Chudiatko

„JE EXPERIMENT…“ Od Yorgose Lanthimose jsem viděl „Kynodontas“ a (i když si ho už nepamatuju), mám dojem, že výslednej dojem byl podobnej. Tady si vzal „k ruce“ něco z Jean-Pierre Jeuneta, Tima Burtona, ale (troufnu si tvrdit), že i Karla Zemana. Vznikla tak extravagantní fantas magorie, plná Emmy Stone, sexu a zvláštního pohledu na lidský vztahy. Chtěl jsem napsat, že Emma má zaděláno na Oscara, ale přece pak nebudou psát, že se k němu prošukala… Parádně obsazená zajímavá podivnost.  /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film vznikl na motivy stejnojmennýho románu, kterej v roce 1992 napsal Alasdair Gray. 2.) Willem Dafoe strávil každý den 6 hodin v maskérně. Čtyři hodiny před a dvě po natáčení. 3.) Je to první celovečerní film, který byl částečně natočen na 35mm film Ektachrome (Kodak) s inverzní barvou. 4.) Thx za titule „vasabi“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (03.03.2024)

Emancipační odysea „Frankensteinovy dcery“ bizarním steampunkovým světem zasazeným do viktoriánské éry. Yorgos Lanthimos je nejosobitějším tvůrcem současnosti a jsem rád, že svůj jedinečný rukopis umně a s lehkostí transformoval z menších řeckých bizárů do studiových filmů – v tomto případě i s na jeho poměry ohromným rozpočtem 70 milionů dolarů, což je obří skok i oproti předchozí Favoritce, která stála 15 milionů. Přitom nemám z jeho pozdější tvorby ani trochu pocit, že by dělal kompromisy, naopak na své vize nabaluje plejády áčkových herců, kteří s ním chtějí za každou cenu pracovat a jejichž herecké schopnosti posouvá na další, často dosud nepoznané, úrovně. Willem Dafoe je zde standardně skvělý, to není třeba obšírněji rozebírat. Avšak je třeba vypíchnout naprosto fenomenální výkon Marka Ruffala, z něhož jde cítit, jak moc si roli užívá a v podstatě každou scénu krade pro sebe – jde o jeho nejzajímavější roli od Zodiaca. Nic však nedokáže zastínit Emmu Stone, která roli Belly dala naprosto všechno, ukázala všechno a šla do všeho po hlavě – naprosto bezprecedentní herecký výkon a dosavadní vrchol její kariéry. BTW: Wednesday se může jít zahrabat, nejzásadnější taneček poslední doby má na kontě Emma! (10.10.2023)

Jorgos Lanthimos greatest hits (colored and expressively remixed). V jádru je to dvojka Špičáku s půdorysem emancipačního dramatu. Máme tu podobnou konstelaci - otec-stvořitel, který se ženu-dítě pokouší uchránit před nástrahami světa a vychovat z ní čistou bytost, což z něj dělá boha i tyrana. Máme tu hrdinku, která se podivně hýbe, čímž reflektuje pokřivenost světa a snahu se osvobodit od konvencí, které na ní uvalují druzí. Ale tam, kde Špičák končil, Chudáčci začínají. Bella a její iniciační cesta světem připomíná sexuální a společenský bildungsroman s několika zastávkami na pouti za zjištěním, že její tělo patří jen a jen jí. To je poznání, ke kterému hrdinové a hrdinky předchozích Lanthimosových filmů jen bolestivě a těžko hledali cestu a končilo to obvykle trapným neporozuměním. Neobratná zpoura proti konvencím, arbitrárnost společenských rituálů, ego mužů, které se snaží přetvořit ženy k obrazu svému - v Chudáčcích se těmhle Lanthimosovým trademarkům dostává víc stravitelnosti tím, že je film zvnějšnil a ještě více zkarikoval. Neobětoval přitom určitou porci nepříjemnosti a schopnosti dostat diváka na kraj sedačky. Bellu a její eskapády bych zařadil místo sexuální výchovy do škol. Vše podstatné tam je. Bohužel toho vnitřního Zemana / Jeuneta věřím Jorgosovi tak napůl. Vždy pro mě byl brutalistou a kameraman Robbie Ryan realistou. Ty jejich pastelové omalovánky mi přijdou na hraně kýčovitého papundeklu - "zaujmout originalitou" se tu nebezpečně překrývá s "pitvořit se v každém detailu". Lanthimosova originalita přitom vždy spočívala ve vytvoření pitoreskní výchozí situace, pokřiveném realismu a v práci s herci jako oživlými loutkami, ne v nějakém okázale excentrické zevnějšku. Herci jsou samozřejmě skvostní, vypíchl bych nádherné cameo Hanny Schygully v roli staré ženy, která se nebojí mluvit o svojí sexualitě. Chudáčky můžeme vykládat různě a nejspíš každý výklad bude mít svou vágní pravdu. Já si je pro sebe interpretuju jako metaforu Lanthimosovy tvorby, která začínala pokřivenými a manipulativními experimenty s lidským matrošem v ošklivé laboratoři a dospěla ke srozumitelné a mainstreamové katarzi v barevných kulisách. Srdcem i duší budu vždycky blíž té jeho starší zjizvené dystopické freakshow o lidech vláčených konvencemi než patologické pohádce o chudáčcích, kteří se stali pány vlastního těla a osudu. (01.02.2024)

Už dlouho mě herecký výkon neuchvátil tak jako ten, který tady předvádí Emma Stone. Byl jsem opatrný, protože Lanthimosova Favoritka na mě před pěti lety rozhodně nezapůsobila tak jako na zbytek světa, a to se přitom alespoň naoko tvářila jako relativně normální film. Chudáčci to ale nedělají a byli mi od úvodní scény nesmírně sympatičtí. Viktoriánský surrealismus, podivné výjevy střídají podivnější, a postupně všechno začne dávat smysl, ale stejně netušíte, kam to směřuje. Jsem si jistý, že film překypuje různými psychologickými a filozofickými významy, dvoj-, troj- a vícesmysly, které lze postupně odhalovat, ale není to nutné. Obstojí i bez nich a své sdělení předá bez problémů každému, jakkoliv jsou příběh a jeho protagonisté bizarní. (11.01.2024)

Ohromně okouzlující a divoce rozverný filmový bildungsroman, který s dětsky nespoutanou vervou rozdupává bábovičky genderových rolí a patriarchálních bludů, při čemž ještě pompézně odhaluje jejich absurditu. Zatímco "Barbie" stavěla na společném sesterském povzdechu s úsměvem a při glorifikaci plastového kýče setrvávala vzorně v ohrádce konzumní konformity, "Chudáčci" se sympaticky prořízlou pusou valí na publikum krajkově opulentní a obrazoborecký riot grrrl pamflet. Bella Baxter představuje uhrančivý monstrózní role-model. Její pouť světem sice nevyhnutelně vede k jejímu dospívání, nikoli však ve smyslu opouštění bezprostřednosti a sešněrování se do oddaného přijmutí údělu, který ji nalajnovali ostatní. Bella poznává svět s jeho bolestivými paradoxy, aby se ale okolím nenechala jakkoli omezovat a mohla si naopak uprostřed veškeré té společenské nesmyslnosti vybudovat místa osobní svobody ve svém nitru i bezprostředním okolí. To vše film zpracovává jako secesní ornament, který je současně rozkošně nádherný, ale také nevyhnutelně hořkosladký, protože steampunková stylizace i groteskní vyšinutost neustále zpřítomňují jeho fantazijní, a tedy nerealistickou podstatu. (19.02.2024)