Réžia:
Yorgos LanthimosScenár:
Tony McNamaraKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrajú:
Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Vicki Pepperdine (viac)Obsahy(1)
Chudiatko film od oceňovaného režiséra Yorgose Lanthimose a producentky Emmy Stone prináša neuveriteľný príbeh o fantastickom vývoji Belly Baxter, mladej ženy, ktorú k životu vrátil geniálny a nekonvenčný vedec Dr. Godwin Baxter. Pod Baxterovou ochranou Bella túži po poznaní sveta a ľudí. Hladná po skúsenostiach ktoré jej chýbajú, utečie s Duncanem Wedderburnem, prefíkaným a zhýralým právnikom, do víru dobrodružstiev naprieč kontinentmi. Bella nepodlieha predsudkom doby a zasadzuje sa za rovnoprávnosť a slobodu. (Cinemart SK)
(viac)Videá (13)
Recenzie (551)
Hravý a kreativní film jak po stránce příběhu, tak vizuální identity. Viděl jsem Chudáčky popisovat, jako vyzrálejší a dospělejší verzí Barbie a pod to bych se podepsal na sto procent. Tohle to jsem chtěl od Barbie! Bella Baxter je svým způsobem také panenkou, která jako nepopsaný list papíru vyráží na cestu kolem světa, aby ho poznala a pochopila. Mezi tím se formuje její osobnost i její pohled na svět. Po audiovizuální stránce tu nejde absolutně nic vytknout. Je to poeticky překrásné a každý záběr, kulisa i barva tvoří slast pro divákovi oči. Scénář je zase plný bohatých, do hloubky rozpracovaných témat, motivů i myšlenek o ženské roli ve společnosti, objektivizaci, zajetých normách, strastech světa a hromadě dalších komplexních témat. Bella jakožto dětská mysl v těle dospělé ženy je fascinující postava na sledování, která svým pohledem na svět nepřestává bavit a fascinovat v jediné scéně. Emma Stone tuhle komplikovanou a komplexní roli předává absolutně uvěřitelným hereckým výkonem. Ovšem i všechny ostatní postavy a herci dotváří tuto černou dramatickou komedii. Willem Dafoe je jako vždy dokonalý a Mark Ruffalo překvapil svým energickým humorným herectvím. Avšak tam kde scénář boduje se svou intelektuální rovinou, lehce ztrácí na svém tempu se strukturou. Několikrát příběh přešlapuje příliš dlouho na místě a finále skrze svůj dodatek ztrácí perfektní tah na branku. Přitom bych jednotlivé scény nevystřihával, jen to lépe rozvrhl, aby to tak krkolomně nenarušovalo drive snímku. Přesto je to silná, chytrá, zábavná, vtipná a přenádherná autorská podívaná, kterou by si nikdo neměl nechat ujít na velkém plátně. ()
Bizarní společenská satira řešící některá současná ožehavá témata. Plná metafor a rafinovaných narážek, v neobvykle odvážném vizuálním pojetí papundeklových kulis jak z padesátek, černobílých vsuvek a kameramanských orgií s rybím okem. Freak show lovestory, která ukazuje komplexní paletu emocí a momentek ze života dospělých, jen to místy ztrácí grády. Prostříhat, souložící scény zkrátit o polovinu a 110 minut stopáže je na světě, to by bylo přijatelné. Takhle můžeme obdivovat odvážně a osobitě zpracovaný příběh, ale výsledek je primárně kontroverzní a až poté zábavný. ()
"I'm something of a romantic myself!" ____________ Šel jsem víceméně naslepo na nejnovější film mýho oblíbenýho režiséra Yorgose Lanthimose. A odešel jsem pln emocí a s názorem, že tu sice máme teprve únor, ale už tu máme film roku 2024 [zcela neironicky]. A zároveň nejprovokativnější, nejzvrácenější, nejbizarnější, nejmorbidnější, nejvíc cynický, nejdokonaleji vypointovaný, a celkově vzato nejlepší umělecký veledílo/filmový sociální experiment tohoto bláznivýho řeckýho tvůrce neméně bláznivých společenských tragikomedií [mnohdy právě řeckýho střihu], jmenovitě třeba geniálního Špičáku, Humra, Zabití posvátného jelena, a mnoho dalších.... POOR THINGS se totiž [stejně jako předchozí dílka Yorgose Lanthimose] zabývá otázkami sexuality vs. promiskuity, empatie/lidskosti vs. sobectví/bezohlednosti, sociálních nerovností, rebelie vůči autoritám, a rozporu mezi konzervatismem vs. progresivismem, pesimismem/realismem vs. optimismem/idealismem, nebo odvěkého boje mezi vědou/fakty vs. emocemi/lží, respektive objektivity vs. subjektivity.... Příběh jako takový vypráví o životních osudech emočně labilní holky Belly [kdo tuhle