odvážný experiment o bytosti, která touží experimentovat! Porušování společenských norem je vždy velmi atraktivní! ■ Nebudu psát o hereckých výkonech a režii - o tom už dost napsali jiní. Za sebe bych upozornil na vizuál - perfektní exteriéry z paralelní reality (!), pohled skrz rybí oko, když se hrdinka dostala do zajetí, barvy jako z kolorovaných fotek La Belle Époque. ■ Můj první film od Yorgose Lanthimose. (17.02.2024)

Yorgos Lanthimos je svůj a bylo by asi zajímavé vidět, co se mu děje v hlavě. Chudáčci můžou působit jako jeho nejpřístupnější film, ale stále je to čistokrevný art a ne mainstream. Hlavním bodem je zde téma sexuality, které je prezentováno do příběhu někde na rozmezí Střihorukého Edwarda a Frankensteina. Film je odvážný a milovníci Emmy Stone (která zde popravdě není moc atraktivní) si přijdou na své a užijí si hromady sexu i nahoty. Pořád jsou ale Chudáčci od tvůrce Humra a to je důležité si uvědomit, protože vydržet toto audiovizuálně náročné, nepřístupné a dvě a půl hodiny dlouhé dílo, není jednoduché ale zároveň si divák odnese neobvyklý a neopakovatelný zážitek. (11.04.2024)

Grécky provokatér č. 1 - Yorgos Lanthimos - podľa môjho vari naplno triezveho uvažovania, vyslovene chce iba za každú cenu neustále provokovať a šokovať zároveň; skrátka, väčšinou sa stále štylizuje do rovnakého formátu snáď predovšetkým len kvôli tomu, aby znovu pôsobil čo najdivnejším dojmom, zrejme aj na úkor samotnej kvality príslušnej veci, a čo môže mať následne kľudne i celkom opačný charakter, než aký teda pôvodne tento tvorca vôbec zamýšľal: štylizácia pre celkový [d]efekt v rámci celku, čo sa rozhodne znovu dotýkalo i jeho úplne najnovšieho, a k tomu i opätovne pomerne dosť samoúčelného a experimentálneho titulu, ktorý na mňa jednoznačne zapôsobil, ako niečo medzi »vedeckým experimentom,« a to konkrétne na samotný spôsob - trebárs i samotného Frankensteina, resp. proste práve najmä toho účinkujúceho Netvora, ktorého na začiatku 30. rokov XX. storočia, s naprosto veľkou gráciou stelesnil William Henry Pratt, známejším pod svojim umeleckým menom ako Boris Karloff; nakoľko sa zrovna táto ústredná protagonistka Bella Baxterová v podaní Emmy Stoneovej, vskutku akosi priamočiaro predsa trocha častejšie štylizovala do jeho trefnej podoby - aspoň v prvej polovici minutáže - určite; keď by som ju mohol teraz premenovať - povedzme na akéhosi „Netvora v sukni” s mimoriadne neukojiteľným sexuálnym apetítom, čím sa vzápätí azda už konečne presúvam i do ďalšej roviny celkového rozprávania daného, rozštiepeného príbehu, kedy daný autor zasa prehodil výhybku smerom na akési «umelecké porno», kedy sa tým pádom divákovi pred jeho užasnutým zrakom postupne rozprestierala i neuveriteľná kadencia explicitne poňatých záberov bez akýchkoľvek kladených servítok, že si vnímavý divák vtedy automaticky v duchu hovorieval: „Wow, sakramentsky odvážny, a obzvlášť perverzný a nechutný, herecký prejav zo strany tejto ústrednej predstaviteľky, z ktorého ale je možné súčasne vycítiť aj vysokú samoúčelnosť a kalkuláciu, rovnako sa podobne vzťahujúcu i na tohto hlavného autora, ktorý svoje zvrátené vízie naďalej prenáša na svoje herecké obsadenia, až to nenormálne začína zapáchať akýmsi absolútnym nevkusom!” (06.04.2024)