psychickou sračku má moc dobře pochopí], která se až anarchisticky bouří proti společenským konvencím, objevuje svět a život kolem, a pomalu ale jistě se učí jeho radostem i strastem, a uvědomuje si, jak to ve světě [který předtím neznala] vlastně doopravdy chodí [pomyslný pomrkávání na Forresta Gumpa určitě nejde přehlídnout :))] – díky čemuž všechny tématický i narativní roviny v podobě disstracku na kapitalismus, hierarchii, byrokracii, xenofobii, anti-feminismus a mnohem víc funguje na výbornou jako v málokterý společensko-politicko-kritický alegorii – a to ať už příběhově, formálně, tak i stylisticky. Yorgos pod svojí pečlivou režijní taktovkou vede herce nehorázně démonicky, instinktivně a živelně, díky čemuž herecký tandem Emma Stone - Mark Ruffalo - Willem Dafoe funguje na výbornou jako v žádným jiným filmu, kde se tenhle trojlístek dohromady objevil [takže jestli Emma Stone nezíská po tomhle životním výkonu Oscara, okamžitě zakládám petici haha].... Pro lidi co nemaj MOZEK [kdo viděl tak pochopí] tak půjde o lacinou levičáckou [možná skoro až komošskou] emancipační agitku. Pro lidi co mozek maj a správně ho používaj; a kteří budou POOR THINGS sledovat bez předsudků a s čistou hlavou; půjde o geniální svobodomyslnou tragikomickou společenskou satiru alá Trojúhelník smutku na kokainu – a to nijak prvoplánově, ba naopak neskutečně komplexně, hravě a důmyslně, aneb "je to vtipné protože je to pravda a protože to bolí".... Háček je akorát v tom, že POOR THINGS jsou výsměchem současný společnosti, akorát zasazený do až anti-utopické vize viktoriánský Anglie/Evropy. Snímek zároveň střídá nespočet extrémně ambivalentních žánrových i tématických rovin a mění kabát jak Emma Stone chlapy jak ponožky [kdo opět viděl, pochopí] – prvně začíná jako typický old-schoolový pseudo-monster-horror od Universalu ze 30. let alá Frankenstein, pokračuje jako kafkovský psychologický komediální drama alá Shining na tripu, a končí jako brilantní dobrodružná sociální satira/groteskní erotická anti-pohádka o patriarchátu alá Barbie non plus ultra. A já už asi nemám co bych dodal, protože fakt pochybuju, že tenhle meta-zážitek v komplet narvaným kinosálu letos něco překoná. Snad jen: běžte na to; neprohloupíte. Už dlooouho mi nic neodjebalo dekel jako právě tohle.... VERDIKT: karma je zdarma; španělská vesnice pro diváky bez nadhledu; morální kocovina at its finest. 11 orgasmů z 10. Yorgos je král. 🖤 () (menej) (viac)
Ťažká halucinácia. Vizuálom je to asi jak keby Caraxova Annette stretla Karla Zemana. Neustále kombinovanie humoru so sexom, a filozofovanie, pri ktorom si nie som istý, či od nás Lanthimos chce, aby sme nad tým rozmýšlali, smiali sa na tom, alebo sa smeje on na nás. Trochu mi nesadlo zvážnenie v prechode do parížskej časti a herci podľa mňa nie sú na oscara. Ale bavil som sa veľmi. Prvý raz som sa u Lanthimosa bavil. Dajte tomu všetky ceny. ()
Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. ()
Galéria (142)
Zaujímavosti (26)
- Režisér Yorgos Lanthimos pro magazín Empire prozradil, že scenáristovi Tonymu McNamarovi ukázal tři filmy, jejichž tón chtěl v Chudáčcích zachytit. McNamara měl při práci na scénáři čerpat inspiraci z Felliniho snímku A loď pluje (1983), Buñuelově Krásky dne (1967) a horrorové komedie Mladý Frankenstein (1974) od Mela Brookse. (DavePave)
- Postava Belly bola vzhľadovo čiastočne inšpirovaná obrazom Egona Schieleho z roku 1911 "Mädchen mit schwarzem Haar" ("Dievča s čiernymi vlasmi"). (Arsenal83)
- K symbolizaci vývoje hlavní postavy je použita barevnost filmu. Začátek je černobílý. Děti nevidí barvy až do věku kolem 4 měsíců, což reprezentuje nedostatečně vyvinutý mozek Belly (Emma Stone). Překrývá se také se scénami, kde je Bella stále pod Godwinovým (Willem Dafoe) zákazem vycházení, což symbolizuje její nedostatek svobody. Jakmile se ve filmu začnou používat barvy, postupuje od pulzujícího Lisabonu a dramatické oblohy během plavby k méně syté zimní Paříži, až v závěrečných scénách skončí s velmi realistickými barvami v Londýně. To odráží způsob, jakým dítě vidí svět na své cestě ke zralosti. (catnipped)
Reklama